5 Tdo 810/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 810/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 10. 2024 Spisová značka:5 Tdo 810/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.810.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení chráněných průmyslových práv Porušení práv k ochranné známce a jiným označením Sledování Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku § 269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku § 158d odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 810/2024-2017 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2024 o dovolání, které podal obviněný I. F., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 13 To 113/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 167/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. F. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 4 T 167/2021, byl obviněný I. F. pod bodem 1. výroku o vině uznán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), a pod bodem 2. přečinem porušení chráněných průmyslových práv podle § 269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, v obou případech jako účastník ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, za něž byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 1. 2021, sp. zn. 3 T 3/2021, mu tentýž soud uložil podle § 268 odst. 3, § 43 odst. 2, § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 tr. zákoníku souhrnný peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 300 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu živnostenského podnikání s předmětem nákup a prodej potravin a potravinových doplňků v trvání tří let a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku také trest propadnutí ve výroku konkrétně specifikovaných věcí. Současně Okresní soud v Nymburce podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu uložený obviněnému trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 1. 2021, sp. zn. 3 T 3/2021, včetně dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“), soud odkázal poškozené s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Okresní soud v Nymburce rozhodoval stejným rozsudkem rovněž o vině a trestu spoluobviněné I. Ř. 2. Proti citovanému rozsudku podali odvolání oba obvinění a v neprospěch obviněného I. F. v rozsahu výroku o trestu také státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Nymburce. Krajský soud v Praze o všech odvoláních rozhodl rozsudkem ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 13 To 113/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ohledně obou obviněných, a to ve výrocích o trestech. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného I. F. odsoudil podle § 268 odst. 3, § 43 odst. 1, § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 150 Kč, tedy v celkové výši 15 000 Kč. Krajský soud v Praze rozhodl nově také o trestu shora jmenované spoluobviněné. 3. Skutky, jimiž byli obvinění uznáni vinnými, jsou podrobně popsány v rozhodnutí soudu prvního stupně, které je stranám dobře známo a lze na ně v tomto směru plně odkázat. II. Dovolání obviněného, vyjádření státního zástupce a replika obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný I. F. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž označil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Obviněný namítl, že z podstatné části byl usvědčen na základě řetězce nezákonných důkazů pořízených v rámci operativně pátrací činnosti celní správy před zahájením trestního stíhání. Vzhledem k tomu, že trestní řízení započalo dne 10. 7. 2020 a celní orgán byl v postavení policejního orgánu, měl podle obviněného postupovat podle § 158d odst. 2 tr. ř., jenž stanoví, že sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce. Celní orgán přitom dne 24. 7. 2020 ve 14:20 hod. provedl místní šetření před domem obviněných a pořídil fotodokumentaci zaparkovaných osobních motorových vozidel zn. BMW a Peugeot. Podle obviněného bylo již tímto úkonem zahájeno sledování věcí, přestože policejní orgán nezdůvodnil otázku naléhavosti tohoto postupu a v rozporu s § 158d odst. 5 tr. ř. ani neobdržel k takovému úkonu do 48 hodin dodatečný souhlas státního zástupce. 6. Obviněný dále konstatoval, že na výše zmíněný nezákonně pořízený důkaz, k němuž nelze přihlížet, navázala žádost o vydání písemného povolení státního zástupce ke sledování spoluobviněné I. Ř. a osobního automobilu zn. Peugeot, ačkoli okolnost, že spoluobviněná jezdí tímto vozidlem nakupovat do tržnice XY, byla podle obviněného ničím nepodloženou domněnkou celního orgánu. Obviněný má za to, že šlo o protizákonné pokračování ve sledování započatém již dne 24. 7. 2020, jehož výsledky byly následně použity ve shora uvedené žádosti o vydání písemného povolení státního zástupce ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 2, a 4 tr. ř. Popsané skutečnosti způsobily podle obviněného také nezákonnost povolení státního zástupce ke sledování osob a věcí ze dne 29. 7. 2020, č. j. V9-2/2020-1 ZN 724/2020, neboť nebyla dodržena lhůta podle § 158d odst. 5 tr. ř. Pokud policejní orgán do 48 hodin povolení neobdržel, byl povinen sledování ukončit, záznam zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. 7. Obdobně obviněný napadl dodatečné povolení státního zástupce ke sledování osob a věcí ze dne 28. 8. 2020, a to zpětně ke dni 27. 8. 2020 od 10:00 hod. Podle obviněného šlo o zjevné obcházení trestního řádu, neboť celní orgán sledoval obviněné minimálně od konce července 2020, a měl tedy dostatečný časový prostor pro vyžádání si povolení před jeho samotnou realizací. 8. Podle obviněného nebyly splněny jak materiální, tak formální podmínky pro vydání povolení ke sledování osob a věcí, jak vyplývají například z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017. S odkazem na tzv. doktrínu plodů z otráveného stromu, kterou pro nepoužitelnost důkazů kauzálně odvozených od nezákonného důkazu připustil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 8 Tdo 764/2020, a obdobně v některých rozhodnutích též Ústavní soud, obviněný namítl, že v trestním řízení neměl být použit důkaz v podobě záznamu ze sledování, který byl přehrán v hlavním líčení konaném dne 12. 2. 2024. 9. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Nymburce, spolu se všemi dalšími rozhodnutími obsahově navazujícími na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Okresnímu soudu v Nymburce věc znovu projednat a rozhodnout. 10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který po připomenutí zákonné úpravy sledování osob a věcí vyplývající z ustanovení § 158d tr. ř. konstatoval, že v posuzované trestní věci nedošlo k žádnému porušení v tomto ohledu. Policejní orgán požádal státního zástupce o povolení ke sledování osob a věcí dne 24. 7. 2020, státní zástupce vydal písemné povolení dne 29. 7. 2020. V tomto časovém rozmezí nicméně byly pořízeny pouze fotografie zájmového vozidla, další úkony spočívající ve sledování tohoto vozidla policejní orgán prováděl až poté, co státní zástupce takové sledování povolil. Teprve výsledky těchto úkonů byly použity jako důkaz v trestním řízení. 11. Státní zástupce odkázal v této souvislosti přiměřeně na usnesení Nejvyšší soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 7 Tdo 374/2018, v němž byl vysloven názor, že i po zahájení úkonů trestního řízení lze zvukový (či jiný) záznam pořizovat nejen na základě § 158d odst. 2, 3 tr. ř., ale i jinými zákonnými prostředky, například podle § 62 z