5 Tdo 1439/2009 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1439/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2009 Spisová značka:5 Tdo 1439/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.1439.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1439/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2009 o dovolání obviněného A. T. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 7 To 183/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 214/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. T. N. o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 2 T 214/2008, byl obviněný A. T. N. uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 25. 6. 2008 na ulici O. v B. převážel vozidlem Ford Tranzit, za účelem distribuce textilní zboží neoprávněně označené ochrannými známkami, a to konkrétně Adidas v počtu 161 kusů, Nike v počtu 95 kusů, Puma v počtu 186 kusů, DC v počtu 71 kusů, Adio v počtu 26 kusů, Quicksilver v počtu 10 kusů, Lacoste v počtu 61 kusů, Gucci v počtu 13 kusů, tedy celkem 672 kusů, přičemž věděl, že uvedené zboží bylo opatřeno za účelem jeho dalšího prodeje, a byl si vědom toho, že výhradní právo užívat ochrannou známku ve spojení s vyjmenovaným zbožím náleží jiným subjektům, a to společnostem zastoupeným v České republice společnostmi A. ČR, s. r. o., N., A., a. s., I., s. r. o., E. H. CZ, B. B., s. r. o., N. C. CZ, s. r. o., Z. a Z., v. o. s., a tímto jednáním poškodil oprávněné zájmy majitelů uvedených ochranných značek. Za tento trestný čin byl podle § 150 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 3 tr. zák. obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 30.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo dále zabráno textilní zboží, konkrétně specifikované ve výroku o zabrání věci tohoto rozsudku, které je uloženo v centrálním skladu Městského ředitelství Policie ČR Brno, Cejl 4/6. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost N. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Brně, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného, rozhodl rozsudkem ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 7 To 183/2009, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného A. T. N. uznal vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 25. 6. 2008 na ulici O. v B. převážel vozidlem Ford Tranzit, za účelem distribuce textilní zboží neoprávněně označené ochrannými známkami, a to konkrétně Adidas v počtu 161 kusů, Nike v počtu 95 kusů, Puma v počtu 186 kusů, DC v počtu 71 kusů, Adio v počtu 26 kusů, Quicksilver v počtu 10 kusů, Lacoste v počtu 61 kusů, Gucci v počtu 13 kusů, tedy celkem 672 kusů, přičemž věděl, že uvedené zboží bylo opatřeno za účelem jeho dalšího prodeje, a byl si vědom toho, že výhradní právo užívat ochrannou známku ve spojení s vyjmenovaným zbožím náleží jiným subjektům, a to společnostem zastoupeným v České republice společnostmi A. ČR, s. r. o., N., A., a. s., I., s. r. o., E. H. CZ, B. B., s. r. o., N. C. CZ, s. r. o., Z. a Z., v. o. s., a tímto jednáním poškodil oprávněné zájmy majitelů uvedených ochranných značek. Za výše uvedený trestný čin byl obviněnému uložen podle § 150 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 3 tr. zák. peněžitý trest ve výši 30.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. mu bylo dále zabráno textilní zboží, konkrétně specifikované ve výroku o zabrání věci tohoto rozsudku, které je uloženo v centrálním skladu Městského ředitelství Policie ČR Brno, Cejl 4/6. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost N. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 7 To 183/2009, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 2 T 214/2008, podal obviněný A. T. N. prostřednictvím obhájce Mgr. Marka Sedláka dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podrobnostech dovolatel uvedl, že v jeho případě se jednalo výhradně o řízení dodávkového motorového vozidla a tato jeho činnost měla výhradně technický charakter, který nemá s nezákonným jednáním nic společného. Naplnění skutkové podstaty souzeného trestného činu nelze spatřovat v tom, že kdokoliv, kdo přijde s daným zbožím nepřímo do styku, aniž by věděl o jeho existenci, se tohoto trestného činu dopustí. Pokud soud dospěl za určitých okolností k tomu, že obviněný jednal v přímém úmyslu, pak jde jen o okolnosti nepřímého charakteru, což také nalézací soud sám konstatoval a následně to potvrdil i soud odvolací. Tyto okolnosti však nemohou svědčit o tom, že obviněný věděl, co veze, z jakého důvodu se na daném místě nachází a proč. Z tohoto pohledu u obviněného zcela absentuje subjektivní stránka souzeného trestného činu. U odsouzeného nevznikla pochybnost o tom, že tento dne 25. 6. 2009 převážel na ulici O. v B. v nákladovém prostoru dodávkového vozidla Ford Tranzit zboží specifikované ve výroku rozsudku, které bylo neoprávněně označeno ochrannými známkami, avšak obviněný toto zboží pouze převážel a pokud soudy považovaly za naplněnou subjektivní stránku na základě okolností jeho zadržení a místa, kde se obviněný v době svého zadržení nacházel, pak tato okolnost nemůže nic vypovídat o tom, zda obviněný věděl, že předmětné zboží se v dodávkovém vozidle vůbec nachází a je navíc neoprávněně označeno ochrannými známkami a že převoz tohoto zboží směřuje k uvádění tohoto zboží do oběhu. V závěru dovolání proto obviněný A. T. N. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 7 To 183/2009, zrušil a zároveň zrušil i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 2 T 214/2008, a to ve všech výrocích. Dovolatel též souhlasil s projednáním jeho dovolání v neveřejném zasedání. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného A. T. N. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že subjektivní stránka, kterou obviněný v dovolání zpochybňuje, byla oběma soudy ve věci rozhodujícími dostatečně prokázána, když vědomí obviněného o protiprávnosti jeho jednání, zejména toho, že ve vozidle převáží náklad, který odporuje zákonným normám trestního práva, vyplývalo z toho jakým způsobem reagoval na zákrok policejní hlídky, jak to správně vyhodnotily oba soudy. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a předmětné dovolání odmítl a aby tak za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. učinil v neveřejném zasedání, přičemž současně souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než státním zástupcem navrhovaného způsobu rozhodnutí. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možn