5 Tdo 108/2026 — Nejvyšší soud

5 Tdo 108/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 3. 2026 Spisová značka:5 Tdo 108/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:5.TDO.108.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 4. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1350/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 108/2026-13453 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný Petr Kendík proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 8 To 63/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 4/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Petra Kendíka odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, sp. zn. 2 T 1/2024, podle § 314r odst. 4 tr. ř. schválil dohodu o vině a trestu sjednanou mezi státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a spoluobviněnými Ing. Jaroslavem Hudcem a právnickou osobou – obchodní společností Speciální stavby Most, spol. s r. o. (dále i jen „Speciální stavby Most“), kteří byli uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016 (dále jen „tr. zákoník“), a byl jim uložen peněžitý trest ve shodné výměře sedm milionů korun českých. 2. Obviněný Petr Kendík byl následně rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 1. 2025, sp. zn. 2 T 4/2023, uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku na zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný Petr Kendík odvolání, které Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 8 To 63/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, se ve stručnosti dopustil tím, že s Ing. Jaroslavem Hudcem, jednatelem obchodní společnosti Speciální stavby Most, spol. s r. o., uzavřel dohodu, podle níž tato právnická osoba u obviněného Petra Kendíka, vystupujícího jako osoba samostatně výdělečně činná, objednávala plnění spočívající v dodávkách stavebního materiálu, pronájmu lešení, stavební techniky a lesnických pracích, přičemž obviněný Petr Kendík na tato tvrzená plnění pro Speciální stavby Most vystavoval daňové doklady (faktury), byť k těmto plněním fakticky nedošlo. Ing. Jaroslav Hudec, Speciální stavby Most a obviněný Petr Kendík byli přitom od počátku srozuměni s tím, že k fakturovaným plněním nedojde. Uvedeného jednání se dopustili v úmyslu snížit výši daňové povinnosti k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) u plátce této daně Speciální stavby Most, a to tak, že Ing. Jaroslav Hudec do přiznání k DPH tohoto daňového subjektu v úmyslu minimalizovat její daňovou povinnost, případně dosáhnout nadměrného odpočtu ke škodě českého státu, zavedl faktury výstavce obviněného Petra Kendíka. Faktury za fiktivní plnění tímto způsobem zavedl za zdaňovacího období ledna 2014 až prosince 2015 fakturami konkretizovanými v rozsudku soudu prvního stupně, v důsledku čehož byla Česká republika, zastoupená správcem daně – Finančním úřadem pro Ústecký kraj, Územní pracoviště Most, neoprávněně zkrácena na DPH o částku v celkové výši 41 419 478,54 Kč. II. Dovolání obviněného 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný Petr Kendík v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), d), g) a h) tr. ř. 6. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl, že ve věci rozhodoval senát soudu prvního stupně, který měl být vyloučen, neboť stejný senát schválil výše zmíněným rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, sp. zn. 2 T 1/2024, dohodu o vině a trestu uzavřenou státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem s obviněnými Ing. Jaroslavem Hudcem a právnickou osobou Speciální stavby Most, spol. s r. o. Podle dovolatele již v tomto rozsudku senát soudu prvního stupně předjímal jeho vinu, přestože ještě nedošlo k jeho odsouzení, a aniž by k otázce jeho viny prováděl důkazy. Z tohoto důvodu vznesl námitku podjatosti senátu soudu prvního stupně, o které bylo podle jeho přesvědčení rozhodnuto velmi povrchně. Následně pak senát soudu prvního stupně ve stejném složení založil závěr o jeho vině na výpovědích původně spoluobviněných Ing. Jaroslava Hudce a Speciální stavby Most, které ale byly učiněny z jejich strany pouze v zájmu zajištění si mírnějšího trestu. Ve vztahu k obviněnému tak podle jeho přesvědčení byla porušena zásada presumpce neviny. K těmto výpovědím spoluobviněných, které byly učiněny ještě ve společném řízení nemělo být v řízení proti němu vůbec přihlíženo. Soud prvního stupně jeho činnost popisoval jednoznačně jako trestněprávně relevantní, ač měl být ještě dlouho považován za nevinného. Konkrétně podle obviněného soud prvního stupně explicitně uvedl ve svém rozsudku ze dne 26. 4. 2024, sp. zn. 2 T 1/2024, že „Petr Kendík vystavil daňové doklady, přičemž k faktickému plnění nedošlo a obžalovaní i Petr Kendík s tím byli od počátku srozuměni, že fakticky plněno nebude a takto se dohodli v úmyslu neoprávněně snížit povinnost k dani z přidané hodnoty,“. Soud prvního stupně jej tedy označil za vinného spácháním pomoci k trestnému činu, aniž by k takovému posouzení vedl jakékoliv dokazování. Tento postup má dovolatel za rozporný se závěry přijatými v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 25. 11. 2021 ve věci Mucha proti Slovensku, č. stížnosti 63703/19. Obviněného navíc zkrátil na jeho procesních právech tím, že mu neumožnil výslech těchto osob již v procesním postavení svědků. Výslechy původně spoluobviněného Ing. Jaroslava Hudce a zástupce Speciální stavby Most měly podle obviněného správně proběhnout až po vyloučení jeho trestní věci k samostatnému projednání a rozhodnutí. 7. Obviněný dále namítl v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., že byl zkrácen na svém právu přednést závěrečnou řeč v rámci posledního hlavního líčení konaného dne 7. 1. 2025 v jeho nepřítomnosti, čímž podle něj soud porušil ustanovení o účasti obviněného u hlavního líčení. Obviněný sice připustil, že formální podmínky ke konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti byly splněny, ovšem zdůraznil, že za účelem umožnění mu plně využít práva na závěrečnou řeč a poslední slovo měl soud prvního stupně hlavní líčení odročit, neboť mu bylo známo, že ji chtěl dovolatel přednést osobně. V této souvislosti se obecně dovolával rozhodovací praxe Ústavního soudu. 8. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval obviněný ve skutečnosti, že soudy nižších stupňů zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování výslechem čtyř svědků s tím, že by nemohly přinést žádné nové informace, a to i přesto, že důkazy navržené obžalobou provedeny byly, což označil za nerovný přístup soudů ke stranám řízení. Dále v rámci tohoto uplatněného dovolacího důvodu namítl, že soudy své skutkové závěry založily zejména na výpovědích spoluobviněných Ing. Jaroslava Hudce a Speciální stavby Most, jež podle něj neměly být procesně použitelné, neboť byly učiněny zcela minimalistickým způsobem s vidinou mírnějších trestů umožněných uzavřením dohody o vině a trestu. Nelze je tedy mít podle jeho názoru za svobodně učiněné a nelze z nich tudíž ani ve vztahu k němu vycházet. Tento vadný postup soudu prvního stupně podle obviněného ve svém usnesení potvrdil i soud odvolací. 9. Námitkami, jež formálně podřadil pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s argumentací, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že mezi zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy existuje extrémní rozpor, pokud dovodily závěr o jeho vině, přestože se nezabývaly tím, zda je nade vši pochybnost vyloučeno, že provedené stavební práce plnil právě on. K prokázání tohoto závěru podle jeho názoru měly orgány činné v trestním řízení zjistit, kdo konk