5 Tdo 52/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 52/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 1. 2021 Spisová značka:5 Tdo 52/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.52.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Neoprávněné podnikání Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1,3 písm. c) tr. zákoníku § 251 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 5. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1199/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 52/2021-11678 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání, které podal obviněný A. S., nar. XY, trvale bytem XY, přechodně bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 5 To 102/2017, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 4/2012, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného A. S. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 49 T 4/2012, byl obviněný A. S. byl uznán vinným pod bodem 3) výroku rozsudku zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a pod bodem 4) výroku o vině přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen nepodmíněný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře na dobu 7 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen také peněžitý trest v celkové výši 2 000 000 Kč, vyměřený ve 400 denních sazbách po 5 000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 70 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku (ve znění do 31. 5. 2015) mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku, a podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byly též zabrány věci specifikované ve výroku rozhodnutí. Tímto rozsudkem byl pod body 1) a 2) odsouzen i obviněný V. H. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění A. S. a V. H. i státní zástupkyně. Vrchní soud v Olomouci o nich rozhodl rozsudkem ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 5 To 102/2017, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státní zástupkyně a obou obviněných napadený rozsudek částečně zrušil, v případě obviněného A. S. ve výroku o vině v bodě 3), ve výroku o trestech a výroku o zabrání věci. Odvolací soud zároveň sám ohledně tohoto skutku původně popsaného pod bodem 3) podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného A. S. uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a za uvedený trestný čin, jakož i přečin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 4) nezměněn, mu uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře na dobu 7 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen také peněžitý trest v celkové výši 2 000 000 Kč, vyměřený ve 400 denních sazbách po 5 000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 rok. Podle § 70 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí vypočtených ve výroku rozsudku, a podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byly zabrány věci specifikované ve výroku rozhodnutí. 3. Uvedených trestných činů, pro něž byl obviněný uznán vinným, se podle rozsudků soudů nižších stupňů dopustil (zjednodušeně uvedeno) následovně. Trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy [původní bod 3) výroku rozsudku soudu prvního stupně, ve znění rozsudku odvolacího soudu] byl spatřován v tom, že obviněný A. S. v přesně nezjištěném období, nejméně od konce roku 2008 do 21. 3. 2011, na různých místech uvedených ve výroku rozsudku v XY a XY, na základě předchozí e-mailové objednávky obviněného V. H. mu nejméně ve 41 případech neoprávněně dodával léky specifikované ve výroku rozsudku (minimálně celkem 5 364 balení 18 druhů léků), které sám nakoupil v lékárně, ač věděl, že budou použity k neoprávněnému prodeji mnoha dalším osobám a že obsahují omamné a psychotropní látky. Jednal tak v rozporu s § 5 odst. 2 písm. c), d) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce též jen „ZNL“). 4. Trestný čin neoprávněného podnikání [bod 4) výroku rozsudku soudu prvního stupně, který zůstal rozsudkem odvolacího soudu nedotčen] byl spatřován v tom, že obviněný A. S. v přesně nezjištěném období, nejméně od konce roku 2008 do 21. 3. 2011, na různých místech uvedených ve výroku rozsudku v XY a XY, v rozporu s § 5 odst. 8 písm. a), § 8 odst. 1 a § 82 odst. 1, 2 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce též jen „ZL“), se ziskem prodal nejméně ve 41 případech obviněnému V. H. nejméně 51 druhů léků o celkovém počtu nejméně 1223 balení, jejichž výdej byl vázán na lékařský předpis, zejména léky Tramal, Tramabene, Tramadol, Furon, Heminevrin, Prothazin, Apaurin, Trittico, Furorese, Xenical, Roaccutan, Skinoren krém, Euthyrox, a další, které na základě předchozích e-mailových objednávek obviněného V. H. za nižší cenu nakupoval zejména v lékárně Dr. Max v XY. II. Dovolání obviněného A. S. 5. Obviněný podal proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci prostřednictvím svého obhájce z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu dovolání, které ještě později doplnil. 6. Obviněný po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení vyslovil názor, že rozsudky soudů nižších stupňů jsou nesprávné, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které se týká zejména posouzení protiprávnosti jeho jednání, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V napadeném rozsudku odvolacího soudu navíc podle obviněného chybí výrok o tom, jakým způsobem odvolací soud rozhodl o jeho odvolání proti výroku pod bodem 4) rozsudku soudu prvního stupně, čímž byl naplněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. 7. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný namítl, že vymezení skutků, jimiž byl uznán vinným, odporuje zákonu. Při utváření skutkových zjištění měly soudy nižších stupňů podle jeho názoru porušit jeho právo na spravedlivý proces, princip presumpce neviny a z něj plynoucí postulát in dubio pro reo, rozhodnutí také podle něj nejsou přesvědčivě a srozumitelně odůvodněna. Dále formuloval nároky na vymezení skutků, které podle něj vyplývají z trestního řádu, skutek musí podle něj být vymezen totožně se skutkem popsaným v obžalobě, musí z něj vyplývat naplnění všech znaků daného trestného činu, a to stručně a výstižně. Podle skutkových zjištění vyplývajících z popisu skutku původně vedeného pod bodem 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně měl dodávat léčiva pouze spoluobviněnému V. H., který však měl nabízet a prodávat léčiva od více dodavatelů. Z toho obviněný dovodil, že by bylo nelogické, aby mu bylo kladeno za vinu dodání většího počtu léků, než kolik měl následně spoluobviněný V. H. prodávat. Dále obviněný zpochybnil dílčí pasáže výroku o vině na základě porovnání jednotlivých počtů léků dodávaných obviněným A. S. a nabízených spoluobviněným V. H. Namítl, že došlo k porušení princip