5 Tdo 468/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 468/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 11. 2021 Spisová značka:5 Tdo 468/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.468.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 3. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 737/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 468/2021-768 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. P., nar. XY ve XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 2 To 93/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 170/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. P. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný M. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 5. 2020, sp. zn. 4 T 170/2019, uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za tento přečin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 4 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním obviněný M. P. i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci. Z podnětu těchto odvolání Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 2 To 93/2020, podle § 258 odst. 1 písm. b), c) a d) tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu sám rozhodl tak, že uznal obviněného M. P. vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 1 roku a 8 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let a 6 měsíců. 3. Uvedených přečinů se obviněný M. P. měl dopustit ve stručnosti tím, že jako příslušník Policie ČR zařazený u OK, ÚO, OHK Olomouc v trestní věci vedené pod č. j. KRPM-147857/TČ-2017-140581 proti podezřelé J. H., v níž jako zpracovatel vedl podle § 158 a násl. tr. řádu prověřování, zda nedošlo ke spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, na podkladě informací poskytnutých O. H., se kterým udržoval kontakt a který byl v předmětné věci v postavení poškozeného, postupoval v rozporu s § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu a v rozporu s § 65 tr. řádu pro nahlížení do spisu, když v přesně nezjištěné době od 22. 5. 2018 do 1. 6. 2018 umožnil O. H. nahlédnout do pracovního konceptu usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu, který vytiskl nikoli ze systému ETŘ, ačkoli byl upraven do podoby odpovídající výstupu z ETŘ, opatřen datem 21. 5. 2018 a č. j. KRPM-113953-192/TČ-2014-140581-33, bez uvedení jména zpracovatele, podpisu a otisku úředního razítka. Obviněný umožnil O. H. pořídit si fotokopii tohoto konceptu usnesení do mobilního telefonu, přičemž tento koncept usnesení obviněný zpracoval pro M. M., jemuž byla věc přidělena po zranění zpracovatelky P. K., a to částečně s využitím dat uložených v počítačovém systému, k nimž měl přístup, částečně na základě listin vytisknutých z počítačového systému M. M., v přesvědčení, že by takové usnesení mělo být ve věci vydáno, toto své stanovisko i prezentoval všem zpracovatelům i nadřízeným, ačkoli jejich stanovisko bylo opačné. Takto obviněný postupoval přesto, že věděl, že není k vydání rozhodnutí ve věci ani k umožnění nahlédnutí do spisu oprávněn, přitom i věděl, že je souběžně vedeno občanskoprávní řízení týkající se sporu o určení vlastnického práva k družstevnímu podílu v bytovém družstvu, v němž již bylo doručeno písemné vyhotovení nepravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 50 Cm 146/2016. Na tomto řízení byl přitom O. H. kvůli svým aktivitám zainteresován na opačném výsledku sporu a vedené trestní řízení i vědomí, že by se mělo chystat zahájení trestního stíhání J. H., přinášelo O. H. informační výhodu, mohlo posílit jeho vyjednávací pozici pro případné řešení předmětného sporu mimosoudní cestou v neprospěch J. H. O. H. následně informaci o chystaném zahájení trestního stíhání J. H. použil v podání adresovaném Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, ve snaze zvrátit vydané usnesení ze dne 29. 6. 2018 č. j. KRPM-147857112/TČ-2017-140581-19, jímž bylo rozhodnuto o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. řádu. Obviněný shora popsaným způsobem jednal v rozporu s výše uvedenými ustanoveními trestního řádu a principy stanovenými interními předpisy o služební kázni, profesionálním, nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností, oproštěném od jakéhokoli možného střetu zájmu služby se zájmy osobními a ohrožením důvěry v nestranný výkon služby, zejména nezneužívat ve prospěch vlastní nebo prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby, kteréžto principy pro něj vyplývaly z ustanovení § 45 odst. 1 písm. a), b) a § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný M. P. podal proti rozsudku soudu druhého stupně prostřednictvím svého obhájce obsáhlé dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný ve shodě s obhajobou uplatněnou již v předchozím řízení uvedl, že jednání, které je mu kladeno za vinu nenaplňuje všechny znaky přečinů, kterými byl odvolacím soudem uznán vinným, neboť neporušil objekt u těchto přečinů předpokládaný a nebyla mu prokázána ani subjektivní stránka u těchto přečinů požadovaná. 5. Obviněný namítl, že operoval s listinou, která nenesla podstatné znaky pro to, aby mohla být považována za úřední listinu, tím méně za veřejnou listinu. Úmyslně totiž provedl na této listině takové změny, aby nemohla být jakkoli použita, jednalo se o „paakt“, schválně dovolatelem pozměněnou a tím i znehodnocenou listinu, s níž nebyly spojeny žádné právní účinky, šlo o listinu zcela nepoužitelnou. Takováto listina nemohla naplnit objektivní stránku skutkové podstaty přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nejednalo se o „úřední listinu“. Listinou, do které umožnil O. H. nahlédnout, nemohl tento ničeho dosáhnout, tato listina neměla žádné právně relevantní účinky. 6. V souvislosti s takovýmto charakterem listiny se obviněný v dovolání dovolával i principu subsidiarity trestní represe a zásady „ultima ratio použití prostředků trestního práva“ s tím, že na jeho jednání postačovalo použití mimotrestních prostředků, kázeňské projednání, neboť jak on, tak i O. H. si byl vědom nicotnosti předmětné listiny. 7. S ohledem na charakter listiny nelze podle obviněného ani dovodit naplnění subjektivní stránky, úmyslu zneužít svého postavení ke škodě nebo ku prospěchu třetí osoby, neboť takovouto nicotnou listinou nebylo možno ničeho ve vnějším světě dosáhnout. Nelze tedy dovodit v jeho jednání ani nepřímý úmysl způsobit někomu škodu či opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Vyzrazením „paaktu“ nelze ničeho dosáhnout, nelze proto dovodit, že by jednal v úmyslu zákonem předpokládaném u skutkové podstaty přečinu podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný dále namítl, že listinu vyhotovil v souladu s pokynem svého nadřízeného. Jím vyhotovená listina nemohla být nijak použita ve vedeném občanskoprávním řízení, neboť pouze pravomocným výrokem soudu o spáchání trestného činu a o tom, kdo jej spáchal, je soud v občanskoprávním řízení vázán. Sama J H. uvedla, že tato listina jí nikdy nebyla doručena, ani O. H. jí o existenci této listiny neinformoval. Předmětná listina se neobjevila ani v řízení vedeném před Krajským soudem v Brně vedeném pod sp. zn. 50 Cm 146/2016. 8. Obviněný rovněž zpochybnil, že by vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, v tomto případě by muselo jít o porušování či obcházení konkrétního zákona nebo právní normy vydané na podkladě zákona. V této souvislosti znovu zopakoval svoji dosavadní obhajobu, že O. H. chtěl získat jako informátora, o čemž informoval i své nadř