5 Tdo 927/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 927/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:5 Tdo 927/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.927.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušování domovní svobody Provádění důkazů Dotčené předpisy:§ 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 927/2025-181 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. 8 To 205/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 17/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 4. 2025, sp. zn. 2 T 17/2025, byl obviněný M. H. shledán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému uložen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Podstata trestné činnosti obviněného M. H. spočívala ve stručnosti v tom, že dne 4. 1. 2025 kolem 6:20 hodin neoprávněně vnikl na dvůr rodinného domu na adrese XY. Po přelezení zamčené vstupní kovové brány a branky o výšce 180 cm z přední strany rodinného domu se následně pohyboval po dvoře, kde se snažil vyřadit z provozu pohybové čidlo nad dveřmi do domu a poté také manipuloval s kamerou v zadní části dvora. Na místě nic neodcizil a také nezpůsobil žádnou škodu na světle ani na kameře. Poté, co se rozsvítilo světlo v domě, opět přelezl zamčenou vstupní bránu a branku a následně z místa utekl směrem do polí. Tímto jednáním obviněný způsobil porušení práv poškozeného M. T. a poškozené E. T. na jejich svobodném užívání výše uvedeného rodinného domu. 3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. 8 To 205/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Obviněný v něm namítl nepoužitelnost kamerového záznamu k prokázání jeho viny. Ve spise se podle jeho názoru nenachází žádný protokol nebo potvrzení o předložení nebo vydání věci ve smyslu § 78 odst. 5 tr. ř. Kamerový záznam je podle obviněného nezákonně získaným důkazním prostředkem. V reakci na bod 5. odůvodnění usnesení odvolacího soudu uvedl, že je nepřípustné, aby se jediný usvědčující důkaz stal „digitální přílohou“ spisu. Pokud byl kamerový záznam předán na flashdisku, tak obviněnému není zřejmé, jak je možné, že ve spise se nachází kamerový záznam na jiném nosiči, a to CD/DVD. Odvolací soud podle jeho názoru nepřípustně bagatelizuje způsob získání jediného přímého a usvědčujícího důkazu. 6. Dále obviněný shodně s obsahem svého odvolání vytkl, že přehrání kamerového záznamu bylo v rozporu s požadavky na provedení tohoto důkazu a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 8 Tdo 238/2023, a nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/20. Odvolacímu soudu vytkl, že se nezabýval podstatou jeho námitky, tedy že soud prvního stupně u hlavního líčení nepostupoval podle citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a nezaprotokoloval vše významné, co při přehrání videozáznamu soud vnímal svými smysly a neumožnil účastníkům řízení na to následně adekvátně procesně reagovat, a tím učinil své vnímání nepřezkoumatelným pro vyšší soudní instance. 7. Obviněný zopakoval také své odvolací námitky týkající se subjektivního názoru soudu prvního stupně na jeho podobu s osobou zachycenou na kamerovém záznamu, způsobu vniknutí na pozemek poškozeného a nevyhodnocení jeho výpovědi. Odvolacímu soudu vytkl, že pouze povšechně aproboval skutková zjištění soudu prvního stupně a nijak se nezabýval jeho konkrétními námitkami ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně učiněným z kamerového záznamu. Důkaz znaleckým posudkem z oboru forenzní biomechanika a z oboru forenzní biometrie tváře považoval odvolací soud za nadbytečný, nicméně podle obviněného je tento důkaz schopný vyvrátit skutečnosti z kamerového záznamu. 8. Dále obviněný namítl nemožnost použití protokolu o ohledání místa činu jako důkazu, protože pouhá přítomnost vlastníka nemůže nahradit jeho souhlas s ohledáním. V této souvislosti obviněný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 11 Tdo 161/2014, a usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. III. ÚS 2424/12. Argumentaci odvolacího soudu k této námitce považuje za účelovou. 9. Rozhodnutí soudů nižších stupňů označil obviněný za nepřezkoumatelná, neboť nesplňují požadavky na ně kladené podle § 125 odst. 1 tr. ř. V rámci hlavního líčení ani veřejného zasedání o odvolání nebylo obviněnému prokázáno, že spáchal skutek uvedený v obžalobě. Obviněný má za to, že jej se skutkem nespojuje žádný procesně použitelný důkaz. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení provedených důkazů, a to zejména, pokud si vzájemně odporují. Skutková zjištění soudu prvního stupně proto obviněný považuje za nejasná, přičemž soudy nižších stupňů nepostupovaly v souladu s principem presumpce neviny, z něhož vyplývá pravidlo in dubio pro reo. 10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby byl podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, a to z důvodu hrozby převedení obviněného do výkonu trestu odnětí svobody. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání je možné přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. 8 To 205/2025, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 4. 2025, sp. zn. 2 T 17/2025, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 11. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného M. H. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitka obviněného, že soudy nižších stupňů vycházely z nezákonného důkazu, odpovídá druhé alternativě uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak není opodstatněná. Státní zástupce se v tomto směru ztotožňuje se závěry odvolacího soudu uvedenými pod body 5. až 8. odůvodnění jeho usnesení. 12. Námitky, jimiž obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, podle státního zástupce vůbec neodpovídají první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný pouze obecně zpochybnil výsledky provedeného dokazování. Soudy nižších stupňů podle státního zástupce hodnotily důkazní prostředky v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Ani námitka obviněného, že odvolací soud neakceptoval jeho návrhy na doplnění dokazování, neodpovídá citovanému dovolacímu důvodu, resp. jeho třetí alternativě. Podle státního zástupce byl skutkový stav dostatečně prokázán ostatními opatřenými, provedenými a hodnocenými důkazními prostředky. Odvolací soud potom dostatečně vyložil v bodě 11. odůvodnění svého usnesení, proč nevyhověl návrhu obviněného. Odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů podle jeho názoru není zatíženo vadou, která by spočívala v porušení § 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 tr. ř., resp. v údajné nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadených rozhodnutí, jak obviněný tvrdí ve svém dovolání. V napadených rozhodnutích státní zástupce neshledal ani snahu soudů nižších stupňů podpořit nedůvodně verzi obžaloby, a tedy obviněným namítané porušení zásady presumpce neviny. 13. Obviněný ve svém dovolání uplatnil také důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak své dovolání podle státního zástupce neopřel o žádné námitky, které by mu odpovídaly. Takové námitky tak pro svou neurčitost podle něj v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyvolávají nepřezkoumatelnost dovolání. 14. Odvolací soud v souladu se zákonem věcně přezkoumal odvolání obviněného a za dodržení všech zákonných předpokladů zamítl odvolání podle § 256 tr. ř. Podle státního