4 Tdo 54/2013 — Nejvyšší soud

4 Tdo 54/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 1. 2013 Spisová značka:4 Tdo 54/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.54.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. § 158 odst. 2 písm. a) tr. zák. § 160 odst. 2 tr. zák. § 160 odst. 4 písm. b) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 2. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.5.2013II.ÚS 1454/13JUDr. Jiří Nykodým-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 54/2013-42 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2013 o dovolání obviněného Ing. A. L., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 9 To 464/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 362/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 4 T 362/2007, byl obviněný Ing. A. L. uznán vinným ze spáchání jednak pokusu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 8 odst. 1, § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného k 26. 1. 2007 (dále jen tr. zák.), jednak trestného činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák. a jednak trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák., kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že v blíže nezjištěný den, zřejmě v odpoledních hodinách dne 23. 1. 2007, v P., v ulici K., v bytě v 6. patře uživatele L. B., se sešel s L. B. a P. J. a bez zákonného důvodu v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch a v rozporu s ustanoveními § 6 odst. 1 a § 52 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, v tehdy účinném znění, jim umožnil nahlížet do spisového materiálu Policie ČR 3. odd. OOK SKPV OŘ Praha IV, vedeného pod sp. zn. ORIV-4987/00K3-2006 (ve skutečnosti správně evidovaného pod sp. zn. ORIV-4984/00K3-2006), ve kterém byly osobní údaje M. D. V. a dalších osob, poté po poškozeném P. J. požadoval úplatek za to, že věc tzv. uloží A.A., aniž by dále bylo ve věci konáno trestní řízení, přičemž poškozený J. měl pro obviněného na úplatek ve výši 1.000.000,- Kč (vedle dalších blíže nezjištěných částek pro další osoby) nechat zálohu ve výši 200.000,- Kč v bytě L. B., kde poškozený J. také skutečně dne 26. 1. 2007 nechal pro obviněného celkem 40 ks bankovek v nominální hodnotě 5.000,- Kč, tedy celkem 200.000,- Kč, obviněný si je zde téhož dne v době od 16.00 hod. do 17.30 hod. vyzvedl, zároveň měl u sebe desky s materiály ze spisu PČR 3. odd. OOK SKPV OŘ Praha IV, sp. zn. ORIV-4987/00K3-2006 (ve skutečnosti správně evidovaného pod sp. zn. ORIV-4984/00K3-2006), který již předtím kolem poledne téhož dne byl tzv. uložen A.A., což potvrzovalo celkem 5 výtisků tzv. návrhu na uložení spisového materiálu A.A. schválený přímým nadřízeným npor. P. Š. a převzatý dalším nadřízeným P. K., po opuštění uvedeného bytu byl však obviněný i s penězi a spisovým materiálem zadržen pracovníky 10. oddělení Inspekce ministra vnitra. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. A. L. odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let s dohledem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služby v bezpečnostním sboru ve smyslu § 1 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, jakož i ozbrojeném sboru a obecní policii, na dobu 10 let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený P. J., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 4 T 362/2007, podali odvolání státní zástupkyně i obviněný Ing. A. L. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 9 To 464/2011, tak že podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný Ing. A. L. uznán vinným ze spáchání jednak pokusu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 8 odst. 1, § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného k 26. 1. 2007 (dále jen tr. zák.) a jednak trestného činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák., kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že v blíže nezjištěný den, zřejmě v odpoledních hodinách dne 23. 1. 2007, v P., v ulici K., v bytě v 6. patře uživatele L. B., se sešel s L. B. a P. J. a bez zákonného důvodu v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch a v rozporu s ustanoveními § 6 odst. 1 a § 52 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, v tehdy účinném znění, jim umožnil nahlížet do spisového materiálu Policie ČR 3. odd. OOK SKPV OŘ Praha IV, vedeného pod sp. zn. ORIV-4987/00K3-2006 (ve skutečnosti správně evidovaného pod sp. zn. ORIV-4984/00K3-2006), ve kterém byly osobní údaje M. D. V. a dalších osob, poté po poškozeném P. J. požadoval úplatek za to, že věc tzv. uloží A.A., aniž by dále bylo ve věci konáno trestní řízení, přičemž poškozený J. měl pro obviněného na úplatek ve výši 1.000.000,- Kč (vedle dalších blíže nezjištěných částek pro další osoby) nechat zálohu ve výši 200.000,- Kč v bytě L. B., kde poškozený J. také skutečně dne 26.1.2007 nechal pro obviněného celkem 40 ks bankovek v nominální hodnotě 5.000,- Kč, tedy celkem 200.000,- Kč, obviněný si je zde téhož dne v době od 16.00 hod. do 17.30 hod. vyzvedl, zároveň měl u sebe desky s materiály ze spisu PČR 3. odd. OOK SKPV OŘ Praha IV, sp. zn. ORIV-4987/00K3-2006 (ve skutečnosti správně evidovaného pod sp. zn. ORIV-4984/00K3-2006), který již předtím kolem poledne téhož dne byl tzv. uložen A.A., což potvrzovalo celkem 5 výtisků tzv. návrhu na uložení spisového materiálu A.A. schválený přímým nadřízeným npor. P. Š. a převzatý dalším nadřízeným P. K., po opuštění uvedeného bytu byl však obviněný i s penězi a spisovým materiálem zadržen pracovníky 10. oddělení Inspekce ministra vnitra. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. A. L. odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let s dohledem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služby v bezpečnostním sboru ve smyslu § 1 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, jakož i ozbrojeném sboru a obecní policii, na dobu 10 let. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 9 To 464/2011, podal následně obviněný Ing. A. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že v proběhlém řízení byl zproštěn obžaloby v plném rozsahu postupně třemi rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 vydanými pod sp. zn. 4 T 362/2007, přičemž ve všech případech Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí nalézacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Teprve posledním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 4 T 362/2007, byl uznán vinným a tento rozsudek byl následně rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 9 To 464/2011, fakticky potvrzen. Dle názoru dovolatele nalézací soud pod nátlakem odvolacího Městského soudu v Praze změnil své původně správné hodnocení důkazů a při čtvrtém řízení vydal zcela opačné rozhodnutí. Tohoto rozhodování a nátlaku na nalézací soud se účastnila také předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, který vydal poslední uvedené rozhodnutí ve věci, JUDr. Eva Burianová, a to jako členka senátu, kterému předsedal JUDr. Luboš Vlasák v lednu 2009 a následně JUDr. Dušan Paška v září 2009. Dále obviněný ve svém dovolání namítl, že došlo k chybám při hodnocení důkazů a že soudy v jeho případě postupovaly „v duchu in dubio contra reo“. Z výše uvedeného obviněný dovozuje, že u JUDr. E. Burianové byl dán „poměr k projednávané věci“ ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř., což se projevilo „ne zcela standardním průběhem dosavadní