5 Tdo 1182/2012 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1182/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:5. 12. 2012 Spisová značka:5 Tdo 1182/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1182.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřítomnost u veřejného zasedání Trest Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 1. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1182/2012-23 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2012 o dovolání, které podal obviněný Ing. R. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 3 To 18/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 46/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. R. P. odmítá. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 2 T 46/2011, byl obviněný Ing. R. P. společně s obviněným R. O. odsouzen za přečin neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustili ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku tím, že jako jednatelé obchodní společnosti ALLSYS, s. r. o., se sídlem Jízdárenská 590, Vyškov, IČ: 27667014, neplnili svoji zákonnou povinnost tím, že neodvedli za své zaměstnance povinné platby, a to Okresní správě sociálního zabezpečení Vyškov, Dvořákova 36, za období od 20. 8. 2009 do 20. 9. 2010 pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti hrazený zaměstnanci ve výši 74.096,- Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně, Územnímu pracovišti Vyškov, Dobrovského 3, za období od 20. 10. 2006 do 18. 11. 2010 pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené zaměstnanci ve výši 49.954,- Kč, Finančnímu úřadu ve Vyškově, Dobrovského 3, za období od 15. 2. 2009 do 15. 1. 2010 daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve výši 12.477,- Kč, přičemž tak společně neodvedli za výše uvedená období příslušným státním institucím celkovou částku ve výši 136.527,- Kč. Podle § 241 odst. 1 tr. zák. jim byl oběma shodně uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1, 2 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho a půl roku. Zároveň byla oběma obviněným uložena povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil způsobenou škodu uhradit. Na podkladě odvolání, která proti citovanému rozsudku podali oba obvinění, rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 3 To 18/2012, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně u obviněného R. O. v celém výroku o uloženém trestu a u obviněného Ing. R. O. ve výroku, kterým mu byla dle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit způsobenou škodu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že obviněnému R. O. podle § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Ing. R. P. dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Radky Ježkové. Svůj mimořádný opravný prostředek obviněný podal v rozsahu výroku o trestu a opřel jej o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., tedy, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nejprve upozornil na to, že v rámci předmětného řízení před soudem II. stupně byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, kdy i přes jeho řádnou omluvu z důvodu pracovní neschopnosti proběhlo jednání dne 18. 4. 2012 bez jeho účasti. Nemohl se tak vyjádřit především k novým tvrzením spoluobviněného a případně navrhnout důkazy k jejich vyvrácení. Vyslovil rovněž přesvědčení, že mu neúčast u veřejného zasedání byla odvolacím soudem připočtena k tíži. Dále obviněný vyslovil názor, že soud II. stupně nesprávně právně vyhodnotil skutková zjištění ve vztahu k jeho osobě při ukládání trestu, postupoval v rozporu s ustanovením § 261 tr. ř. a rozhodl ve prospěch pouze jednoho ze spoluobviněných, přestože jejich procesní i skutkové postavení a rovněž jejich osobní poměry byly zcela shodné včetně polehčujících okolností. Poukázal také na ustanovení § 2 tr. ř., podle něhož nikdo nemůže být stíhán jinak, než ze zákonem stanovených důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Podle dovolatele došlo rozhodnutím odvolacího soudu k porušení jeho práva na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně obviněného Ing. R. O., byť zjevně omylem uvedl „Ing. R. O.“, a taktéž celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově (zřejmě rovněž jen ve vztahu k dovolateli), a dále aby přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově znovu věc projednat a rozhodnout o trestu obviněného Ing. R. O., případně aby po zrušení v citovaném rozsahu Nejvyšší soud sám rozhodl a uložil mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného Ing. R. O. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jiřího Siegela. Podle jeho přesvědčení nelze námitky o přísnosti uloženého trestu uplatněné obviněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto ani jinému důvodu podřadit a státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v nich spatřuje spíše vyjádření nespokojenosti s uložením přísnějšího trestu než spoluobviněnému R. O. Námitky týkající se provedení veřejného zasedání před odvolacím soudem v nepřítomnosti obviněného sice odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., avšak nejsou důvodné. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství upozornil na skutečnost, že pouhé předložení potvrzení o pracovní neschopnosti nezakládá objektivní neschopnost obviněného dostavit se k veřejnému zasedání, proto nelze omluvy obviněného považovat za dostatečné. Zdůraznil ale, že provedením veřejných zasedání v nepřítomnosti obviněného nedošlo k porušení žádných výslovných ustanovení trestního řádu ani obviněným namítaného práva na spravedlivý proces, neboť měl příležitost se k věci vyjádřit u prvního veřejného zasedání dne 25. 1. 2012, v jehož rámci také vypovídal. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. R. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Při jeho naplnění dochází ke zkrácení práva obviněného zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod aby věc byla soudem projednána v jeho přítomnosti, případně zásady ústnosti soudního jednání ve smyslu § 2 odst. 11 tr. ř. Obviněným citovaný čl. 36 odst. 1 Listiny a § 2 odst. 1 tr. ř., na něž v dovolání odkázal, neodpovídají obsahu jeho námitek. Porušení svých práv spatřoval obviněný v podstatě v tom, že soud druhého stupně dvakrát konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoli se „řádně“ omluvil a doložil doklady o své pracovní neschopnosti. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného za odpovídající danému dovolacímu důvodu, avšak nemají opodstatnění. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že u prvního veřejného zasedání konaného u Krajského soudu v Brně dne 25. 1. 2012, byli osobně přítomni oba obvinění. Obviněnému Ing. R. P. byl poskytnut dostatečný prostor vyjádřit se k podanému odvolání, případně jej doplnit a projevit před odvolacím senátem veškeré připomínky k průběhu trestního řízení i odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Svého práva také využil, byl podroben dotazům členů senátu a intervenujícího státního zástupce. Následně bylo veřejné z