4 Tdo 470/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 470/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 6. 2024 Spisová značka:4 Tdo 470/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.470.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožení pod vlivem návykové látky Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 470/2024-129 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2024 o dovolání obviněného I. D., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. 14 To 238/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 84/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 11. 2023, sp. zn. 3 T 84/2023, byl obviněný I. D. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 14. 6. 2023 kolem 17.45 hodin v katastru XY, okres XY, poté co požil přesně nezjištěné množství alkoholických nápojů a kdy koncentrace alkoholu v jeho krvi činila podle dechové zkoušky provedené přístrojem Dräger nejméně 2,06 g/kg, řídil po dálnici D3 ve směru od XY na České Budějovice nákladní motorové vozidlo tovární značky VW Transporter, RZ XY, ačkoliv nebyl schopen řízení vozidla ovládat zcela bezpečně, což se projevilo tím, že v km 84 uvedené dálnice řízení vozidla nezvládl, toto uvedl do smyku, ve kterém z levého jízdního pruhu přejelo až na pravou krajnici, kde se převrátilo na bok a narazilo do drátěného oplocení, na kterém Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČ 65993390, způsobil škodu ve výši 75 000 Kč, na jeho vozidle pak vznikla škoda ve výši 60 000 Kč“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný I. D. odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 160 denních sazeb po 650 Kč, tedy v celkové výši 104 000 Kč (jedno sto čtyři tisíc korun českých). Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku byl obviněnému povolen uložený peněžitý trest splácet ve splátkách po 10 400 Kč (deset tisíc čtyři sta korun českých) měsíčně, počínaje 10 dnem měsíce následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, přičemž bylo určeno, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, pokud obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. 3. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 36 (třicet šest) měsíců. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČ 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, Nusle – Praha 4, 140 00 Praha, částku ve výši 75 000 Kč. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 11. 2023, sp. zn. 3 T 84/2023, podal obviněný I. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. 14 To 238/2023, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. 6. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. 14 To 238/2023, podal následně obviněný I. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Uplatněný dovolací důvod spatřuje v tom, že oba soudy ve svých závěrech vycházely z ústavně nekomfortně provedených důkazů. V případě svědka F., údajně jediného svědka předmětné automobilové nehody, stálo tvrzení tohoto svědka proti tvrzení obviněného. I když pro to nebyly patrné důvody, přiklonily se soudy na stranu svědka, a to, aniž by ho vyslechly. Oba soudy hodnotily věrohodnost a postoje svědka toliko z úředního záznamu. Úředního záznamu, který probíhal jen v přítomnosti policisty, přičemž nikdo jiný mu nemohl klást otázky. Oba soudy zároveň zlehčovaly námitky obviněného proti věrohodnosti tohoto svědka, čímž byl tento důkaz pravděpodobně nepřípustně deformován. Dále byla dle obviněného deformována i výpověď nevyslechnutého svědka D. (pouze čten úřední záznam). Další důkazy, které byly vyloženy v neprospěch obviněného, poté neprokazují skutečnost, že by to byl on, kdo předmětný havarovaný vůz řídil. Obviněný vylučuje, že by v předmětném čase řídil předmětný vůz. Od počátku uvádí, že řídila jiná osoba, osoba blízká, která ihned po převrácení vozidla na bok z místa utekla. Jestliže svědek F. tvrdí, že s obviněným po nehodě hovořil, potom je samostatnou otázkou, s kým vlastně hovořil, jelikož z úředního záznamu vyplývá, že hovořil s mužem s krátkými vlasy. Jelikož je však obviněný holohlavý, stává se tímto tvrzením celá výpověď svědka nedůvěryhodná. Za těchto okolností měla být provedena řádná rekognice, na kterou OČTŘ i soudy rezignovaly. Vyšetřovací pokus dle § 104c ani prověrka na místě dle § 104e tr. ř. také nebyla provedena, tvrzení soudu se tak neopírá o žádný důkaz. Obviněný dodává, že v celé věci je řada mezer. PČR rezignovala na zkoumání havarovaného vozidla, což ve výsledku vyústilo ve stav důkazní nouze. Kdyby se udělala analýza krvavých stop v autě, které po nehodě v kabině průkazně byly, bylo by postaveno na jisto, zda v kabině byly dvě osoby či jedna. Tuto nedůslednost PČR při vyšetřování nelze vykládat proti obviněnému. Za dané situace proto měly soudy postupovat dle pravidla in dubio pro reo. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl tomuto dovolání a aby z jeho podnětu dle ust. § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (správně Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře – pozn. Nejvyššího soudu), sp. zn. 14 To 238/2023, ze dne 8. 2. 2024, případně rovněž rozsudek Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 3 T 84/2023, ze dne 24. 11. 2023. Dále aby podle ust. § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal nové projednání se závazným právním názorem, případně aby Nejvyšší soud dle ust. § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. S těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Nalézací soud tak učinil v bodech 3–10 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 27–31 odůvodnění svého usnesení napadeného předmětným dovoláním. S argumentací soudů se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje. Podstatou dovolatelových námitek je jeho nesouhlas se skutkovým zjištěním soudů, že to byl právě on, kdo předmětné vozidlo v době před nehodou řídil. Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž by nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy – viz § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nyní účinném znění. Dovolatel však uvedl všechny tři varianty tohoto dovolacího důvodu, aniž by blíže konkretizoval, která námitka spadá pod tu kterou variantu zmíněného dovolacího důvodu. Pokud by měly být v obsahu dovolaní nalezeny námitky blížící se některému z dovolacích důvodů, má státní zástupce za to, že takovou námitkou by mohlo být tvrzení na str. 4 a 5 dovolání, že „nebyla provedena ni rekognice“. Dovolatel však neuvedl, zda a kdy takový důkazní návrh učinil a jak s ním bylo naloženo, proto ani k této námitce nelze přihlížet. 8. Státní zástupce dále k námitce obviněného ohledně porušení zásady in dubio pro reo uvedl, že proces hodnocení důkazů nemůže být omezen toliko na matematické sčítání a odečítání důkazů svědčících o prokázání či neprokázání určité skutečnosti. Takový postup by představoval hrubý rozpor se zásadou volného hodnocení důkazů vyjádřenou v § 2 odst. 6 tr. ř. Pokud totiž soud dospěje po vyhodnocení důkazní situace k závěru, že určitý důkaz, resp. určitá svědecká výpověď je věrohodná, není ničím zpochybněna a je schopná vysvětlit skutkový děj tak, jak se odehrál, a zároveň na druhé straně jí odporující důkaz je vyvrácen, a soud v odůvodnění svého rozhodnutí tyto své hodnotící úvahy náležitě vyloží, nejsou splněny podmínky pro aplikaci zásady in dubio pro