5 Tdo 882/2022 – Nejvyšší soud

5 Tdo 882/2022-2111 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2022 o dovoláních, která podali obvinění P. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, XY, okr. XY, a J. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, XY, okr. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 8/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných P. P. a J. S. odmítají. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2021, sp. zn. 2 T 8/2020, byli obvinění P. P. a J. S. společně shledáni vinnými jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterých se dopustili skutky popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tuto trestnou činnost byly oběma obviněným uloženy podle § 212 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku totožné tresty, a to úhrnné tresty odnětí svobody každému v trvání 3 roků, jejichž výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byly obviněným uloženy i tresty zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích a družstvech na dobu 5 let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo oběma obviněným uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené České republice zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu jako náhradu škody částku 6 750 000 Kč a zároveň jim byla uložena i povinnost společně a nerozdílně se spoluobviněnou obchodní společností M.-W. S., v konkursu, o jejíž vině a trestu bylo rovněž rozhodnuto, zaplatit poškozené České republice zastoupené Ministerstvem pro místní rozvoj jako náhradu škody částku 5 000 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak byla poškozená Česká republika zastoupená Ministerstvem průmyslu a obchodu odkázána se svým nárokem na náhradu škody vůči obviněné obchodní společnosti M.-W. S., v konkursu, na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podstata spáchaných trestných činů spočívala v tom, že obvinění jako členové představenstva obchodní společnosti M.-W. S. (nyní v konkursu) na základě podaných žádostí obdrželi na účet této společnosti z příslušných dotačních programů dotaci ve výši 5 000 000 Kč ze státního rozpočtu České republiky a dotaci ve výši 6 750 000 Kč ze strukturálních fondů Evropské unie. Uvedené dotace byly určeny na nákup strojů a zařízení pro kovovýrobu, přičemž obvinění část těchto finančních prostředků vybrali v hotovosti a použili nezjištěným způsobem a ve zbytku sice pořídili některé stroje, ale porušili podmínky poskytnutí dotace, a tím způsobili České republice škodu ve výši 5 000 000 Kč a Evropské unii škodu ve výši 6 750 000 Kč. Za stejné skutky a trestné činy byla týmž rozsudkem odsouzena i právnická osoba – obchodní společnost M.-W. S. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali všichni spoluobvinění odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, tak, že je zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. II. Dovolání obviněných P. P. a J. S. 4. Obvinění P. P. a J. S. podali prostřednictvím společného obhájce proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání (v jednom podání), která opřeli o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. V dovoláních obvinění po shrnutí dosavadního průběhu řízení namítli, že odvolací soud učinil excesivně extenzivní výklad objektu trestných činů, pro které byli odsouzeni. Konkrétně podle jejich názoru nedojde k poškození či ohrožení objektu trestného činu dotačního podvodu uvedeného v § 212 odst. 2 tr. zákoníku, pokud příjemce dotace naplní její účel, byť nikoliv z peněžních prostředků získaných dotací, nýbrž využitím jiných peněžních zdrojů. Opačná interpretace by pak i s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu byla přílišným formalismem s tím, že totéž platí i u trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku. 6. Obvinění také zpochybnili závěr odvolacího soudu, podle něhož porušili povinnost striktně stanovenou v podmínkách dotace, a to zakoupit stroj (horizontální vyvrtávačku) z dotačních prostředků, provozovat jej a nezcizit, když stroj byl ponechán ve skladu dodavatele a obratem prodán leasingové společnosti, a to navíc za situace, kdy takové zjištění nemá oporu v provedených důkazech. Odvolací soud totiž podle obviněných přehlédl, že účelem dotace poskytnuté obchodní společnosti M.-W. S., v konkursu, Ministerstvem průmyslu a obchodu nebyl nákup stroje příjemcem dotace, nýbrž zpětná úhrada způsobilých výdajů, které příjemce dotace vynaložil na pořízení stroje již před přijetím dotace. Odvolací soud tedy obviněným přičítá porušení povinnosti, kterou neměli, přičemž daný stroj byl sice ponechán ve skladu dodavatele, avšak zajišťovací převod vlastnického práva leasingové společnosti k tomuto stroji nebránil v tom, aby byl stroj využíván v souladu s účelem dotace. Důvodem jeho dočasného ponechání v objektu dodavatele byla skutečnost, že v provozovně příjemce dotace nebyly ukončeny stavební práce nutné pro jeho instalaci. Jak dále obvinění zdůraznili, obchodní společnost M.-W. S., v konkursu, ovšem měla v úmyslu využít stroj v souladu s účelem dotace, o čemž svědčí její investice do těchto stavebních prací v řádu milionů Kč. Uvedený postup odvolacího soudu je pak podle obviněných v rozporu s účelem trestního řízení a porušuje ústavní povinnost soudů poskytnout ochranu základním právům a svobodám. 7. Závěrem svých dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Vyjádření k dovoláním a repliky obviněných 8. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovoláním obviněných P. P. a J. S. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten je označil za opakování argumentace, jež byla soudům nižších stupňů známa jak z obhajoby obou dovolatelů, tak z obsahu jejich řádných opravných prostředků. S těmito námitkami se soudy zcela dostatečným a výstižným způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Podle státního zástupce obvinění zcela přehlíží závěry těchto rozhodnutí, takže v daném případě platí, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, s nimiž se tyto soudy v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 9. V případě skutku popsaného pod bodem 1. ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku, obvinění ve své argumentaci vyzdvihují pojem zastupitelné věci, kterou jsou obecně i peníze; tento pojem však užívají v souvislosti s dotací poskytnutou Ministerstvem pro místní rozvoj účelově na pořízení pěti výrobních strojů s tím, že dotaci za tímto účelem vlastně ani nebylo třeba použít. Penězi z dotace bylo podle obviněných možné hradit něco zcela jiného a vzhledem k zastupitelnosti peněz bylo možno pořídit stroje v budoucnu, byť by ani nebyly pořízeny všechny stroje nebo zčásti by šlo o jiné stroje, a na jejich pořízení, třebaže do vlastnictví subjektu odlišného od příjemce dotace, bylo možno použít zcela jiné peníze, které jsou zastupitelnou věcí. Ve svém přesvědčení ovšem podle státního zástupce obvinění pomíjí to, že „zastupitelná věc“ ve smyslu § 499 o. z. není totožná s pojmem „stejná věc“, protože jde o pojem širší. Ministerstvo pro místní rozvoj poskytlo dotaci jako účelovou dotaci a v takovém případě je především na vůli poskytovatele dotace, aby určil, na co, za jakých podmínek a popřípadě i jakým způsobem mají být poskytnuté finanční prostředky použity. Účelem dotace v posuzovaném případě bylo zakoupení pěti nových strojů a zařízení do provozovny obviněné právnické osoby. Pokud však obvinění obratem použili finanční prostředky poskytnuté dotací na úhradu zcela jiných závazků či je použili nezjištěným způsobem, skutečně nemohlo dojít k naplnění účelu dotace. Obvinění rovněž ve své argumentaci zastírají či pomíjejí některé rozhodující skutkové aspekty, například to, že příjemce dotace podle dotačních podmínek nemohl uvažovat o tom, že by majetek pořízený či zhodnocený z dotace byl převeden na jinou osobu, tím méně by pak mohlo obstát jejich tvrzení o naplnění účelu dotace v souvislosti s vynaložením jiných finan