5 Tdo 147/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 147/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 5. 2025 Spisová značka:5 Tdo 147/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.147.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození finančních zájmů Evropské unie Dotační podvod Dotčené předpisy:§ 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:27. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 147/2025-5587 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. S. K. a 2. D. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, sp. zn. 6 To 58/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 4/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných S. K. a D. K. odmítají. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 6. 2023, sp. zn. 62 T 4/2023, byli obvinění S. K. a D. K. pod body 1. až 3. výroku o vině uznáni vinnými zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, jichž se dopustili ve formě pokračování podle § 116 tr. zákoníku. Za tyto zločiny byl obviněnému S. K. podle § 212 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce dvou a půl roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří a půl roku. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněný dále odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy v celkové výši 400 000 Kč, a podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku rovněž k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu všech obchodních společností, družstev a spolků na dobu tří a půl let. Obviněná D. K. byla odsouzena podle § 212 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku jí byla taktéž uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody podle svých sil nahradila způsobenou škodu. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen peněžitý trest ve výměře 130 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy v celkové výši 260 000 Kč, a podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku současně trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu všech obchodních společností, družstev a spolků na dobu tří let. V adhezním řízení byla podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“), oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené České republice, zastoupené Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále též jen „MPSV“) na náhradu škody částku ve výši 2 656 926 Kč. Dále soud rozhodl podle § 229 odst. 2 tr. ř. tak, že poškozenou odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Odvolání, která proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2024, sp. zn. 6 To 58/2023, zamítl jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. 3. Všechny tři skutky jakožto dílčí útoky pokračující trestné činnosti spočívaly ve stručnosti v tom, že obvinění jako členové statuárního orgánu právnické osoby K., z. s. (dále též jen „spolek K.“ nebo „spolek“), provozující zařízení péče o děti, tzv. dětské skupiny S., V. a K., neoprávněně vylákali od MPSV dotační prostředky z operačního programu „Zaměstnanost“. Při realizaci projektů souvisejících s provozem výše uvedených dětských skupin byl spolek mimo jiné povinen prokazovat MPSV jako poskytovateli dotace docházku dětí do zařízení odpovídající skutečnému stavu, což však obvinění neučinili a v uvedených termínech naopak předkládali listiny obsahující nepravdivé a hrubě zkreslené informace, které se týkaly právě počtu dětí v jednotlivých skupinách i doby jejich přítomnosti. V důsledku tohoto jednání způsobili škodu 4 594 014 Kč, jež odpovídala celkové výši neoprávněně získané dotace. Prostředky pocházející z rozpočtu Evropské unie byly z toho tvořeny částkou 3 904 911,90 Kč, a zbývajících 689 102,10 Kč pocházelo z národních zdrojů. III. Dovolání obviněných 4. Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu Praze podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání. a) Dovolání obviněného S. K. 5. Obviněný S. K. označil ve svém dovolání dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítl, že soudy učiněná skutková zjištění neposkytují podklad pro vyslovení závěru, že společně se spoluobviněnou spáchali trestné činy dotačního podvodu podle § 212 tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku, a to minimálně pokud jde o naplnění znaku úmyslného zavinění. Vzhledem k tomu, že obviněný vždy vycházel z údajů extrahovaných z docházkového systému „SafeScan“, které korespondovaly s docházkovými listy podepsanými od rodičů dětí, nemohl postupovat protiprávně a zejména v úmyslu spáchat trestnou činnost. Soud prvního stupně dále v popisu skutku nesprávně uvedl, že oba obvinění vyhotovili nepravdivé doklady, ač z odůvodnění jeho rozsudku vyplývá, že na této činnosti se spoluobviněná D. K. nepodílela. Po shrnutí podstaty trestné činnosti v případě všech tří dílčích útoků obviněný soudům nižších stupňů vytkl, že nijak nevysvětlily, jak mělo protiprávní jednání obviněných směřovat k jejich vlastnímu prospěchu. 6. Obviněný následně vznesl v dovolání sérii připomínek, resp. dotazů, jejichž prostřednictvím se snažil zpochybnit ve věci učiněná skutková zjištění, jež označil za extrémně rozporná s obsahem provedeného dokazování. Představil též vlastní pohled na hodnocení některých důkazů, zejména výpovědí svědkyň zaměstnaných v jednotlivých dětských skupinách. Specificky zmínil například část výpovědi pečovatelek z dětské skupiny S., které podle jeho názoru soud prvního stupně dezinterpretoval. Svědkyně N. B. a R. M. totiž neuvedly nic o nepravdivém zaznamenávání docházky dětí, k němuž mělo docházet z pokynu spoluobviněné D. K. Dále například svědkyně A. U., která nikdy nepracovala v dětské skupině K., jak nesprávně konstatoval soud prvního stupně, jasně řekla, že se nikdy „nečipovaly“ nepřítomné děti. Ani jeden ze soudů obou stupňů navíc nerozlišily, ke kterým pololetím se pečovatelky vyjadřovaly. Podle obviněného tak nebylo postaveno najisto, že vypovídaly o období, která byla relevantní z hlediska žalovaných skutků, jimiž byli obvinění uznáni vinnými. Byly to přitom samy pečovatelky, které odpovídaly za správnost označování příchodů a odchodů dětí. Každá z nich mohla mít svoje osobní důvody pro tvrzení o tom, že je spoluobviněná ve výše uvedeném smyslu instruovala včetně obavy z případného trestního stíhání. Obviněný následně obsáhle rozebíral potenciální příčiny toho, že pečovatelky nesprávně zaznamenávaly docházku, které považuje za logičtější než skutkové závěry, o něž soudy opřely výrok o vině. Obdobným způsobem se pak obviněný věnoval také výpovědím rodičů dětí, které z různých v dovolání blíže rozvedených důvodů označil za nevěrohodné, subjektivní a zkreslené. 7. Svou pozornost zaměřil obviněný dále na výstupy z docházkového systému „SafeScan“, jež představují opomenuté důkazy, neboť tyto záznamy by potvrdily, že obsahovaly totožné údaje jako zprávy předkládané poskytovateli dotace i docházkové listy podepsané rodiči dětí. Z výpovědi svědka M. H., obchodního zástupce společnosti XERTEC, a. s., přitom vyplynulo, že dodatečné úpravy v tomto docházkovém systému nebyly možné. Pokud jde o část vyjádření tohoto svědka, resp. její hodnocení soudem prvního stupně, o tom, že informace ze zařízení mohl administrátor zpětně vymazat, obviněný namítl, že k této okolnosti měly soudy vyslechnout osobu technicky zdatnou, tj. programátora nebo technika a nespokojit se s tvrzením obchodního zástupce. 8. S výše uvedeným souvisí i otázka zaviněného jednání ze strany obviněného, neboť soudy podle jeho názoru nál