4 Tdo 993/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 993/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 11. 2025 Spisová značka:4 Tdo 993/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.993.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pohlavní zneužití (zneužívání) Svádění k pohlavnímu styku Útisk Dotčené předpisy:§ 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku § 202 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zákoníku § 177 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 993/2025-864 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný I. H., ke dni rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, sp. zn. 11 To 28/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 T 43/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 10. 2024 sp. zn. 9 T 43/2024 byl obviněný uznán vinným pod bodem I. zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, pod bodem II. přečinem útisku podle § 177 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uloženo nahradit poškozené AAAAA (pseudonym), nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána se zbytkem jejího nároku na náhradu újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Skutková zjištění, na jejichž základě dospěl soud prvního stupně k vině obviněného, jsou tato: Pod bodem I.: „V přesně nezjištěné době od listopadu 2018 na adrese XY v Praze XY a i v místě bydliště obžalovaného na adrese XY v XY, opakovaně několikrát do týdne vyžadoval orální sex po nezletilé poškozené AAAAA, která byla dcerou jeho tehdejší partnerky E. K., a která žila s obžalovaným ve společné domácnosti a kterou vychovával, vozil do školy a dával jí kapesné, přičemž poškozená AAAAA jeho žádostem vyhověla, neboť si myslela, že je to normální a plynuly jí z toho výhody v podobě finanční odměny nebo možnosti jít ven s kamarády, přičemž uvedené jednání trvalo až do konce prosince 2019, kdy se poškozená svěřila na popud své kamarádky BBBBB (pseudonym) své matce E. K.“ Pod bodem II.: „V květnu 2020 v domě obviněného na adrese XY v obci XY, donutil společně s matkou nezletilé E. K., vůči které není trestní řízení vedeno, AAAAA, aby svou výpověď na policii učiněnou dne 13. 2. 2020 změnila ve smyslu, že lhala a vše si vymyslela, a pokud to neudělá, zruší jí data a nebude moci chodit ven, čemuž poškozená nakonec dne 2. 6. 2020 vyhověla, neboť nechtěla přijít o tyto výhody.“ 3. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 3. 7. 2024 sp. zn. ZT 30/2023 pro skutek právně v obžalobě posouzený jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, kterého se měl ve stručnosti dopustit tím, že: od ledna 2020 nejméně do 2. 6. 2020 činil nátlak na matku nezletilé AAAAA, E. K., aby stáhla trestní oznámení na jeho osobu a řekla, že nezletilá lhala. Za to jí sliboval opravit rodinný dům, kam se přestěhovala, a další finanční výhody. Současně jí vyhrožoval, že jinak se postará o to, aby přišla o jejich společnou dceru, a že jí zlikviduje. Poškozená jeho nátlaku podlehla, protože byla ve špatném psychickém stavu a užívala antidepresiva, o čemž obviněný věděl. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ a poškozená AAAAA. Obviněný napadl odsuzující výrok, státní zástupkyně brojila v neprospěch obviněného proti zprošťujícímu výroku a proti výroku o trestu, který navrhla zpřísnit, a poškozená AAAAA se domáhala přiznání vyššího finančního odškodného za nemajetkovou újmu. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 5. 2025 sp. zn. 11 To 28/2025 podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného a státní zástupkyně rozsudek soudu prvního stupně zčásti zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem I. a v navazujících výrocích o trestu a o náhradě nemajetkové újmy. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak při nezměněném výroku o vině pod bodem II. a při nezměněném zprošťujícím výroku znovu rozhodl tak, že obviněného za skutek pod bodem I. uznal při stejných skutkových zjištěních, která učinil soud prvního stupně, vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025 a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin útisku (bod II. výroku o vině, jenž zůstal nezměněn) uložil obviněnému podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na 3 roky, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněného shodně jako soud prvního stupně zavázal k zaplacení 200 000 Kč jako finanční náhrady nemajetkové újmy poškozené AAAAA a podle § 229 odst. 2 tr. ř. jmenovanou poškozenou se zbytkem jejího adhezního nároku odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání poškozené AAAAA. II. Dovolání obviněného 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Filipa Svobody. Opřel ho o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se slovní argumentací, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a v řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů a pravidla in dubio pro reo, a to v intenzitě zasahující do práva na spravedlivý proces. 6. Ve značně nepřehledném odůvodnění dovolání obviněný namítl, že rozhodujícím podkladem pro uznání viny byla výpověď nezletilé poškozené AAAAA, která neodpovídá požadavkům § 101 a násl. tr. ř. na svědeckou výpověď. Je to dáno tím, že nezletilá neposkytla ucelený a vnitřně konzistentní popis skutku a odmítla vypovídat o tom, jak konkrétně ji měl obviněný pohlavně zneužít. Policejní orgán, který výslech vedl, rezignoval na aktivní objasňování věci a nezletilé nepoložil doplňující otázky k individualizaci skutku. Spokojil se s jejím konstatováním, že to, co uvedla do úředního záznamu o podání vysvětlení dne 13. 2. 2020 je pravda. Navíc poškozená se nechovala jako oběť závažného sexuálního trestného činu. Ty ve svých projevech podle odborné literatury bývají zdrženlivější, introvertnější a je u nich patrné trauma. 7. Ostatní podklady mají podle obviněného pouze povahu nepřímých indicií, které netvoří uzavřený, ničím nenarušený a logicky konzistentní řetězec. Akcentoval, že nezletilé svědkyně BBBBB a CCCCC (pseudonym), spolužačky poškozené, odlišně reprodukovaly, s čím se jim nezletilá svěřila. Jedné řekla, že mezi ní a obviněným došlo k „pohlavního sexu“, druhé, že k pohlavnímu styku nedošlo. Obě se shodovaly jen v tom, že k intimním stykům mělo docházet několikrát týdně, což ale podle obviněného neodpovídá běžným životním zkušenostem. Žádná z nich pak neidentifikovala jako místo činu adresu XY v XY, a přesto ji obžaloba prezentovala jako jedno ze dvou míst, kde k trestné činnosti docházelo. 8. Obviněný dále poukázal na výpověď svědkyně V. B., která uvedla, že matka nezletilé E. K. byla „znechucena“ závěry lékařské zprávy, jež vylučovaly pohlavní styk mezi obviněným a poškozenou, přitom obžaloba původně stavěla na verzi soulože, což soudy obou stupňů zcela opomenuly. 9. Podle obviněného z dokazování vyplynulo, že matka nezletilé E. K. svou dceru negativně ovlivňovala a stejně tak další svědky, které instruovala k výpovědím v neprospěch obviněného, protože jej chce poškodit v souvislosti s probíhajícím civilním sporem o jejich společnou dceru. Navíc evidentně lhala o tom, kdo platil právní služby Mgr. Jany Jevtić. Soudy uvedené skutečnosti bagatelizovaly a výpovědi matky nezletilé i svědků z okruhu rodiny poškozené nekriticky vyhodnotily jako věrohodné. 10. Vyjma námitek proti hodnocení provedených důkazů obviněný brojil proti tomu, že soudy nevyslechly pracovnici orgánu sociálně právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), která byla přítomna výslechu nezletilé. V dovolá