4 Tdo 94/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 94/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 2. 2024 Spisová značka:4 Tdo 94/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.94.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Investice Obohacení Podvod Škoda Uvedení v omyl Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 209 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 94/2024-130 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2024 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 7 To 240/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 70/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 2 T 70/2023, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že: „pod nepravdivou legendou investování peněz do blíže nespecifikovaného projektu, spočívajícího v investici přes smyšlenou osobu „Jindřicha Moudrého“ do nákupu a prodeje stavebního materiálu a s příslibem vysokého měsíčního výnosu 11 procent, vylákal v období přibližně jednoho roku až do 15.3.2018 od poškozené L. P. a P. M. finanční hotovost v celkové výši 4 000 000 Kč, kterou mu poškozená či P. M. předávali postupně v blíže nezjištěných částkách na různých blíže nezjištěných místech, kdy naposledy předala L. P. obžalovanému 1 000 000 Kč, který vyzvedla ve schránce v XY v Brně, přičemž od 1.4.2018, kdy měla proběhnout první splátka jistiny – celkové investované částky ve výši 4 000 000 Kč - na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 3. 2018, se začal obžalovaný vymlouvat na problémy s dodavatelskou sítí a až do současné doby poškozené neuhradil žádnou část z investované částky, přičemž finanční prostředky nikam neinvestoval, ale použil je pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozené L. P. škodu ve výši 4 000 000 Kč“. 2. Za uvedený zločin a sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2023, č. j. 2 T 130/2022-362, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 7 To 89/2023, uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku a § 84 tr. zákoníku obviněnému výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let za současného stanovení dohledu. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněnému povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou poškozenému D. H. přečinem způsobil. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2023, č. j. 2 T 130/2022-362, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 7 To 89/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená L. P. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolání podala i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně v neprospěch obviněného do výroku o trestu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 7 To 240/2023, tak, že obě podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 7 To 240/2023, týkající se zamítnutí jeho podaného odvolání, jakož i rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 2 T 70/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Podle obviněného rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.) a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. 6. Nejprve dovolatel podrobně zrekapituloval průběh řízení před soudy nižších stupňů, včetně rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 2 T 130/2022, které bylo ohledně skutku, kterým byl v nyní projednávané věci uznán vinným, zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 7 To 89/2023, a věc byla ve zrušující části podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný poté velmi podrobně rozvádí obsah rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 2 T 130/2022, a zrušujícího rozsudku odvolacího soudu ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 7 To 89/2023, včetně toho, v jakém směru měl soud prvního stupně doplnit dokazování. 7. Poté dovolatel poukazuje na doplněné dokazování před soudem prvního stupně, přičemž vyslovuje závěr, že doplněná výpověď svědkyně P. nevyvrací jeho obhajobu. Akcentuje, že pokud totiž svědkyně vyslovila dvě verze ohledně časového poskytování finančních prostředků, tak soud nevysvětlil, proč jedné verzi uvěřil. Proto tento postup lze považovat za svévolné hodnocení důkazů. Obviněný uvádí, že svědek M. skutečně po dobu jednoho roku investoval za součinnosti svědkyně P., ovšem předtím investoval sám bez její součinnosti. Poukazuje i na skutečnost, že svědkyně potvrdila, že rozhodující část peněz předával svědek M. a že k podpisu smlouvy o zápůjčce došlo až v době, kdy jim přestal předávat výnosy ve výši 11 %. V tomto směru zdůrazňuje, že není pochyb o tom, že smlouva o zápůjčce byla podepsaná až dodatečně a že svědkyně P. evidentně nevěděla, jaká finanční hotovost byla investována. Poukazuje rovněž na skutečnost, že svědek M. odmítl vypovídat a že byl následně odsouzen za trestnou činnost daňového charakteru, přičemž svědek mu předával peníze vždycky v hotovosti. I toto by mělo být vzato v úvahu při hodnocení výpovědi svědkyně P. Má za to, že soud prvního stupně nesprávně ve výroku uvedl, že peníze byly poskytnuty na základě smlouvy o zápůjčce. 8. V kontextu shora uvedeného považuje za zcela nepochopitelný závěr soudu prvního stupně, že poškozenou byla svědkyně P. Vyslovuje přesvědčení, že doplnění dokazování po vrácení věci odvolacím soudem naopak potvrzuje jeho obhajobu. Namítá, že výpověď svědkyně P. vyvrátila, že by částka 4.000.000 Kč byla poskytnuta během 15 dnů a že by svědkyně P. byla poškozenou osobou a že smlouva o zápůjčce představovala zastírací právní jednání, když ze strany svědka M. a později za součinnosti svědkyně P. se jednalo fakticky o dlouhodobé investování. Svědkyně P. také potvrdila, že panu M. předával výnosy z tohoto investování. 9. Současně dovolatel poukazuje na to, že odůvodnění druhého rozhodnutí soudu prvního stupně se v zásadě neliší od původního rozhodnutí a obsahuje překopírované pasáže z původního rozhodnutí. Má za to, že poté, co soud druhého stupně na rozdíl od soudu prvního stupně, který ho označil za notorického lháře, dospěl k závěru, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena, soud prvního stupně sice doplnil dokazování a následně provedl minimální zásahy do skutkových zjištění, ovšem opětovně uzavřel, že je notorický lhář, aniž by nějak svoje příkré hodnotící úvahy blíže rozvedl. Ačkoliv odvolací soud v rámci svého zrušujícího rozhodnutí soudu prvního stupně vytkl, že se vůbec nezabýval otázkou případných výnosů, tak soud prvního stupně jen uzavřel, že případné výnosy vyplacené na počátku období by bylo možno maximálně započítat toliko do případné náhrady škody. Podle obviněného nebylo možné takto se s námitkou případných výnosů vypořádat, když tyto mohly přesáhnout investovanou částku. Takové zjištění by mohlo mít zásadní dopad na společenskou škodlivost spáchaného trestného činu. 10. Obviněný dále zpochybňuje postup soudu druhého stupně, který jeho odvolání zamítl, přestože rozhodnutí soudu prvního stupně trpělo vytýkanými vadami, které rozvedl i v podaném odvolání. Vyjadřuje rovněž nesouhlas s odůvodněním rozhod