5 Tdo 106/2026 — Nejvyšší soud

5 Tdo 106/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 2. 2026 Spisová značka:5 Tdo 106/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:5.TDO.106.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Pokus trestného činu Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 106/2026-554 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný Zdenko Zošiak proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 10. 2025, sp. zn. 6 To 203/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 174/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Zdenka Zošiaka odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 3 T 174/2024, byl obviněný Zdenko Zošiak uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoníku“). Za toto jednání a dále za sbíhající se pokus přečinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1 tr. zákoníku a sbíhající se přečin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 3 T 54/2024, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 6 To 248/2024, mu soud prvního stupně podle § 209 odst. 4 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3,5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 3 T 54/2024, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 6 To 248/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. G. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedené trestné činnosti se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) následovně. Obviněný jako zástupce obchodní společnosti D.A.S. pomáhal poškozeným manželům D. a J. G. s přípravou a uzavřením darovací smlouvy ohledně nemovitostí ve prospěch vnuka poškozených AAAAA (pseudonym). Využil jejich získané důvěry a přiměl je k uzavření a podpisu smlouvy o svěření nemovitých věcí do správy obviněného, a to včetně návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí. Díky ostražitosti úřednice katastrálního úřadu byli poškození upozorněni na to, že předloženou smlouvou fakticky prodávají obviněnému tyto nemovitosti za kupní cenu ve výši 1 600 000 Kč splatnou k rukám vnuka AAAAA až za 10 let od podpisu smlouvy, což však poškození nikdy neměli v úmyslu. Návrh na vklad do katastru nemovitostí byl následně zamítnut. V případě uskutečnění převodu nemovitých věcí ve prospěch obviněného by poškozeným byla způsobena škoda ve výši 3 222 200 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl odvolací soud rozsudkem následovně. Odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu. Sám zároveň podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o trestu obviněného tak, že při nezměněném výroku o vině, a za sbíhající se pokus přečinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 3 T 54/2024, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 6 To 248/2024, uložil podle § 209 odst. 4 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 3 T 54/2024, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 6 To 248/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně podal obviněný Zdenko Zošiak prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl porušení práva na spravedlivý proces. Podle jeho názoru se soudy nižších stupňů dopustily svévolného a extenzivního hodnocení důkazů a neprovedly všechny důkazy nezbytné pro řádné objasnění jeho trestní věci. Obviněný namítl zejména rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, neboť skutkový stav podle jeho názoru neodpovídal provedenému dokazování. Závěry soudů nižších stupňů vycházely pouze z vybraných provedených důkazů v neprospěch obviněného. Přitom veškerá spolupráce obviněného a poškozených se týkala výhradně darování nemovitosti poškozených jejich vnukovi. Až následně se sami poškození obrátili na obviněného s obavou, že původně dohodnuté darování bylo velmi rizikové s ohledem na matku jejich vnuka a jejího přítele. Celá spolupráce směřovala původně výhradně k darování nemovitosti poškozenými jejich vnukovi, což bylo schváleno opatrovnickým soudem, ovšem poté se sami poškození na něj obrátili s obavou o osud nemovitosti. Myšlenka kompletní změny právního jednání z darování nemovitosti vnukovi jako nevhodné a nebezpečné pocházela přímo od poškozených, což podle obviněného dokazuje i komunikace přes aplikaci WhatsApp ze dne 11. 5. 2023. Podle soudů nižších stupňů však od samého počátku ze své vůle oslovil poškozené a záměrně se vůči nim choval přátelsky, aby v nich vzbudil co největší důvěru a následně je tak mohl podvést, což nelze dovodit z provedených důkazů. Podle jeho názoru proto došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a zásady in dubio pro reo. 6. Obviněný dále namítl neprovedení některých důkazů, tzv. opomenuté důkazy. Konkrétně namítl, že soudy nižších stupňů odmítly jeho návrh na doplnění dokazování o zprávu, z níž by bylo zřejmé, že v té době již nepracoval pro obchodní společnost D.A.S., dále o výroční zprávy adresované klientům této pojišťovny s uvedením konkrétních jmen správců jejich pojištění. Obviněný s tímto zamítnutím nesouhlasil, neboť soudy významně pochybily ve svém procesním postupu, nehledě na to, že pominuly i další možné verze hodnocení důkazů, včetně verze, že skutek vůbec nespáchal. 7. Ze všech uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal věc soudu prvního stupně v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného 8. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací námitky obviněného. 9. Podle státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídaly námitky, jimiž obviněný zpochybnil hodnocení důkazů, výsledky dokazování a na jeho základě učiněné skutkové závěry. Soud prvního stupně velmi pečlivě, přiléhavě a detailně hodnotil provedené důkazy a na jejich základě ustálil skutkový stav věci (v bodech 31. až 38. odůvodnění jeho rozsudku). Státní zástupce se plně ztotožnil i se závěry odvolacího soudu, na něž odkázal (v bodech 9. až 14. odůvodnění jeho rozsudku). Současně provedené důkazy bezpečně vyvracely obhajobu obviněného. Státní zástupce odmítl také námitky týkající se porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího principu in dubio pro reo. Tato výhrada obviněného směřovala výlučně proti skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. 10. K tzv. opomenutým důkazům, zejména nevyžádání konkrétních zpráv společnosti D.A.S., státní zástupce odkázal na závěry soudu prvního stupně (v bodě 30. odůvodnění jeho rozsudku). V této trestní věci dovolatel nevytkl žádný nedostatek v hodnocení důkazů.