5 Tdo 1/2026 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 2. 2026 Spisová značka:5 Tdo 1/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:5.TDO.1.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Týrání osoby žijící ve společném obydlí Týrání svěřené osoby Důkaz Veřejné zasedání Trest Dotčené předpisy:§ 198 tr. zákoníku ve znění do 31.12.2025 § 199 tr. zákoníku ve znění do 31.12.2025 § 2 odst. 5 tr. ř. § 39 odst. 5 tr. zákoníku ve znění do 31.12.2025 Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:18. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1/2026-5065 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 2. 2026 o dovolání obviněného I. J. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 9 To 177/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 163/2019, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 9 To 177/2025. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 4 T 163/2019, byl obviněný I. J. odsouzen za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dílem podle § 199 odst. 1, 2 písm. c) a d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „tr. zákoník“), dílem podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, a zločin týrání svěřené osoby dílem podle § 198 odst. 1, 2 písm. c) a d) tr. zákoníku, dílem podle § 198 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl obviněný podle § 226 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále též jen „tr. ř.“) zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání obviněný a v jeho neprospěch též státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, přičemž oba je směřovali proti všem výrokům. O těchto odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 9 To 177/2025 tak, že obě zamítl jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. 3. Na tomto místě lze zmínit, že v posuzované trestní věci jsou výše zmíněná rozhodnutí soudů obou stupňů druhá v pořadí. První odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 4 T 163/2019, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 9 To 337/2024, zrušen v celém rozsahu a vrácen soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Soud druhého stupně uvedl více důvodů pro svůj kasační výrok, mimo jiné vytýkal soudu prvního stupně nedostatek časové souvislosti mezi žalovaným hrubým jednáním obviněného vůči poškozeným pro stanovení počátku protiprávního období rokem 2003, dále tzv. skutková věta výroku o vině nenavazovala přesvědčivě na výsledky provedeného dokazování a rovněž poukázal na nedostatky v odůvodnění rozsudku, které neodpovídalo požadavkům stanoveným v § 125 odst. 1 tr. ř. Soud druhého stupně poukazoval na konkrétní nesrovnalosti mezi skutkovým zjištěním a obsahem důkazů, například ohledně údajného škrcení a smýkání poškozené M. Ch. (dále též „poškozená č. 1“), četnosti chození před poškozenou AAAAA (pseudonym; dále též „poškozená č. 2“) pouze v tričku, a rovněž zpochybnil dostatek podkladů pro závěr o narušení morálních hodnot poškozených dcer. Soud druhého stupně rovněž uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval určitou kolizí mezi závěry znaleckých posudků ohledně osobnostních charakteristik poškozené č. 1, konkrétně znaleckého posudku PhDr. Jindřišky Záhorské, Ph.D., z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, a znaleckého posudku doc. PhDr. Marka Preisse, Ph.D., z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. 4. Skutek je procesním stranám dobře znám, proto jej Nejvyšší soud jen ve stručnosti shrne. Obviněný se dopustil výše zmíněných trestných činů tak, že nejméně v období od roku 2014 do 24. 9. 2016, kdy došlo k jeho vykázání ze společné domácnosti, kterou sdílel se svou tehdejší manželkou a dvěma dcerami, z nichž starší z nich v mezidobí nabyla zletilosti, (proto zjevně rozděleno časové období v tzv. právní větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, byť nikoli způsobem, který by zcela přesně reflektoval jinak správně zvolenou právní kvalifikaci – pozn. Nejvyššího soudu), se vzrůstající intenzitou cca jedenkrát až třikrát týdně, zejména po požití alkoholických nápojů, vulgárně nadával poškozené č. 1, ponižoval ji, fyzicky ji napadal, dopouštěl se vůči ní schválností jako rozsvěcení světla v místnosti, kde poškozená č. 1 spala společně s dalšími poškozenými dcerami, v důsledku čehož poškozené nemohly spát, poškozené č. 1 zasahoval do soukromí tím, že jí kontroloval mobilní telefon, osobní počítač a diář, protože ji podezříval z nevěry; takového jednání se dopouštěl v přítomnosti svých dcer poškozené č. 2 a BBBBB (pseudonym; dále též „poškozená č. 3“), které se snažily matku chránit, opakovaně obviněného prosily, aby toho zanechal, snažily se jej vytlačovat z místnosti, přičemž měly strach o sebe i o matku, a z tohoto důvodu chodily často spát mimo společné obydlí; obviněný před poškozenou č. 2 chodil ve dvou až třech případech nahý, poškozené č. 3 sdělil, že je mu líto, že je jeho dcera, v jednom případě se před poškozenými dcerami demonstrativně pokusil o sebevraždu, poškozeným dcerám sprostě nadával, ponižoval je a urážel jejich matku, situace poté vygradovala dne 24. 9. 2016, kdy za přítomnosti poškozené č. 3 obviněný poškozenou č. 2 silně chytil oběma rukama kolem krku v oblasti ohryzku a cloumal s ní, následně když chtěla vrátit své klíče, tyto po ní velkou silou hodil, netrefil ji jen díky tomu, že uskočila, přičemž chování obviněného poškozené dcery významně poškodilo a narušilo jejich zdravý duševní vývoj. II. Dovolání obviněného 5. Obviněný podal dne 12. 11. 2025 proti výše označenému usnesení Městského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, resp. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. V úvodu obviněný shrnul skutkový a procesní stav věci, především poukazoval na to, že soudy při hodnocení skutkového zjištění přihlížely k okolnostem, které předcházely době vymezené v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Dále obviněný upozorňoval na účelové chování poškozené č. 1. Pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný podřadil námitky spadající pod první a třetí alternativu, které jsou vyjmenovány shora. V rámci výhrad přiřazených tzv. extrémnímu rozporu (slovy zákona „zjevnému“) mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními obviněný konkrétně označil pokus o utajení důkazů poškozenou č. 1 před dcerami, podle obviněného zjevně proto, že si vlastní napadání vymyslela, dále přiznání k užití násilí ze strany obou dcer vůči obviněnému, absenci strachu poškozené č. 1 z obviněného, neboť se sama domáhala společného užívání nemovitosti, její tvrzení o „fungujícím“ vztahu s obviněným, což zpochybňuje tvrzení obžaloby o tom, že by poškozená č. 1 byla obětí domácího násilí, dále poukázal na ekonomickou soběstačnost poškozených dcer, které pro možnost vykonávat práce potřebovaly potvrzení o jejich zdraví, a rovněž zmínil zjevně účelové využití trestního řízení pro rozvod a majetkový motiv poškozené č. 1, o čemž má svědčit instruktáž JUDr. Miroslava Dudy k instalaci skryté kamery ve společném obydlí. 7. V rámci využití třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný tvrdil, že soudy opomenuly důkazní návrhy obhajoby a neprovedly tak úplné dokazování. Ačkoli původní rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen odvolacím soudem pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a procesní pochybení, soud prvního stupně poté neprovedl v rá