4 Tdo 787/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 787/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 12. 2025 Spisová značka:4 Tdo 787/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.787.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Usmrcení z nedbalosti Doprava Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1 tr. zákoníku § 4 písm. a), b) předpisu č. 361/2000 Sb. § 5 odst. 1 písm. b) předpisu č. 361/2000 Sb. § 21 odst. 1, 5 předpisu č. 361/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:11. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1328/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 787/2025-990 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání obviněného J. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2025, sp. zn. 6 To 324/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 181/2021, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 8. 2024, č. j. 102 T 181/2021-893 (dále jen „rozhodnutí soudu prvního stupně“, popř. „rozhodnutí nalézacího soudu“), byl obviněný J. N. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: „dne 10. 5. 2021 v době kolem 15:00 hodin v XY, okres XY, po ulici XY ve směru jízdy od XY ke křižovatce s ulicí XY, řídil nákladní motorové vozidlo zn. Ford Transit 300L, RZ: XY, zapůjčené od majitele P. C., a to v levém odbočovacím jízdním pruhu, přičemž při odbočování vlevo na ulici XY nerespektoval §§ 4 písm. a), písm. b), 5 odst. 1 písm. b), 21 odst. 1, odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a nedal přednost v jízdě protijedoucímu motocyklu zn. Honda CBR 1000 RR, RZ: XY, řízenému J. L. rychlostí 87 km/h, a to v úseku s nejvyšší dovolenou rychlostí do 50 km/h, jedoucímu od křižovatky s ulicí XY v pravém jízdním pruhu, který sám porušil §§ 4 písm. a), písm. b), 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, čímž došlo k dopravní nehodě, při které J. L. utrpěl poranění v podobě roztržení mozkového kmene při zlomeninách spodiny lební a roztržení kloubního spojení mezi spodinou lební a prvním krčním obratlem, na jejichž následky na místě zemřel, přičemž J. N. výše uvedené nákladní motorové vozidlo řídil vědom si toho, že po dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení s účinností od 13. 11. 2018 pozbyl řidičské oprávnění, které doposud nenabyl zpět, kdy tímto jednáním nerespektoval též § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích“. 2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně dovolateli podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 (tří) let. 3. Nalézací soud rozhodl současně o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozeným, zastoupeným zmocněncem Mgr. Václavem Sobalou, advokátem se sídlem Národní třída 967/23b, Havířov-Město, nemajetkovou újmu v penězích, a to M. H., nezl. AAAAA (pseudonym) (zastoupené taktéž matkou M. H.), S. L., M. L., částku ve výši 284 888 Kč každému. Dále V. Š., H. V., A. M., K. K., M. L., J. L., částku ve výši 213 666 Kč každému. Současně okresní soud uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému povinnost nahradit škodu M. L., ve výši 9 279,60 Kč, a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, IČ: 47114304, ve výši 2 065 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. výše uvedené poškozené soud prvního stupně odkázal se zbytky jejich nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. soud poškozeného P. C., a poškozeného nezl. BBBBB (pseudonym), zastoupeného V. Š. a zmocněncem Mgr. Václavem Sobalou, odkázal s jejich nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 102 T 181/2021, podal odvolání obviněný, které směřoval do všech výroků napadeného rozsudku. Dále podal odvolání také státní zástupce, a to v neprospěch obviněného, které zaměřil do výroku o vině. Taktéž poškození M. H., AAAAA, S. L., M. L., V. Š., nezletilý BBBBB, H. V., A. M., K. K., M. L. a J. L. podali odvolání, ve kterých rozporovali jak výrok o vině, tak i výrok o náhradě škody napadeného rozsudku. 5. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 2. 2025, sp. zn. 6 To 324/2024, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně ze dne 3. 2. 2025, sp. zn. 6 To 324/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., jelikož rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, dále namítá nesprávné právní posouzení skutku, přičemž těmito nesprávnostmi podle obviněného trpí i rozsudek nalézacího soudu a odvolací soud na ně adekvátně nereagoval, když odvolání chybně zamítl. 7. Dovolatel předně akcentuje, že ve věci již bylo jednou rozhodováno Nejvyšším soudem, který zrušil předcházející rozhodnutí soudů nižších stupňů a vrátil věc nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Obviněný následně podrobně upozorňuje na závěry, které podle něj Nejvyšší soud vyslovil ve svém kasačním rozhodnutí a současně rozvádí nové závěry, které ve věci učinil soud prvního a druhého stupně po kasaci předchozích rozsudků, přičemž některé z nich rozporuje, což následně velmi podrobně rozvádí v další části svého dovolání. 8. Dovolatel je přesvědčen o tom, že soudy obou stupňů ignorovaly závazné právní úvahy Nejvyššího soudu. Zdůrazňuje, že podle kasačního rozhodnutí tohoto soudu nemůže být odbočování přes zakrytý výhled automaticky posouzeno jako porušení silničního zákona v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Podle obviněného Nejvyšší soud výslovně uvedl, že po něm nebylo možné požadovat, aby předpokládal, že poškozený překročí nejvyšší povolenou rychlost v místě o 74 %, kdy podle tohoto soudu i přesto, že by poškozeného před zakrytím viděl a odbočení provedl při zakrytém výhledu, mohla být výlučnou příčinou dopravní nehody nekázeň řidiče motocyklu, pokud z odhadu proveditelnosti manévru vyplynulo, že i při běžném překročení rychlosti lze odbočení provést, aniž by došlo ke střetu. Kruciální pak je, při jaké maximální rychlosti motocyklu by ještě ke střetu nedošlo a zda mohl obviněný takovou rychlost při aplikaci principu omezené důvěry v dopravě předpokládat. 9. Podle obviněného však soudy nižších stupňů tyto závěry Nejvyššího soudu nerespektovaly a stále „bazírovaly“ na tom, že alfou a omegou dopravní nehody je odbočení přes zakrytý výhled. Nerespektování závazných závěrů dovolacího soudu je samo o sobě nesprávným právním posouzením věci. 10. Akcentuje, že rozsudek soudu prvního stupně obsahuje zmatečné úvahy například v tom směru, že by ke střetu rovněž nedošlo, pokud by poškozený jel rychlostí 50 km/h a náhle brzdil nebo pokud by nebrzdil vůbec, tak by se vozidla minula, byť ne bezpečně. Okresní soud však podle obviněného nepochopil, že se znalci ústavu vyjadřují zvlášť k rychlosti motocyklu v okamžiku, kdy začal brzdit v reakci na odkrytí výhledu a spatření vozidla obviněného (20 m před střetem) a zvlášť pak k době, která tomuto okamžiku předcházela, ať již jde o dobu od rozjezdu motocyklů ze světelné křižovatky nebo o dobu, kdy se motocykly nacházely na výhledovém horizontu (podle znalců 150 m před střetem). Namítá, že soudy interpretují znalecké závěry buď zcela v rozporu s tím, co znalci uvedli, nebo způsobem vytrženým z kontextu. Mezi tyto závěry řadí např. že mohl poškozeného vidět po dobu 1,8 s, kdy ujel vzdálenost 44 m (ze vzdálenosti 150 m na vzdálenost 106 m), přitom pomíjejí, že tento závěr znalci činí při předpokladu, že motocykl jel po celou dobu od vzdálenosti 150 m do vzdálenosti 20 m (tedy po dráze 130 m) konstantní rychlostí 87 km/h, což ovšem je předpoklad nepodložený jakýmikoliv daty, pr