5 Tdo 6/2026 – Nejvyšší soud

5 Tdo 6/2026-446 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný V. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 10 To 253/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 48/2025, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 10 To 253/2025. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 15. 7. 2025, sp. zn. 2 T 48/2025, byl obviněný V. K. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku. Podstata tohoto trestného činu spočívala ve stručnosti v tom, že dne 10. 8. 2024 v 15:25 hodin na pozemní komunikaci I. třídy č. XY v km 112.98 v katastru obce XY jel obviněný jako řidič traktoru tov. zn. New Holland, reg. zn. XY, za kterým byl připojen traktorový přívěs tov. zn. BSS, reg. zn. XY, ve směru na XY. Následně odbočoval vlevo na místo mimo pozemní komunikaci, dával znamení o změně směru jízdy levým ukazatelem, zpomalil rychlost jízdy a započal odbočovací manévr vlevo na místo ležící mimo pozemní komunikaci. Obviněný však nedbal zvýšené opatrnosti a ohrozil předjíždějícího motocyklistu O. P. jedoucího na motocyklu tov. zn. Triumph Speed Triple 1200 RS, reg. zn. XY, který předjížděl traktor na přímém a přehledném úseku komunikace. Poté došlo ke kontaktu levé boční části traktorového nakladače s pravou boční částí motocyklu, k následnému pádu řidiče motocyklu do levého silničního příkopu a nárazu do vzrostlého stromu. Obviněný tím způsobil řidiči motocyklu smrt, neboť porušil ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). 2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému uložen podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Zároveň byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky náhradu škody ve výši 16 657 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. P., A. P. a AAAAA (pseudonym), odkázáni se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný a poškození M. P., A. P. a AAAAA. Krajský soud v Praze jako soud odvolací z podnětu odvolání obviněného i poškozených svým rozsudkem ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 10 To 253/2025, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ve výroku o náhradě škody a ve výroku, jímž byli výše jmenovaní poškození odkázáni se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních, a za podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nezměněných výrocích o vině a trestu odvolací soud nově rozhodl o povinnosti obviněného k náhradě škody a nemajetkové újmy ve vztahu ke všem poškozeným. Obviněnému tak byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky škodu ve výši 8 325,50 Kč, poškozenému M. P. nemajetkovou újmu částkou ve výši 433 410 Kč spolu s 11,5% ročním úrokem z prodlení od 17. 7. 2025 do zaplacení, poškozené A. P. nemajetkovou újmu částkou ve výši 433 410 Kč spolu s 11,5% ročním úrokem z prodlení od 17. 7. 2025 do zaplacení a poškozené AAAAA nemajetkovou újmu částkou ve výši 433 410 Kč spolu s 11,5% ročním úrokem z prodlení od 17. 7. 2025 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání obviněného 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 10 To 253/2025, podal obviněný V. K. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť nesouhlasí s právním hodnocením soudů nižších stupňů, že se dopustil přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku. Podle jeho přesvědčení nešlo o trestný čin. 5. Obviněný považuje za nesprávné závěry soudů nižších stupňů spočívající v tom, že nedbal přiměřené opatrnosti, neboť měl počítat s tím, že jiný účastník silničního provozu může porušit nějakou svou povinnost. Soudy však neuvedly, jaké konkrétní jednání obviněného by bylo podle nich v dané situaci správné a optimální, resp. jak by měla vypadat přiměřená opatrnost v daném konkrétním případě. Obviněný započal se samotným odbočením vlevo, když si byl jistý, že není předjížděn zleva a v protisměru nejede jiné vozidlo. Obviněný tedy postupoval tak, jak mu ukládá zákon o silničním provozu. Náhle se však z jeho levé strany objevil poškozený, jenž obviněného nedovoleně předjížděl navzdory zapnutému levému směrovému ukazateli, který byl prokazatelně zapnutý již po nějakou dobu, jak vyplývá i z výpovědí svědků. Poškozený navíc předjížděl traktor řízený obviněným v daném místě nedovolenou rychlostí. Nadto nebylo ani prokázáno, že by poškozený při předjížděcím manévru zapnul ukazatel směru jízdy. Podle obviněného nelze povinnost přiměřené opatrnosti vykládat tak, že by každý účastník silničního provozu měl vždy předpokládat, že všichni ostatní účastníci budou porušovat pravidla silničního provozu. Nicméně soudy v případě obviněného uplatnily přesně tuto interpretaci a svým extenzivním výkladem ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu kladou na obviněného nepřiměřené nároky. 6. Obviněný ve svém dovolání odkázal na doplnění svého odvolání ze dne 1. 9. 2025, kde poukázal na judikaturu Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3159/15), která se týká principu tzv. omezené důvěry v dopravě. Odvolací soud se však k těmto skutečnostem dostatečně nevyjádřil. 7. Podle obviněného nebyla naplněna ani subjektivní stránka skutkové podstaty projednávaného trestného činu, neboť při samotném odbočovacím manévru nijak nepochybil a splnil všechny požadavky, které zákon o silničním provozu klade na řidiče, resp. které bylo možné v dané konkrétní situaci po něm požadovat. To vyplývá i z provedeného dokazování. 8. Obviněný upozornil na odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, který zde konstatoval povinnost poškozeného plně se věnovat řízení motorového vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích, z čehož vyplývá, že si měl být vědom toho, že obviněný měl zapnutý levý ukazatel směru. Obviněný v této souvislosti odkázal na ustanovení § 17 odst. 5 zákona o silničním provozu, podle něhož nesmí řidič předjíždět mimo jiné tehdy, dává-li řidič vozidla jedoucího vpředu znamení o změně směru jízdy vlevo a není-li možné předjetí vpravo podle § 17 odst. 1 zákona o silničním provozu nebo předjetí v dalším volném jízdním pruhu vyznačeném na vozovce v tomtéž směru jízdy. Z prvně citovaného zákonného ustanovení obviněný vyvozuje, že poškozený porušil tuto svou zákonnou povinnost, a navíc porušil i ustanovení o nejvyšší povolené rychlosti jízdy. Proto obviněný nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, který zakládá trestní odpovědnost obviněného na tom, že jeho jednání bylo jednou z příčin škodlivého následku, přičemž šlo o příčinu podstatnou. Pokud by však poškozený dodržoval pravidla silničního provozu, tak by ke srážce nikdy nedošlo. Obviněný totiž prováděl manévr odbočování přesně tak, jak vyžadují pravidla silničního provozu. 9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. 10 To 253/2025, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 15. 7. 2025, sp. zn. 2 T 48/2025, v celém rozsahu a aby vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání, případně aby Nejvyšší soud sám zprostil obviněného obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem. a) III. Vyjádření státního zástupce k dovolání 10. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle jeho názoru pod dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který ve svém dovolání uplatnil obviněný, lze podřadit jeho námitku směřující k tvrzenému nedostatku zavinění u přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, a to zejména s akcentem na zachování potřebné míry opatrnosti při dovozo