5 Tdo 920/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 920/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 8. 2019 Spisová značka:5 Tdo 920/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.920.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení trestního stíhání Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 125 odst. 1 alinea 2 tr. zák. § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 920/2019-187 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného K. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 3 To 419/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 52/2018, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 3 To 419/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 5. 2018, sp. zn. 3 T 52/2018, byl obviněný K. V. pod bodem III. výroku o vině uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“, nebo též „trestní zákon“), za který byl podle § 125 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a pěti měsíců. Současně bylo citovaným rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. P. (bod I. výroku o vině) a M. B. (bod II. výroku o vině), a ohledně těchto dvou spoluobviněných soud rozhodl též o náhradě škody. 2. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný K. V. odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 3 To 419/2018, zrušil napadený rozsudek okresního soudu ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu a podle § 223 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu, tedy promlčení, krajský soud zastavil trestní stíhání obviněného K. V. pro skutek spočívající stručně uvedeno v tom, že: v době od 29. 8. 2008 do června 2009 ve XY i jinde jako jeden z jednatelů obchodní společnosti M., (dále též ve zkratce „M.“) s pravomocí jednat samostatně bez omezení, současně byl vlastníkem 50 % obchodního podílu této obchodní společnosti, jehož povinností bylo řádně nakládat s jejím majetkem, a odpovídal za vedení účetnictví, odebíral pro soukromé účely od podnikatele T. S. zboží a služby, přičemž na žádost obviněného tento dodavatel vystavil na obchodní společnost M., souhrnnou fakturu č. 200805 ze dne 29. 8. 2008 se splatností dne 14. 9. 2008 na částku 159 154 Kč, z níž nejméně za částku 94 104 Kč byly služby a materiál dodány pro soukromé účely obviněného K. V., konkrétně se jednalo o dodávky betonu na stavbu jeho rodinného domu v XY, přičemž obviněný věděl, že tato faktura bude R. Z., ředitelem M., jehož trestní stíhání bylo vedeno samostatně u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 64/2011, vložena do účetnictví M., a dále věděl, že bude z prostředků této obchodní společnosti proplaceno dodavateli T. S. plnění, jež se v její prospěch neuskutečnilo, věděl i to, že faktura bude zahrnuta do účetnictví na straně výdajů, což ovlivní vyměření daňové povinnosti této obchodní společnosti, k čemuž skutečně došlo jak u daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2008, tak u daně z přidané hodnoty za příslušné zdaňovací období roku 2008, následně v rámci daňové kontroly Finančního úřadu ve Frýdku-Místku byla tato faktura vyloučena z daňově uznatelných nákladů obchodní společnosti M., čímž měl obviněný spáchat trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea 2 tr. zákona. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce 3. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného K. V. dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. řádu, tedy proto, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 4. Úvodem nejvyšší státní zástupce zopakoval některé právní úvahy soudu prvního stupně týkající se jak časové působnosti trestního zákona s tím, že při komplexním posouzení obou právních úprav není zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2010, (dále jen „tr. zákoník“) pro obviněného příznivější, tak otázky promlčení trestných činů zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zákona a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea 2 tr. zákona, jejichž skutkové podstaty naplňovalo stíhané jednání obviněného K. V. U obou těchto trestných činů platí stejná délka promlčecí doby, jejíž počátek sice nebyl výslovně upraven v trestním zákoně, ale soudní praxí byl vykládán tak, jak je nyní stanoveno v § 34 odst. 2 tr. zákoníku. To znamená, že u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, počíná promlčecí doba běžet od okamžiku, kdy takový účinek nastal, u ostatních trestných činů pak počíná běžet od ukončení činu hlavního pachatele. Ohledně trestného činu zpronevěry soud dospěl k závěru o promlčení trestního stíhání, jelikož mezi vznikem škody a zahájením trestního stíhání uplynula doba delší než 5 let. V případě trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea 2 tr. zákona okresní soud určil počátek běhu promlčecí doby podáním daňového přiznání obchodní společností M. U daně z příjmů za rok 2008 by se tak mohlo stát nejdříve dne 1. 1. 2009, neboť v trestním řízení nebylo přesně zjištěno, kdy M., přesně podal přiznání k dani z příjmu. Pokud délka promlčecí doby činí 5 let a trestní stíhání obviněného K. V. bylo zahájeno dne 17. 9. 2013, nemohla podle okresního soudu promlčecí doba marně uplynout. 5. Krajský soud v odvolacím řízení zaujal odlišný právní názor ohledně určení počátku běhu promlčecí doby u trestného činu podle § 125 odst. 1 alinea 2 tr. zákona tak, že nastal již zaevidováním předmětné faktury do účetnictví obchodní společnosti M., k čemuž došlo dne 14. 9. 2008. Z tohoto důvodu tedy podle krajského soudu pětiletá promlčecí doba uplynula dne 14. 9. 2013, to znamená před zahájením trestního stíhání obviněného K. V. a jeho trestní stíhání tedy zastavil z důvodu jeho nepřípustnosti spočívající v promlčení podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu. 6. V rámci vlastní dovolací argumentace nejvyšší státní zástupce nejprve zdůraznil konkrétně ohrožovací povahu deliktu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění spočívající v konkrétním ohrožení majetkových práv konkrétní osoby či v konkrétním ohrožení včasného a řádného vyměření konkrétní daně, k čemuž citoval rozhodnutí č. 34/2016 a č. 28/2018 Sb. rozh. tr. Podotkl, že kdyby zákonodárce chtěl tento trestný čin koncipovat jako abstraktně ohrožovací delikt, nepodmínil by nezákonnou manipulaci s účetními a obdobnými doklady právě specifickým konkrétně ohrožovacím následkem uvedeným v dovětku ustanovení § 125 odst. 1 tr. zákona (resp. v současnosti § 254 odst. 1 tr. zákoníku). Poukázal také na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 3 Tz 31/2000, uveřejněný v časopise Právní rozhledy pod č. 8/2000, str. 362, v němž Nejvyšší soud vyjádřil názor, že rozhodná doba pro určení počátku běhu promlčecí doby je ukončení jednání, avšak pokud je znakem skutkové podstaty účinek, popř. těžší účinek, pak promlčecí doba začíná běžet od vzniku účinku nebo těžšího účinku. Vzhledem k tomu tedy nejvyšší státní zástupce považoval závěry Okresního soudu ve Frýdku-Místku za správné, a naopak závěry Krajského soudu v Ostravě za chybné. Souhlasil se soudem prvního stupně, že samotným založením faktury do účetnictví obchodní společnosti vůbec nemusí dojít k ohrožení včasného a řádného vyměření daně, v posuzované věci jde o daň z příjmů právnických osob. K zákonem předvídanému účinku může dojít až tehdy, když bude fiktivní faktura reálně zo