5 Tdo 801/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 801/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:5 Tdo 801/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.801.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Spravedlivý proces Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 801/2025-679 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2025 o dovolání, které podala obviněná L. K. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 9 To 83/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 148/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 1 T 148/2023, byla obviněná L. K. uznána vinnou pokračujícím zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Podstata tohoto trestného činu spočívala ve stručnosti v tom, že obviněná jako osoba mající fakticky ve své dispozici platební kartu svého druha, poškozeného L. H., vydanou k běžnému bankovnímu účtu č. XY majitele L. H., provedla v době od 29. 6. 2021 do 5. 10. 2021 v XY celkem 8 výběrů hotovosti z tohoto bankovního účtu nebo příkazů k úhradě ve prospěch svého bankovního účtu č. XY, blíže konkretizovaných v popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž takto odčerpala celkem částku ve výši 1 080 000 Kč. Uvedenou platební kartu užívala obviněná minimálně s konkludentním souhlasem poškozeného L. H. k hrazení nákladů na společnou domácnost a nákladů spojených s užíváním, údržbou a péčí o nemovitost na adrese XY č. XY, kterou společně obývali. Obviněná disponovala souhlasem poškozeného s použitím finančních prostředků z jeho bankovního účtu na úhradu nákladů spojených s užíváním, údržbou a péčí o zmíněnou nemovitost a na úhradu nákladů spojených s péčí o osobu poškozeného v případě, že by nebyl schopen postarat se o sebe a o nemovitost. Obviněná odčerpala finanční prostředky bez vědomí a souhlasu poškozeného, který byl hospitalizován v nemocnici v Rakovníku a od 27. 6. 2021 se nacházel ve stavu těžké poruchy vědomí, kdy nebyl schopen projevovat svoji vůli, a dne XY zemřel. Vybrané a převedené finanční prostředky obviněná použila jen zčásti na úhradu nákladů spojených s užíváním, údržbou a péčí o nemovitost na adrese XY č. XY a na úhradu nákladů spojených s péčí o osobu poškozeného. Konkrétně v období od 27. 6. 2021 do jeho smrti dne XY, kdy se poškozený nacházel ve stavu těžké poruchy vědomí, vynaložila částku ve výši 2 859 Kč na koupi tabletu UMAX, který měl poškozený během hospitalizace u sebe, dále částku ve výši 5 135 Kč na úhradu pojištění vozidla Citroën ve vlastnictví poškozeného a dále částku ve výši 20 578,54 Kč na úhradu nedoplatku za dodávku elektrické energie vztahujícího se ke zmíněné nemovitosti. Zbývající vybrané a převedené finanční prostředky obviněná použila k blíže nezjištěným účelům a rovněž na úhradu alternativních způsobů léčby poškozeného. Tímto svým jednáním obviněná způsobila celkovou škodu na majetku poškozeného ve výši 1 051 427,46 Kč, přičemž část finančních prostředků ve výši 230 000 Kč dne 11. 11. 2021 vrátila zpět na bankovní účet poškozeného. 2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněné uložen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 28 měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněné uložena povinnost nahradit podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobila. Poškozená S. P. byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněná a státní zástupce. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 9 To 83/2025, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněná je vinna spácháním pokračujícího přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost uložil obviněné podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 16 měsíců, jehož výkon jí podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 16 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou S. P. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně odvolací soud vyslovil podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťující výrok ohledně jednoho dílčího skutku, který byl ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně uveden pod bodem 8., neboť útok ze dne 5. 10. 2021 byl učiněn až po úmrtí poškozeného L. H., kdy se obviněná jako dědička poškozeného stala oprávněnou osobou k nakládání s jeho majetkem, a její jednání tak nenaplnilo znaky trestného činu zpronevěry. Odvolací soud pak podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce jako nedůvodné. Odvolací soud v důsledku této změny upravil i popis skutku, z něhož vypustil dílčí útok ze dne 5. 10. 2021 pod bodem 8. výroku o vině ve zrušeném rozsudku, kterým měla obviněná odčerpat z účtu poškozeného částku ve výši 200 000 Kč, zároveň zohlednil výdaje obviněné za alternativní léčbu poškozeného ve výši 12 700 Kč, neboť je obviněná použila ve prospěch poškozeného. O tyto částky odvolací soud snížil i výši škody, k níž původně dospěl soud prvního stupně, přičemž odvolací soud nakonec dospěl k celkové výši škody, která činí 838 727,46 Kč, a představuje tak větší škodu ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. II. Dovolání obviněné 4. Obviněná L. K. podala proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Konkrétně argumentovala nesprávným právním posouzením pojmů obsažených v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ či ve zkratce „o. z.“), přičemž při správném uplatnění konkrétních ustanovení občanského zákoníku by nemohl odvolací soud shledat obviněnou vinnou pokračujícím zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť si nepřisvojila cizí věc, která jí byla svěřena. 5. Podle obviněné odvolací soud chyboval při výkladu právního pojmu „osoby žijící ve společné domácnosti“ a analogickém použití pojmu „vedení rodinné domácnosti“. Ke skutkovým okolnostem obviněná uvedla, že s panem L. H. žila jako družka poměrně dlouho ve společné domácnosti, a to až do jeho úmrtí, resp. poslední hospitalizace v nemocnici. Vedli tedy analogicky rodinnou domácnost, společně se podíleli na hrazení základních životních potřeb, plateb souvisejících s domácností, užíváním nemovitostí, v nichž bydleli, jejich údržbou a opravami. Tím, že nebyli manželé, neměli společné jmění manželů, ale vzhledem k délce jejich soužití považovali finance každého z nich za finance rodinné. Ekonomicky zdatnější a finančně zajištěnější byl pan L. H., a proto také převážná část plateb probíhala z jeho účtu. V této souvislosti obviněná odkázala na ustanovení § 610 o. z. Se svolením pana L. H. měla obviněná k dispozici platební kartu k jeho účtu včetně tzv. PINu. Vzhledem k tomu, že v té době byla ještě zaměstnána, bylo jednodušší, když z účtu vybírala peníze ona sama, a v obchodech z něj platila za nákupy, či na poště zadávala převodní příkazy. Tento postup nebyl nikdy za života pana L. H. jím ani nikým jiným sporován. 6. Soudy nižších stupňů učinily na základě výše uvedeného částečně správná skutková zjištění, ale podle názoru obviněné chybně uplatnily na tato zjištění její status jako osoby žijící ve společné domácnosti a z tohoto titulu též analogicky vedení rodinné domácnosti, a to podle § 743 a násl. o. z. Občanský zákoník přiznává i osobě spolužijící (která není manželem) řadu práv ve vztahu k partnerovi, s nímž žije (např. podle § 646 o. z.). 7. V rámci své dovolací argumentace obviněná rovněž namítla, že napadeným rozsudkem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. 8. Závěrem podaného dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 9 To 83/2025, a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. III. Vyjádření státního zástupce k dovolání 9. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněné prostřednictvím státního zástu