5 Tdo 1381/2020 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1381/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 4. 2021 Spisová značka:5 Tdo 1381/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.1381.2020.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení chráněných průmyslových práv Porušení práv k ochranné známce a jiným označením Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku § 269 odst. 1, 2 písm. a, c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1381/2020-I.-1063 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 8 To 188/2020, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 14/2018, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 8 To 188/2020, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 3 T 14/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Třebíči přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 3 T 14/2018, byl obviněný P. S. uznán vinným jednak přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem porušení chráněných průmyslových práv podle § 269 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Za tyto přečiny mu byl uložen podle § 268 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 70 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku [správně měl být aplikován § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku platný v době spáchání činu, nikoli trestní zákoník ve znění účinném do 31. 5. 2015, tedy ve znění platném před spácháním činu] úhrnný trest propadnutí věci konkretizovaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně (šlo o disky kol, středové krytky a 1 kus razítka „ŠKODA“). Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost React Czech Republik & Slovakia odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Této trestné činnosti se obviněný podle uvedeného rozsudku ve stručnosti dopustil tím, že v době nejméně od března 2016 do 6. 10. 2016, nejprve prostřednictvím J. N., podnikajícího pod IČO: XY a následně od 14. 6. 2016, po založení obchodní společnosti L., jejím jménem, bez vědomí a souhlasu oprávněných vlastníků obrazových a slovních ochranných známek a průmyslových vzorů, prostřednictvím internetu nejméně na serverech XY, XY a XY, nabízel k prodeji a prodával napodobeniny hliníkových disků kol pro různé značky automobilů, zhotovené podle chráněných průmyslových vzorů automobilek ŠKODA AUTO a. s., Volkswagen AG, Audi AG, Bayerische Motoren Werke AG, Porsche AG, Daimler AG, Ford, Volvo Trademark Holding AB, Jaguar Land Rover Limited a výrobce disků Vossen Wheels, dále nabízel k prodeji a prodával k takovým diskům neoriginální středové krytky s napodobeninami ochranných známek uvedených obchodních společností, čímž porušil ustanovení § 8 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce též jen „zákon o ochranných známkách“), a ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů, (dále ve zkratce „zákon o ochraně průmyslových vzorů“). 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 8 To 188/2020, podle § 256 tr. řádu zamítnuto. II. Dovolání obviněného 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce obviněný P. S. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé variantě. 5. Obviněný nejprve shrnul skutkový stav a podstatu obchodování s oficiálními replikami alu disků, prohlásil, že prodával oficiální repliky alu disků určené pro použití jako náhradní díly, tyto prodával jednotlivě i celé sady, podle požadavku zákazníka. Disky legálně nakupoval v Nizozemsku, Velké Británii a Polsku, jde o legální výrobky zahraničních výrobců, např. společnosti WSP Italy, jsou certifikovány pro provoz i v tuzemsku. Nelze proto o nich hovořit jako o padělcích či napodobeninách. On sám disky nikdy nevyráběl, nepozměňoval, nezasahoval do vzhledu originálních alu disků některé z automobilek a ani do vzhledu oficiálních replik alu disků. Neprodával repliky alu disků označené logy jednotlivých automobilek, ani neprodával středové krytky či samolepky s logy těchto automobilek, krytky sloužily jen k označení jednotlivých replik alu disků, aby bylo zřejmé, pro jakou značku vozidla je konkrétní replika alu disku jako náhradní díl určena. 6. Napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť užíval středové krytky výlučně k určení účelu prodávaných náhradních dílů, v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách, bez tohoto označení by tyto náhradní díly ani nemohl prodávat. Prodej alu disků realizoval v souladu s běžným obchodním stykem, pokud k určení účelu výrobku použil ochrannou známku jiného, pak v tomto případě ochranné známky nepoužívaly ochrany podle zákona o ochranných známkách, neboť je využíval výlučně k určení účelu prodávaného náhradního dílu, tedy k označení typu vozidla, na který je náhradní díl určen. Závěr soudů nižších stupňů, že porušil práva jiného k ochranné známce je nesprávný, jeho podnikání bylo v souladu s právní regulací ochranných známek na území České republiky. 7. Ve vztahu k ochraně průmyslových vzorů poukázal na prolomení této ochrany článkem 110 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. 12. 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství, které bylo v tuzemsku přímo aplikovatelné podle čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie, a to i s vědomím nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 8. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 50/04. Z citovaného článku jednoznačně vyplynulo, že průmyslové vzory chráněné Společenstvím, nepožívají ochrany v případě jejich použití u náhradních dílů, určených pro opravu složeného výrobku, jakým je i automobil, pokud cílem je obnovení původního vzhledu. Obviněný zdůraznil, že svým zákazníkům uváděl, že se jedná o repliky, nešlo tedy a ani nemohlo jít o prodej padělků, neoriginálních výrobků či napodobenin. Podnikání v souladu s právní regulací průmyslových vzorů nemůže založit trestní odpovědnost za trestný čin podle § 269 tr. zákoníku. K argumentaci obou soudů nižších stupňů založené na závěrech rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech sp. zn. C-397/16 a C-435/16 ze dne 20. 12. 2017 namítl, že tento rozsudek byl vydán až po období, v němž je mu protiprávní jednání soudy přičítáno, v období jeho podnikání neexistovalo na evropské ani národní úrovni ustanovení, které by obchod s replikami alu disků zakazovalo. Sám citovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie byl vydán s účinky „pro futuro“, tedy pro období od prosince 2017 a nelze jej aplikovat zpětně. V období března až října 2016 platil čl. 110 odst. 1 Nařízení Rady, tzv. „opravárenská klauzule“, podle níž při obchodu s alu disky postupoval. Nemohl tušit, jak budou v budoucnu zpřesněny a upraveny podmínky prodeje alu disků rozhodovací praxí Soudního dvora EU. Jeho podnikání tedy bylo zcela v souladu s právní regulací průmyslových vzorů na území České republiky, navíc ani po celou dobu trestního řízení nebylo specifikováno, do jakých konkrétních průmyslových vzorů měl neoprávněně zasáhnout. Právní posouzení jeho jednání soudy nižších stupňů jako přečinu podle § 269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku je z těchto důvodů nesprávné. 8. Obviněný argumentoval nesprávným právním posouzením objektu skutkové podstaty u obou trestných činů podle § 268 i § 269 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným. Namítl i nesprávné posouzení subjektivní stránky u obou těchto trestných činů s tím, že mu nebylo prokázáno provedeným dokazováním úmyslné zavinění. Podle obviněného je dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, pokud jde o specifikaci údajně porušených průmyslových práv a ochranných známek. Zpochybni