5 Tdo 641/2023 – Nejvyšší soud

5 Tdo 641/2023-1415 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného 1. Vratislava Švehly, nar. 16. 6. 1957, trvale bytem Liberecká 121, 470 01 Česká Lípa, a obviněné právnické osoby – obchodní společnosti 2. V a N CL, s. r. o., IČ: 254 27 385, se sídlem Liberecká 14, 470 01 Česká Lípa, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 4 To 2/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 56 T 3/2019, takto: Podle § 265l odst. 2 a § 265m odst. 1 tr. ř. per analogiam se doplňuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 4 To 2/2023, o chybějící výrok takto: „III. Podle § 256 tr. ř. se odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného Vratislava Švehly a obviněné právnické osoby V a N CL, s. r. o., zamítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 56 T 3/2019, byli obvinění Vratislav Švehla a obchodní společnost V a N CL, s. r. o., uznáni vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, obviněná obchodní společnost s odkazem na § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o. Za tento zločin uložil krajský soud obviněnému Vratislavu Švehlovi podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Obviněná obchodní společnost V a N CL, s. r. o., byla odsouzena podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 15 odst. 1 t. o. p. o. a podle § 18 t. o. p. o. ve spojení s § 68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. V adhezním řízení krajský soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené Státní fond životního prostředí České republiky a Českou republiku – Ministerstvo životního prostředí s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud rozhodl rovněž o obžalobě spoluobviněných Pavla Bláhy a obchodní společnosti BLÁHA trade, s. r. o., a to tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. tyto spoluobviněné zprostil obžaloby pro skutek v ní vymezený. 2. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obvinění Vratislav Švehla a obchodní společnost V a N CL, s. r. o., a v neprospěch všech spoluobviněných také státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 4 To 2/2023, odvolání obviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o., zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. Podle § 258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. zároveň vrchní soud z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek ohledně obviněných Pavla Bláhy a obchodní společnosti BLÁHA trade, s. r. o., zrušil v celém zprošťujícím výroku a podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc v rozsahu zrušeného výroku soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. 3. Skutek, jímž byli obvinění Vratislav Švehla a obchodní společnost V a N CL, s. r. o., uznáni vinnými, je podrobně popsán v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, který je procesním stranám dobře znám, proto na něj lze plně odkázat a není třeba jej znovu opakovat. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o, dovolání, které opřel jednak o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s tím, že v předcházejícím řízení rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. Nejvyšší státní zástupce namítl v první řadě vadu napadeného usnesení vrchního soudu spočívající v chybějícím výroku o odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podaného proti rozsudku soudu prvního stupně v neprospěch obviněných Vratislava Švehly a obchodní společnosti V a N CL, s. r. o. Nejvyšší státní zástupce odkázal v této souvislosti na rozhodovací praxi dovolacího soudu a judikaturu, zejména rozhodnutí č. 34/2000 Sb. rozh. tr., z níž vyplývá, že pokud odvolací soud shledá odvolání státního zástupce podané ohledně více osob důvodným pouze u některé z nich, odvolání ohledně dalších podle § 256 tr. ř. zamítne. 6. Nejvyšší státní zástupce dále nesouhlasí s právním závěrem soudů obou stupňů, podle něhož jednání obviněných nebylo možno posoudit též jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu se zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. V tomto ohledu odmítl všechny základní argumenty, které soud prvního stupně vedly k přijetí vysloveného právního závěru a vymezil se také vůči výkladu, který k této otázce zaujal Nejvyšší soud ve svých usneseních ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, a ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022. Podle nejvyššího státního zástupce upravovala skutková podstata trestného činu podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku ve všech jeho zněních vždy bezprostřední vztah předkládaných dokladů k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů jí nebo jejím jménem spravovaných. Podmínkou trestnosti podle citovaného ustanovení je prostá skutečnost, že nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady kauzálně souvisejí s příjmy či výdaji Evropské unie. Nepravdivým dokladem je pak jakýkoli doklad, který svým obsahem neodpovídá skutečnosti. Pravidla pro poskytnutí dotace v posuzovaném případě, jež nejvyšší státní zástupce v dovolání citoval, předpokládala realizaci řádného zadávacího řízení a postup zadavatele v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“). Doklady prokazující dodržení této právní normy byly přitom jednou z povinných příloh předkládaných poskytovali dotace. Vzhledem k tomu, že obviněná obchodní společnost V a N CL, s. r. o., se předem domluvila s organizátorem soutěže, že v zadávacím řízení zvítězí, nelze podle státního zástupce konstatovat, že by její nabídka předložená v souvislosti s posuzovanou veřejnou zakázkou byla pravdivá. Obdobně nelze říct, že by další z uchazečů – obchodní společnost BLÁHA trade, s. r. o., která zamlčela, že soutěžit reálně nehodlá a chce pouze pomoci k vítězství předem určené osobě, postupovala v souladu s pravidly podle ZVZ, jejichž účelem je ochrana fair play veřejné soutěže, dosažení optimální ceny a ochrana veřejných prostředků. Nabídky jmenovaných obchodních společností proto nelze považovat za nabídky v řádném slova smyslu či nabídky pravdivé, nýbrž za simulovaný úkon vytvářející pouze zdání řádného dokumentu. Obviněným bylo z obsahu zadávací dokumentace zřejmé, že předmět veřejné zakázky je financován z fondů Evropské unie. Byli tedy srozuměni i s tím, že se informace o jejich nabídkách a výši nabídkových cen, resp. o účasti v soutěži jako takové, stane jedním z podkladů pro čerpání prostředků obcí XY jakožto žadatelem o dotaci z fondů Evropské unie, resp. že při vědomí skutečného stavu věci by Evropská unie nikdy finanční prostředky neposkytla, a dílo by proto nemohlo být zrealizováno. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 260 tr. zákoníku chrání finanční zájmy Evropské unie a nikoli zadavatele veřejné zakázky nebo poměr kvality a ceny vysoutěženého díla, je podle dovolatele nepodstatná otázka smysluplnosti zakázky, výhodnosti nabídky podvodného vítěze či spokojenosti zadavatele s kvalitou provedeného díla. 7. Nejvyšší státní zástupce dále zdůraznil, že na jednání obviněných nelze nahlížet pouze hlediskem jejich účasti v zadávacím řízení. Tento vztah je chráněn skutkovou podstatou § 256 tr. zákoníku. Naproti tomu trestný čin podle § 260 tr. zákoníku chrání zájmy Evropské unie, která obci XY poskytla dotaci. Jeho role vyplývá z původní Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, jak byla následně implementována do právního řádu České republiky. Skutková podstata tohoto trestného činu zahrnuje svou povahou podvodné jednání, přičemž poškozenou je Evropská unie, která byla uvedena v omyl a při znalosti okolností by finanční prostředky neposkytla. Nemusí tedy dojít ke vzniku škody ve formě rozdílu mezi vysoutěženou cenou díla a jeho skutečnou hodnotou. 8. V navazující argumentaci se nejvyšší státní zástupce vymezil vůči závěrům přijatým v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1387/2020, a ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 5 Tdo 156/2022, z nichž v posuzované trestní věci krajský a vrchní soud