5 Tdo 55/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 55/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 1. 2019 Spisová značka:5 Tdo 55/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.55.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi Přičitatelnost činu právnické osobě Škoda Dotčené předpisy:§ 270 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku § 8 odst. 1 předpisu č. 418/2011Sb. § 8 odst. 2 předpisu č. 418/2011Sb. § 8 odst. 3 předpisu č. 418/2011Sb. Kategorie rozhodnutí:D EU Zveřejněno na webu:26. 6. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 55/2019-32U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2019 o dovolání, které podala obviněná právnická osoba – obchodní společnost E., IČ: XY, se sídlem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 4 To 156/2018, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 159/2017, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 4 To 156/2018, v celém rozsahu a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 3. 2018, sp. zn. 9 T 159/2017, v odsuzující části týkající se obviněné právnické osoby – obchodní společnosti E. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Karviné přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 3. 2018, sp. zn. 9 T 159/2017, byla obviněná právnická osoba – obchodní společnost E., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „E.“), uznána vinnou přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento trestný čin jí byl uložen podle § 270 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 18 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZTOPO“), a § 68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 55 denních sazeb po 4 000 Kč, tedy v celkové výši 220 000 Kč. Naproti tomu byl obžalovaný P. K. pro skutek popsaný v obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné, sp. zn. 2 Zt 164/2017, podle § 226 písm. c) tr. řádu uvedené obžaloby zproštěn, neboť se v řízení nepodařilo prokázat, že skutek spáchal obžalovaný P. K. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné právnické osobě E. uložena povinnost vydat poškozené obchodní společnosti C., IČ: XY, tehdy se sídlem XY, nyní se sídlem XY (dále jen „C.“), bezdůvodné obohacení ve výši 177 400 Kč. Podle § 220 odst. 2 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost C. se zbytkem svého nároku odkázána na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost C. C., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „C. C.“), odkázána se svým nárokem na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedeného přečinu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se podle rozsudku soudu prvního stupně obviněná obchodní společnost dopustila tím, že (zjednodušeně uvedeno) v období nejpozději od 25. 3. 2013 do 21. 6. 2016 v XY, XY nebo XY dosud nezjištěným způsobem získala počítačový program „komunikační server C.“ umožňující zpracování dat dálkového elektronického sledování provozu vozidel, který byl vyvinut obchodní společností C. C. A prostřednictvím svého jednatele obviněná obchodní společnost E. tento program spuštěný na pronajatém fyzickém serveru obchodní společnosti Master Internet, s. r. o., v XY bez souhlasu obchodní společnosti C. C. využívala při výkonu své podnikatelské činnosti spočívající v poskytování služby dálkového elektronického sledování provozu vozidel, a to obchodním společnostem KUGR s. r. o., IRO stavební s. r. o., GUTRA s. r. o., původně klientů obchodní společnosti C., která poskytovala komunikační software C. těmto společnostem na základě licenční smlouvy s obchodní společností C. C.. Tím obviněná obchodní společnost E. podle uvedeného rozsudku porušila ustanovení § 12 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 2 a § 65 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „AZ“), a neoprávněným užíváním uvedeného programu se na úkor obchodní společnosti C. bezdůvodně obohatila nejméně o 177 400 Kč. 3. Proti uvedenému rozsudku podala obviněná právnická osoba, obchodní společnost E, odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 12. 9. 2018 usnesením, sp. zn. 4 To 156/2018, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněné 4. Uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě napadla dovoláním obviněná právnická osoba – obchodní společnost E.. Za dovolací důvod označila § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť měla za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé variantě, jelikož bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Nesprávné právní posouzení zakládající chybný výrok o vině spatřovala obviněná v chybné právní kvalifikaci jejího jednání jako přečinu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněná především namítla, že nebyl respektován rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále ve zkratce jen „SDEU“) Velkého senátu ve věci UsedSoft Gmbh versus Oracle International Corp. vedené pod sp. zn. C-128/11 (dále ve zkratce jen „C-128/11“), resp. byl nesprávně vyložen. Dále nebyla podle obviněné dodržena zásada subsidiarity trestní represe zakotvená v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť v dané věci šlo podle obviněné o běžný obchodněprávní spor řešitelný prostředky civilního práva a zároveň se nedostávala společenská škodlivost jejího jednání, protože software získala legálně. Dále namítla, že došlo k tzv. extrémnímu nesouladu právních závěrů s učiněnými skutkovými závěry, čímž současně došlo k porušení práva obviněné na spravedlivý proces. 6. Dovolatelka namítla, že nelze jednoznačně uzavřít, že na jejím serveru nalezený software – program nazvaný „Komunikační server C.“, získala nelegálně. Obviněná byla přesvědčena, že měla minimálně konkludentní souhlas některého ze svých klientů s užíváním softwaru C., kteří jej nabyli kupní smlouvou od poškozených, a proto pak mohli tento software dále poskytnout obviněné. Upozornila, že klienti s poškozenými uzavírali dvě smlouvy, a sice jednak kupní smlouvu, na základě které si zákazník koupil hardware s vyjmenovaným softwarem v čl. III těchto smluv, jednak licenční smlouvu o poskytování softwarové aplikace W., která byla omezena jen na dobu trvání smlouvy, ovšem využití tohoto programu nebylo předmětem trestního řízení. Obviněná odkázala na judikaturu o prodeji počítačových programů, z níž lze vyvodit, že prodejem rozmnoženiny počítačového programu C. bývalým klientům poškozených došlo k vyčerpání práva na rozšiřování této rozmnoženiny počítačového programu. Citovaný rozsudek SDEU stanoví, že princip vyčerpání práv se uplatní i u rozmnoženin, které byly při svém prvním prodeji staženy do počítače prvního nabyvatele, který se tak stává oprávněným nabyvatelem počítačového programu. Přitom původní nositel práva nemůže bránit nabyvateli ani pozdějším nabyvatelům v dalším prodeji této rozmnoženiny, a to ani smluvním ujednáním. Dovolatelka nesouhlasila při řešení této otázky s argumentací odvolacího soudu, který přehlédl, že se ve věci obviněné jednalo o prodej softwaru (na základě kupní smlouvy), čímž došlo k vyčerpání autorského práva, a nešlo jen o pronájem nebo půjčování děl, které jsou svým způsobem službami, u nichž je vyčerpání autorského práva vyloučeno. 7. Obviněná podotkla, že u bývalého klienta poškozených V. H. soud prvního stupně