5 Tdo 1132/2021 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1132/2021-5878 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovoláních, která podali obvinění A. K., nar. XY ve XY, bytem XY č. XY, XY, a T. K., nar. XY ve XY, bytem XY č. XY, XY, okr. XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 4 To 10/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 7/2016, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 4 To 10/2021, ohledně obviněných A. K. a T. K. a podle § 265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného užití § 261 tr. ř. též ohledně zúčastněné osoby – obchodní společnosti S. a S., v likvidaci. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obvinění A. K. a T. K. byli rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 50 T 7/2016, uznáni vinnými zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pokusem zločinu dotačního podvodu podle § 21 odst. 1 a § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, kterých se dopustili skutky podrobně popsanými pod body 1. až 3. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Jejich podstata spočívala v tom, že oba obvinění na základě předchozí společné dohody získali nebo se snažili získat finanční prostředky ze strukturálních fondů Evropských společenství a ze státního rozpočtu České republiky od Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky z dotačních programů specifikovaných v rozsudku, přičemž v žádostech o tyto dotace uváděli některé nepravdivé údaje týkající se zejména oboru podnikání obviněného T. K., který byl žadatelem a příjemcem dotací, dále doby jeho podnikání v požadovaném oboru, částky způsobilých investičních výdajů a některých jiných okolností. 2. Za tyto trestné činy byl obviněný A. K. odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Obviněnému T. K. byl podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Tomuto obviněnému byl podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen i trest propadnutí věci, a to peněžní částky ve výši 229 648 Kč, která byla uložena a zajištěna na jeho bankovním účtu. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen též trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžní částky ve výši 2 002 240,30 Kč, která byla uložena a zajištěna na jeho bankovním účtu, a dále také pozemků - parc. č. XY o výměře 968 m2 – ostatní plocha, - parc. č. XY o výměře 875 m2 – zastavěná plocha a nádvoří a stavby bez č. p./č. e., stojící na pozemku parc. č. XY, jehož je součástí, - parc. č. XY o výměře 14 m2 – ostatní plocha, - parc. č. XY o výměře 407 m2 – ostatní plocha, které jsou zapsány na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému T. K. uložena povinnost nahradit poškozené České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu (dále též ve zkratce „MPO“) škodu ve výši 15 700 000 Kč. 4. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku byla zabrána peněžní částka ve výši 4 708 032,37 Kč, zajištěná na účtu obchodní společnosti S. a S., v likvidaci. 5. Proti uvedenému rozsudku podali obvinění a zúčastněná osoba odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 4 To 10/2021, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného T. K. zčásti zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému, a to konkrétně ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud při svém rozhodování zohlednil komplexnost trestů postihujících majetek obviněného a navíc také adhezní řízení, v němž byla obviněnému uložena povinnost k náhradě způsobené škody v částce 15,7 milionů Kč. Bylo rovněž přihlédnuto k tomu, že výše uvedenými pozemky byl zajištěn nárok České republiky na náhradu škody na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 50 T 7/2016, v němž došlo ke změně důvodů zajištění podle § 77b odst. 3 tr. ř. a § 47 odst. 1 tr. ř. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. proto odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněnému T. K. uložil podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžní částky ve výši 2 002 240,30 Kč, která byla uložena a zajištěna na účtu obviněného. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání obviněných 6. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali obvinění A. K. a T. K. prostřednictvím svého společného obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní jde o důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., z nichž bude dále Nejvyšší soud vycházet]. 7. Oba obvinění ve svých dovoláních k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shodně vytýkají vady spočívající v nesprávném právním posouzení, protože se soudy při hodnocení, zda byly naplněny objektivní a subjektivní stránky skutkových podstat trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými, nezabývaly otázkou významnosti „nepravdivých“ údajů uvedených v žádostech o poskytnutí dotací, resp. je vyhodnotily nesprávně. 8. Pokud jde o to, že obvinění měli v žádostech o poskytnutí dotací uvést nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, dovolatelé spatřují pochybení v tom, že soudy nižších stupňů nepopsaly konkrétní vazbu uvedených údajů na získání požadovaných dotací a z odsuzujícího rozsudku není zřejmé, zda by dotace bez těchto nepravdivých informací byly či nebyly poskytnuty. Přitom obvinění odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněná ve věcech vedených pod sp. zn. 5 Tdo 1139/2018 a sp. zn. 8 Tdo 858/2016, v nichž je uvedeno, že významné by bylo, kdyby v případě uvedení informací odpovídajících realitě příslušný orgán neposkytl dotační prostředky, neboť by žadatel nesplnil pravidla nastavená pro jejich čerpání. 9. Obvinění dále považují za nesprávné tvrzení soudu prvního stupně, který v odůvodnění rozsudku uvedl, že splnění podmínky spočívající ve specifické podnikatelské minulosti bylo nutné pro přiznání příslušné dotace, aniž by dále v rozhodnutí popsal, z čeho tuto skutečnost dovodil. Podle obviněných vyvození trestní odpovědnosti, která se týká uvedení nepravdivých a zkreslených údajů v žádosti, je otázkou právní, přičemž z hlediska naplnění skutkových podstat daných trestných činů nestačí jen zjištění, že některé údaje jsou zkreslené či nepravdivé, ale je třeba posuzovat je v dalším kontextu, tedy zda měly či neměly vliv na přiznání dotace. 10. Obvinění spatřují pochybení soudů nižších stupňů rovněž v tom, že ačkoliv připustily, že účel projektů, na které byly poskytnuty dotace, byl splněn a projekty byly realizovány, přesto tuto skutečnost nijak nepromítly do svých závěrů a nepovažovaly ji za relevantní. Navíc se soudy nezabývaly ani otázkou subsidiarity trestní represe a nezvážily, zda by k ochraně zákonem stanovených zájmů a ke zjednání nápravy nepostačily jiné právní prostředky (např. prostředky správního práva). 11. Obviněný T. K. pak ve svém dovolání nad rámec výše uvedeného vytýká nesprávné posouzení otázky jeho zavinění v dané věci. Podle názoru tohoto obviněného on sám neměl žádné povědomí o tom, jak byly příslušné žádosti vypracovány, neboť ty sepisoval jeho bratr, který s tím měl více zkušeností, a obviněný T. K. vystupoval pouze formálně jako osoba – podnikatel žádající o dotaci. Z tohoto důvodu se obviněný domnívá, že soudy neměly dospět k závěru o naplnění subjektivní stránky posuzovaných trestných činů, protože tento závěr není řádně podložen a nevyplývá ani z dokazování. 12. Oba obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265 k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu napadený jejich dovoláními, aby zároveň zrušil také jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. 13. Obviněný T. K. poté navrhl, aby do doby, než bude rozhodnuto o jeho dovolání Nejvyšší