5 Tdo 726/2011 — Nejvyšší soud

5 Tdo 726/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:27. 7. 2011 Spisová značka:5 Tdo 726/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.726.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 9. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 726/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2011 o dovolání obviněného JUDr. M. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 3 To 13/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 5/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. M. P. o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 4 T 5/2004, byl obviněný JUDr. M. P. uznán vinným trestným činem zkrácení daně podle § 148 odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zák. č. 557/1991 Sb. Za tuto trestnou činnost byl obviněný podle § 148 odst. 3 tr. zák., ve znění zák. č. 557/1991 Sb., za použití § 40 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Proti tomuto rozsudku podali obviněný JUDr. M. P. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 3 To 13/2009, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. v platném znění. Za tento trestný čin byl obviněnému JUDr. M. P. podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 40 odst. 1 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 500.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by uložený peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, vyměřen náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 3 To 13/2009, podal obviněný JUDr. M. P. prostřednictvím obhájce Mgr. Zbyňka Čermáka dne 13. 8. 2009 dovolání, o kterém Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodl usnesením ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 5 Tdo 71/2010-I., tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 3 To 13/2009, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc obviněného JUDr. M. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud Vrchnímu soudu v Praze vytknul, že tento měl přesně uvést a detailně rozebrat, které to byly faktury společnosti EVA TRADING a svědka Ing. Č., jež navazují na faktury uvedené ve výroku rozsudku, a v návaznosti na ně pak byly odebrané lihové nápoje odkoupeny obviněným JUDr. M. P. a prodány dále dalším osobám, neboť obviněnému nelze přičítat k tíži ty faktury, kde vznikají nesrovnalosti (srov. str. 10 usnesení Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud dále uvedl, že rozbor „nejméně se dvěma osobami“ v odůvodnění na str. 25 rozsudku odvolacího soudu nemůže suplovat konkrétní určení těchto osob ve skutkové větě výroku o vině, i když je z provedeného dokazování zřejmé, že na předmětném trestném činu se zřejmě podílely nejméně další dvě osoby. Příslušné skutkové zjištění, jak bylo uvedeno ve skutkové větě výroku o vině odvolacího soudu, neobsahuje náležité a konkrétní vymezení nejméně dvou osob, s kterými měl obviněný spáchat trestný čin, a tak neodpovídá větě právní, ve které se toto obecně konstatuje (srov. str. 12 usnesení Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud také poznamenal, že ve skutkové větě výroku odvolacího soudu jsou podrobně vymezeny faktury kladené obviněnému JUDr. M. P. za vinu (číslo faktury, její datace, druh a množství alkoholu), ale z hlediska daně z obratu je skutková věta nedostatečná, když odvolacím soudem nebyl patřičně vyjádřen vztah formálních znaků trestného činu podle ustanovení § 148 tr. zák. v návaznosti na požadavky tehdy platného zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění pozdějších předpisů (zejména § 2 vymezující plátce daně, § 3 týkající se předmětu daně a § 4 o zdanitelném obratu), a to včetně i souvisejících předpisů (vyhláška č. 560/1990 Sb., kterou se provádí zákon o dani z obratu, a výnos č. 516/1991 Sb., Sazebník daně z obratu) – srov. str. 12 až 13 usnesení Nejvyššího soudu. V neposlední řadě odvolací soud na str. 20 svého rozsudku učinil závěr o nezpochybnitelnosti listinných materiálů na č. l. 109 až 113, neboť zahrnují všechny faktury, které byly finančnímu úřadu předloženy a které měl k dispozici, přičemž celou situaci odvolací soud shrnul tím, že „pevnou sazbou … je možno matematickou metodou dovodit množství absolutního alkoholu, jakož i výši zkrácení předmětné daně“. Takový procesní postup odvolacího soudu, který se stal bez nového provedení potřebných důkazů, které hodnotil odlišně od závěrů nalézacího soudu, podkladem pro jeho závěr o výši způsobené škody na zkrácené dani z obratu, byl však v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. str. 15 až 16 usnesení Nejvyššího soudu). Na základě těchto okolností Nejvyšší soud Vrchnímu soudu v Praze uložil, aby se v novém řízení vypořádal s tím, které faktury z celkového objemu odebraných lihových nápojů a proč jsou i nadále kladeny obviněnému za vinu a zároveň aby rozvedl, na základě jakých skutečností dospěl u konkrétních faktur k závěru o jejich přičtení obviněnému k tíži a proč mu jsou na rozdíl od jiných, které z výroku o vině vypustil, kladeny za vinu. Kromě toho se měl odvolací soud zaměřit na lepší vymezení skutkové věty z hlediska zákona o dani z obratu, a to i ve vztahu k naplnění znaku „nejméně se dvěma osobami“ ve smyslu § 148 odst. 3 písm. a) tr. zák. Odvolací soud se měl také zabývat obhajobou obviněného, že v trestním řízení vedeném proti němu, které trvalo objektivně velmi dlouho, došlo k jím nezaviněným průtahům v činnosti orgánů činných v trestním řízení. Nejvyšší soud dále zdůraznil, že není možné, aby se zopakovala situace, kdy při vyčíslení podstatně nižší škody, je obviněnému ukládán delší nepodmíněný trest odnětí svobody, aniž by délka řízení a průtahy způsobené orgány činnými v trestním řízení byly z hledisek shora uvedených náležitě zhodnoceny a byl jim dán i výraz v uložení podstatně mírnějšího trestu, než by jinak přicházel v úvahu, při náležitém využití mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu § 40 odst. 1 tr. zák., které již jinak oba nižší soudy použily. Vrchní soud v Praze v novém řízení po přikázání věci Nejvyšším soudem rozhodl napadeným rozsudkem ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 3 To 13/2009, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu opět v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného JUDr. M. P. uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v době od 28. 1. 1992 do 31. 3. 1992 v lihovarech DYNYBYL Říčany, HOBÉ Pardubice a BRILANT NOVA Mochov jako soukromý podnikatel zajistil s osobami P. L. a Ing. M. H. prostřednictvím firem LAUKO PETR a HORYNA odběr celkem 174.680,80 litrů různých druhů alkoholických nápojů bez daně z obratu, s vědomím, že tyto jsou určeny na export, alkoholické nápoje však nevyvezl, ale rozprodal v tuzemsku, aniž by byla odvedena daň z obratu z odebraných alkoholických nápojů, když zajistil, aby odebrané alkoholické nápoje byly přefakturovány přes firmy LAUKO PETR, HORYNA na neexistující firmu EVA TRADING Bratislava, u které docházelo k vykázání nákupu alkoholických nápojů bez daně z obratu, ale při prodeji osobám Ing. M. Č. vlastnící firmu MONET Ing. Č. a RSDr. Ing. Z. B. vlastnícímu firmu BIVOK B. již s daní z obratu, přičemž se jednalo o nákup lihových nápojů, které následně od těchto osob nakupoval a prodával obviněný též již s daní z obratu, když tyto alkoholické nápoje pocházely z následujících faktur od shora uvedených v