5 Tdo 3/2026 – Nejvyšší soud

5 Tdo 3/2026-215 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. V., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 10. 2025, sp. zn. 55 To 342/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 122/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 8. 2025, sp. zn. 4 T 122/2025, byl obviněný P. V. uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v tehdy účinném znění (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci svým usnesením ze dne 2. 10. 2025, sp. zn. 55 To 342/2025. 3. Uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, který je stranám dobře znám, a proto jej není třeba podrobně reprodukovat. Jen ve stručnosti lze uvést, že jeho jednání spočívalo ve třech dílčích útocích ve dnech 11., 12. a 19. července 2025, při nichž odcizil cizí věci (nejprve jízdní kola v kempu, posléze dvakrát označené potraviny v obchodech). Jednání se dopustil krátce poté, co byl dne 3. 7. 2025 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) a d), odst. 2) tr. zákoníku, kterou byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 8. 2023, sp. zn. 7 T 116/2022, jenž nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 4. 2024, sp. zn. 31 To 431/2023. II. Dovolání obviněného P. V. 4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný P. V. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a to v souvislosti s uloženým trestem, který obviněný považuje za nepřiměřený. 5. Obviněný nejprve zrekapituloval dosavadní trestní řízení. Námitky soustředil proti vybranému druhu trestu a jeho výměře. Soudy nižších stupňů podle názoru obviněného dostatečně nepřihlédly ke všem polehčujícím okolnostem, zejména pak k prohlášení viny obviněného a k jeho doznání skutku uvedeného pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně. Stejně tak nezohlednily ani jeho osobní poměry. Dále namítl, že soudy nezohlednily plánovanou novelu trestního zákoníku, účinnou od 1. 1. 2026, kterou zákonodárce upřednostnil alternativní tresty před nepodmíněným trestem odnětí svobody. Uvedené důvody blíže rozvedl, odkázal též na některá vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu, aby doložil, že i jeho námitka může být důvodem pro kasační zásah Nejvyššího soudu, i přes jinak užívaný výklad důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Obviněný ze všech předestřených důvodů považuje nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 9 měsíců za nepřiměřený, podle jeho přesvědčení mu měl být uložen některý z alternativních trestů, popř. trest odnětí svobody v nižší výměře. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a uložil mu věc znovu projednat a rozhodnout. III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného 6. Podané dovolání obviněného bylo zasláno nejvyšší státní zástupkyni, která se k němu vyjádřila prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. 7. Státní zástupce po rekapitulaci dovolání a předestření ustáleného výkladu uplatněných dovolacích důvodů dospěl k závěru, že námitky vznesené obviněným nemohou obstát, neboť neodpovídají ani uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům. Případná pochybení soudu spočívající ve vadném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, totiž nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Tento závěr opřel i o uznávanou judikaturu. Obviněný přitom reálně brojil pouze proti přísnosti trestu, plynoucí z nesprávného zohlednění všech polehčujících a přitěžujících okolností. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Vyjádřil též souhlas s konáním neveřejného zasedání také pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 8. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice obviněnému, který této možnosti do konání neveřejného zasedání nevyužil. IV. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu. 10. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. podle § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly. 11. Na úvod bylo třeba zmínit, že obviněný opřel dovolání o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., avšak svým dovoláním napadal usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Bylo tak namístě uplatnit dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť se obviněný domáhal přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], přestože byly podle jeho přesvědčení v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) nebo i) tr. ř. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. b) K uplatněným námitkám obviněného 12. Hned na úvod lze uvést, že lze plně souhlasit s vyjádřením státního zástupce, jak bylo jen stručně reprodukováno shora, že námitky uplatněné v dovolání neodpovídají uplatněným ani jiným dovolacím důvodům (čehož si podle některých vyjádření byl vědom i sám obviněný). Dovolání obviněného bylo ve své podstatě postaveno na prosté výhradě nepřiměřenosti trestu, který byl obviněnému uložen a který obviněný co do druhu i výměry považoval za příliš přísný. Obviněný přitom nijak nezpochybňoval, že by takový druh trestu (trest odnětí svobody) nebylo možno za jemu vytýkaný trestný čin uložit, popřípadě že by byl tento trest uložen ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Šlo výlučně o námitku nepřiměřené přísnosti trestu, která ale zásadně nemůže naplnit žádný z dovolacích důvodů. Proto bylo třeba dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. 13. Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu zásadně nenaplňuje žádný dovolací důvod. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K tomu lze odkázat na rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., které zmiňoval i státní zástupce. Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání. Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí týkající se aplikace hmotného práva, avšak přesto není možné tuto otázku podřazovat pod ustanovení § 265b odst. 1 písm.