5 Tdo 1510/2006 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1510/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 5. 2007 Spisová značka:5 Tdo 1510/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1510.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1510/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2007 o dovolání, které podal obviněný Ing. F. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 55 To 200/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 158/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. F. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 4 T 158/2005, uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od 10. 7. 2000 do 25. 11. 2000 jako vedoucí závodu obchodní společnosti I. P., s. r. o., ačkoli se podle pracovní smlouvy zavázal, že bude přidělenou práci vykonávat svědomitě a řádně podle svých nejlepších schopností a znalostí a při tom se bude řídit pokyny svých vedoucích, celkem v 80 případech prodal zboží obchodní společnosti U. – CH., s. r. o., v celkové hodnotě 8 658 302,- Kč, ačkoli podle nařízení vedení obchodní společnosti I. P., s. r. o., mohl obchodovat s obchodní společností U. – CH., s. r. o., z důvodu její předešlé špatné platební morálky pouze za hotové peníze. Popsaným jednáním tedy obviněný porušil jemu uloženou povinnost, když obchodní společnost U. – CH., s. r. o., neuhradila za dodané a vyfakturované zboží ke škodě obchodní společnosti I. P., s. r. o., částku ve výši 8 339 566,70 Kč. Za výše uvedený trestný čin byl obviněnému Ing. F. M. uložen podle § 255a odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na dobu 2 roky. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Přerově napadl obviněný Ing. F. M. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 55 To 200/2006, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému a jeho obhájkyni doručen dne 15. 9. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 13. 9. 2006. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal obviněný Ing. F. M. prostřednictvím své obhájkyně dne 15. 11. 2006 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného soud prvního stupně nekonkretizoval ve výroku o vině důležitou povinnost, kterou měl svým jednáním porušit. Jestliže soudy nižších stupňů považovaly za porušení této povinnosti pouze všeobecné ujednání v pracovní smlouvě, které spočívá v řádném plnění povinností a dodržování pokynů zaměstnavatele, je takové hodnocení podle obviněného nesprávné. V této souvislosti se obviněný domnívá, že ústní pokyn zaměstnavatele, z něhož vycházely soudy obou stupňů při hodnocení jeho jednání, nebyl konkrétní a určitý, což údajně vyplývá i z provedeného dokazování. Jak dále obviněný zdůraznil, zásadní odpovědnost za chod obchodní společnosti I. P., s. r. o., měl její jednatel, který mohl s ohledem na příslušné informace o jejím hospodaření zamezit dalšímu obchodování, a tím i vzniku škody. Obviněný považuje přístup jednatele uvedené obchodní společnosti v otázce vymáhání dluhu od obchodní společnosti U. – CH., s. r. o., za velmi liknavý, a proto nelze tuto skutečnost vykládat k tíži obviněného. Závěrem svého dovolání obviněný Ing. F. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 55 To 200/2006, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 4 T 158/2005. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. F. M. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru vycházejí námitky obviněného především z odlišného skutkového základu. Dále státní zástupce zdůrazňuje, že obviněný svým jednáním nepochybně porušil jednak smluvní povinnost, která pro něho vyplývala z pracovní smlouvy, jednak zákonnou povinnost podle ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Svou argumentaci státní zástupce založil především na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1102/2006, z něhož vyplývá, že při posuzování formální stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku je nerozhodné, v jakém zákoně je uvedena povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Takový výklad podle státního zástupce dopadá i na posuzovanou věc. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného Ing. F. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. F. M. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. F. M. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn pouze tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Jak uvádí obviněný Ing. F. M. ve svém dovolání, soudy nižších stupňů údajně nedostatečně posoudily povinnost, kterou měl svým jednáním porušit. Podle názoru obviněného mu jeho zaměstnavatel neuložil žádnou konkrétní smluvní povinnost, neboť se v posuzovaném případě jednalo pouze o neurčitý a nekonkrétní pokyn nadřízeného. S tímto názorem obviněného se Nejvyšší soud neztotožňuje. V obecné rovině je třeba připomenout, že trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jehož spácháním byl obviněný Ing. F. M. uznán vinným, se dopustí ten, kdo z vědomé nedbalosti způsobí jinému škodu velkého rozsahu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku. Opatrováním cizího majetku se zde rozumí taková míra ochrany cizího majetku, která zamezuje jeho částečnému nebo úplnému znehodnocení. Naproti tomu povinnost spravovat cizí majetek v sobě zahrnuje aktivní přístup správce v péči o cizí majetek, který ovšem nesmí vést ke stavu, jehož výsledkem by bylo znehodnocení či zcizení tohoto majetku. Důležitá povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, jejíž porušení je trestným činem podle § 255a tr. zák., může být pachateli uložena zákonem nebo ji může převzít smlouvou. V obecné rovině se za povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, která je uložena podle zákona, považuje povinnost vyplývající přímo z určitého zákonného ustanovení, např. povinnost rodičů ve vztahu k majetku jejich dětí podle § 37a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, povinnost člena představenstva akciové společnosti ve vztahu k majetku této společnosti podle § 192 odst. 1 a § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1224/2006, publikované pod č. T 964. v sešitu 33 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného v Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2007) nebo povinnost uložená zaměstnanci ve vztahu k majetku jeho zaměstnavatele podle § 73 odst. 1 písm. d), resp. § 74 písm. g) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (platného do 31. 12. 2006), a podle § 301 písm. d) a § 302 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb.,