5 Tdo 375/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 375/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 5. 2025 Spisová značka:5 Tdo 375/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.375.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti při správě cizího majetku Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:30. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 375/2025-705 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný Mgr. Bc. Martin Polášek, trvale bytem Slezská 82/5, Těrlicko, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2025, sp. zn. 4 To 258/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 66/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. Bc. Martina Poláška odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 102 T 66/2024, byl obviněný Mgr. Bc. Martin Polášek uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správně cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 220 odst. 2, § 67 odst. 1, 3, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem ve výměře 200 000 Kč, a podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v právnických osobách s majetkovou účastí České republiky či jejích samosprávných celků na dobu tří let. 2. Uvedeného přečinu se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně (zjednodušeně uvedeno) dopustil tím, že dne 12. 4. 2022 jako tehdejší předseda představenstva obchodní společnosti Depos Horní Suchá, a. s., IČ: 47677287, se sídlem Solecká 1321/1, Horní Suchá (dále jen „Depos“), uzavřel se zaměstnancem na pozici ředitele obchodní společnosti Depos Milošem Kývalou dohodu o rozvázání pracovního poměru podle § 49 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. práce) a o vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance podle § 73a zák. práce, aniž by o tom informoval další členy představenstva. Touto dohodou obviněný zavázal obchodní společnost Depos k vyplacení odstupného Miloši Kývalovi ve výši dvanáctinásobku jeho výdělku, tedy odstupného ve výši 1 462 785 Kč, které bylo vyplaceno obchodní společností Depos dne 16. 5. 2022 v částce ve výši 1 128 406 Kč ve prospěch Miloše Kývaly a v částce ve výši 334 379 Kč jako záloha na daň z příjmů fyzických osob. Obviněný si přitom byl vědom toho, že Miloši Kývalovi nevznikl zákonný nárok na odstupné, neboť o rozvázání pracovního poměru podle dohody žádal sám Miloš Kývala, navíc měl nárok na finanční plnění ze sjednané dohody o konkurenční doložce, na základě které mu byla jednorázově vyplacena částka ve výši 970 641 Kč. Obviněný tímto jednáním porušil § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), a § 51 a § 52 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. o. k.), neboť jako předseda představenstva obchodní společnosti Depos svou funkci nevykonával s nezbytnou loajalitou, s potřebnými znalostmi a pečlivostí, protože záměrně bez právního důvodu vyvedl ze společnosti finanční prostředky, na které neměl tehdejší zaměstnanec Miloš Kývala zákonný nárok, a tímto jednáním způsobil obchodní společnosti Depos škodu ve výši 1 462 785 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce odvolání, která podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 3. 2. 2025, sp. zn. 4 To 258/2024. II. Dovolání obviněného 4. Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2025, sp. zn. 4 To 258/2024, podal obviněný Mgr. Bc. Martin Polášek prostřednictvím své obhájkyně dovolání. Obviněný v něm uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., byť část těchto dovolacích důvodů nesprávně označil. Podle slovního vyjádření obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. v nyní účinném znění (tj. od 1. 1. 2022), avšak dovolací důvod nyní podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (ve znění od 1. 1. 2022) nesprávně označil písmenem l) ve spojení s dovolacím důvodem podle písmene g) tr. ř., když uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zde byl dán již v době vydání rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný tak uplatnil část dovolacích důvodů podle nyní účinné právní úpravy a část dovolacích důvodů ve znění účinném do 31. 12. 2021. Ze slovního vyjádření je však zřejmé, že obviněný chtěl uplatnit dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. (v nyní účinném znění). 5. Obviněný předně nesouhlasil se závěrem soudů nižších stupňů, že možný projekt výstavby třídící linky odpadů s obchodní společností FCC Česká republika, s. r. o. (dále jen „FCC“), podléhal schválení valnou hromadou obchodní společnosti Depos, tudíž tento společný projekt nebyl ve fázi, ve které by bylo možné očekávat jeho realizaci. Podle obviněného však rozhodnutí o tom, zda obchodní společnost uzavře smlouvu o spolupráci na realizaci projektu spadá pod obchodní vedení obchodní společnosti, tudíž rozhodnutí o uzavření této smlouvy náleží představenstvu a nejedná se tak o strategické řízení obchodní společnosti, u kterého by valná hromada mohla udělovat závazné pokyny představenstvu. Navíc podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, i strategické řízení obchodní společnosti spadá do působnosti představenstva, neboť z právní úpravy působnosti jednotlivých orgánů akciové společnosti vyplývá, že působnost, jež není zákonem nebo stanovami vyhrazena valné hromadě či dozorčí radě, náleží představenstvu. Stanovy obchodní společnosti Depos neumožňovaly valné hromadě ukládat pokyny ke strategickému řízení obchodní společnosti. Podle obviněného jsou tak závěry soudů nižších stupňů založeny na nesprávném hmotněprávním posouzení a současně jsou v rozporu s provedeným důkazem stanovami obchodní společnosti Depos, pokud jde o svěření strategických rozhodnutí do působnosti valné hromady. 6. Obviněný dále namítl, že odvolací soud nesprávně dovodil působnost valné hromady při rozhodování o možném projektu výstavby třídící linky s obchodní společností FCC také na základě § 421 odst. 2 písm. m) z. o. k. Podle tohoto ustanovení do působnosti valné hromady náleží schválení převodu nebo zastavení závodu nebo takové části jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti společnosti. Podle obviněného by však v nyní projednávané věci nedošlo k převodu podniku ani části jmění, která by byla změnou předmětu podnikání nebo činnosti obchodní společnosti Depos, neboť ta má v obchodním rejstříku zapsán předmět podnikání nakládání s odpady (vyjma nebezpečných odpadů) a podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady. Vznikem nové obchodní společnosti, která by vlastnila nově vzniklou třídírnu odpadu, by se předmět podnikání obchodní společnosti Depos nijak nezměnil. Navíc nebylo prokázáno, že mělo dojít k převodu vlastnického práva k pozemkům, obchodní společnost Depos je mohla pouze pronajímat a nejednalo se ani o majetek nezbytný pro výkon činnosti obchodní společnosti Depos, když tyto pozemky z důvodu změny zákona již nemohou být využívány pro skládkování odpadu. 7. Obviněný rozporoval také závěry odvolacího soudu, že představenstvo vykonávalo zaměstnavatelská práva vůči vrcholnému vedoucímu zaměstnanci řediteli obchodní společnosti Depos a ředitel obchodní společnosti pak vykonával zaměstnavatelská práva vůči ostatním řadovým zaměstnancům. Podle obviněného však takové závěry z provedeného dokazování nevyplynuly, naopak rozhodování v pracovněprávních záležitostech řadových zaměstnanců bylo vždy v působnosti ředitele obchodní společnosti, který rozhodoval samostatně a bez předchozího rozhodování představenstva a ve vztahu k řediteli byla tato pravomoc svěřena předsedovi představenstva. Navíc i podle (nyní zrušeného) § 164 odst. 3 o. z. byl jako předseda představenstva oprávněn k výkonu práv a povinností zaměstnavatele vůči zaměstnancům. Po zrušení § 164 odst. 3 o. z. nedošlo ke změně stanov obchodní společnosti Depo