5 Tdo 5/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 5/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 1. 2021 Spisová značka:5 Tdo 5/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.5.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Nutná obhajoba Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 265k odst. 1,2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 5. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 5/2021 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání, které podala obviněná K. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 3 To 196/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 28/2020, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 3 To 196/2020, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 102 T 28/2020. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 102 T 28/2020, byla obviněná K. V. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustila skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. 2. Za tento přečin byla obviněná odsouzena podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 14 měsíců. Současně byla obviněné podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena také povinnost zaplatit jako náhradu škody poškozenému V. Č. částku ve výši 7 000 Kč. 3. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, a to proti všem jeho výrokům. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 3 To 196/2020, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání obviněné 4. Obviněná K. V. podala proti citovanému usnesení odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu a napadla jím rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu. 5. Obviněná ve svém dovolání vyslovila přesvědčení, že skutková věta ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku zcela neodpovídá provedenému dokazování a zejména v důsledku toho soudy chybně právně kvalifikovaly skutek zde popsaný. Podle obviněné soudy nižších stupňů při hodnocení jednotlivých důkazů a zkoumání toho, zda byla naplněna subjektivní stránka posuzovaného přečinu, důsledně neuplatnily zásadu in dubio pro reo. 6. Jak dále obviněná zdůraznila, pro objasnění skutkových okolností případu byla stěžejní její výpověď a dále výpověď poškozeného V. Č. Soud prvního stupně podle názoru obviněné pochybil, pokud při hodnocení svědecké výpovědi poškozeného nezohlednil skutečnost, že poškozený je osobou závislou na alkoholu, pod jehož vlivem byl i v době údajného spáchání skutku. V případě obviněné jde o osobu omezenou ve svéprávnosti (dříve dokonce zbavenou způsobilosti k právním úkonům). Tuto skutečnost však soudy nižších stupňů nikterak neověřily a rozhodly o vině obviněné, aniž by se zabývaly tím, zda obviněná byla trestně odpovědná za své jednání v době spáchání skutku. Vzhledem k tomu podle obviněné vyvstaly pochybnosti o věrohodnosti zmíněných výpovědí. 7. Obviněná vytkla soudům nižších stupňů i nedostatečné posouzení otázky, zda byla naplněna subjektivní stránka posuzovaného přečinu. Zavinění ve formě úmyslu nebylo podle obviněné plně prokázáno a nelze ho dovodit ani ze skutkových zjištění. Soudy ovšem nevzaly v úvahu tvrzení obviněné, podle něhož vůbec nedošlo ke skutku, za který byla odsouzena, a vyhodnotily její obhajobu jako účelovou a nepravdivou, aniž by se blíže zabývaly jí předloženou verzí skutkového děje. 8. Obviněná namítla i neprovedení celé řady důkazů, které mohly prokázat, zda vůbec došlo ke spáchání skutku, popřípadě kdo a jakým způsobem jej spáchal. Dále obviněná spatřuje pochybení soudů nižších stupňů při hodnocení provedených důkazů, a tím i porušení jejího práva na spravedlivý proces. 9. Ve svém dovolání obviněná poukázala též na nesprávnou právní kvalifikaci skutku jako přečinu krádeže, jelikož způsobená škoda v posuzovaném případě nedosáhla hranice škody nikoli nepatrné, přičemž stupeň nebezpečnosti činu nebyl vyšší než nepatrný. V této souvislosti obviněná zdůraznila, že v řízení před soudem prvního stupně nebyla řešena otázka, zda poškozený mohl mít ve své domácnosti uschovanou hotovost ve výši 7 000 Kč. Poštovní poukázky, jimiž soud prvního stupně provedl důkaz stran této skutečnosti, podle názoru obviněné prokazují pouze to, že poškozený si mohl vyzvednout určitou hotovost na poště. 10. Obviněná v další části svého dovolání s odkazem na ustanovení § 36 odst. 2 tr. řádu vytkla, že měla mít obhájce od samého začátku jejího trestního stíhání, neboť je dlouhodobě psychicky nemocná a v minulosti byla omezena ve svéprávnosti. K tomu obviněná podrobně popsala své problémy se závislostí na alkoholu, v důsledku níž se stala lehce zneužitelnou. Jak dále v této souvislosti obviněná zdůraznila, rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 124 Nc 1109/2009, byla omezena ve způsobilosti k právním úkonům. K následnému rozhodnutí téhož soudu, na jehož podkladě bylo řízení o svéprávnosti obviněné zastaveno, obviněná uvedla, že se tak stalo bez vypracování nového znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a také bez toho, aby byla vyslechnuta dcera obviněné. Podle přesvědčení obviněné tedy byly soudy povinné zkoumat, zda měl být obviněné ustanoven obhájce od počátku trestního stíhání, protože podle dvou znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, trpí duševní chorobou a není schopna domyslet důsledky svého jednání. 11. Obviněná rovněž zrekapitulovala okolnosti, za nichž měl být spáchán posuzovaný skutek, a nastínila možnou verzi skutkového děje, podle které ke ztrátě finančních prostředků poškozeného došlo až později, když částku ve výši 7 000 Kč mohla odcizit přítelkyně poškozeného F. K. V této souvislosti obviněná vytkla soudům, že nevzaly v úvahu výpověď svědkyně P. M., které měl poškozený sdělit svou domněnku, že ztracenou částku vzala právě zmíněná F. K., která má navíc klíče od jeho bytu. 12. Podle názoru obviněné, kdyby soudy obou stupňů řádně vyhodnotily všechny důkazy, nemohly by dospět k závěru o její vině. Jediným důkazem svědčícím o vině obviněné byla svědecká výpověď poškozeného V. Č., který však svou výpověď o průběhu skutku neustále měnil. Ke skutku navíc mělo dojít v době, kdy byl poškozený pod značným vlivem alkoholu. Konečně obviněná konstatovala, že i podle přesvědčení jejích rodinných příslušníků je obvinění z přečinu krádeže poškozeným vymyšlené a učiněné s cílem obohatit se na nemocném člověku. 13. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově a aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání 14. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněné K. V. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky, které obviněná podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, mu sice odpovídají, státní zástupce je však nepovažuje za důvodné. Jak dále v této souvislosti státní zástupce zdůraznil, v dané trestní věci obviněná v době, kdy bylo vedeno její trestní stíhání, nebyla nijak omezena ve svéprávnosti a z této skutečnosti je nutno vycházet i při posuzování existence důvodů nutné obhajoby. Naprosto bezpředmětné jsou podle státního zástupce některé námitky obviněné, jimiž fakticky zpochybňuje správnost rozhodnutí vydaných v civilním řízení (např. že o zrušení omezení svéprávnosti obviněné bylo rozhodnuto bez vyžádání nového znaleckého posudku). K tomu státní zástupce připomenul, že orgány činné v trestním řízení nej