5 Tdo 935/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 935/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 11. 2025 Spisová značka:5 Tdo 935/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.935.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Prohlášení viny Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 935/2025-4826 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný B. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 5. 2025, sp. zn. 2 To 211/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 129/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 1 T 129/2022, byl obviněný B. L. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost okresní soud uložil obviněnému podle § 209 odst. 4 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, současně soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. 3 T 137/2021, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 55 To 255/2022, včetně dalších na zrušený výrok obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „tr. ř.“), soud uložil obviněnému povinnost zaplatit vyjmenovaným poškozeným na náhradu škody částky specifikované v témže výroku. 2. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 5. 2025, sp. zn. 2 To 211/2023, napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. ř. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o vině obviněného zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, za což mu podle § 209 odst. 4 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let a 8 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. 3 T 137/2021, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 55 To 255/2022, i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V adhezním řízení odvolací soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit na náhradu škody poškozeným vyjmenovaným ve výroku o náhradě škody částky specifikované tamtéž. 3. V posuzované trestní věci byl shora označený rozsudek vyhlášen ve druhém odvolacím řízení. Poprvé rozhodl odvolací soud o odvolání obviněného rozsudkem ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 2 To 211/2023, jímž částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému P. Š., a sám uložil obviněnému povinnost zaplatit tomuto poškozenému na náhradu škody 100 000 Kč, přičemž výroky o vině a trestu vyslovené rozsudkem soudu prvního stupně ponechal nedotčenými. Obviněný proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. 5 Tdo 1132/2024. Důvodnými shledal námitky obviněného proti právnímu posouzení skutku jako přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Ostatní dovolací námitky, jimiž obviněný zpochybnil též naplnění znaků skutkové podstaty téhož skutku jako zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, neshledal Nejvyšší soud opodstatněnými. S ohledem na to, že obě právní kvalifikace se týkaly téhož skutku, Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal odvolacímu soudu, aby znovu rozhodl o odvolání obviněného. 4. Nejvyšší soud mj. také vzhledem k opakovanému projednání věci jak před odvolacím soudem, tak před Nejvyšším soudem, pouze stručně připomene podstatu protiprávního jednání popsaného podrobně ve výroku odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu, který je všem procesním stranám dobře znám. Spočívala v tom, že obviněný se zištným úmyslem v období od 8. 12. 2017 do 7. 6. 2018, nejčastěji v Olomouci anebo korespondenčně prostřednictvím e-mailové komunikace, případně zprostředkovaně osobami jednajícími v omylu, uzavřel s celkem 13 poškozenými jím vytvořené „Dohody o spolupráci při obchodování na burze“, přičemž u poškozených vzbudil dojem, že je zdatným obchodníkem v tomto oboru, ač v té době byl na svých obchodních účtech vedených u obchodní společnosti Dom Maklerski Banku Ochrony Srodowiska Spolka Akcyjna, organizační složka Česká republika (dále jen jako „BOSSA“) ve ztrátě nejméně 560 000 Kč. Současně poškozeným sliboval nereálné budoucí zisky s vědomím, že svěřené finanční prostředky užije jako laik převážně k vysoce rizikovému obchodování na rozdíly mezi měnami na forexovém trhu na základě smlouvy mezi ním jako neprofesionálním klientem a obchodní společností BOSSA, částečně k vlastní spotřebě na přesně nezjištěný účel. Ve svém důsledku však obviněný nenaplnil uzavřené dohody o zhodnocení přijatých peněz, poškozeným nevrátil jimi předané částky nebo alespoň jejich část a takto se na úkor cizího majetku obohatil o celkovou finanční částku ve výši 2 370 000 Kč, jež představovala současně značnou škodu způsobenou poškozeným klientům. II. Dovolání obviněného 5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 5. 2025, sp. zn. 2 To 211/2023, podal obviněný B. L. prostřednictvím svého obhájce dne 28. 8. 2025 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a které spojil s návrhem na odklad výkonu rozhodnutí. Dvouměsíční dovolací lhůta s ohledem na ustanovení § 265e odst. 1, 2 tr. ř. uplynula dne 8. 9. 2025, neboť obhájci obviněného bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno později než obviněnému, a to 8. 7. 2025. Veškeré modifikace podaného dovolání je obviněný oprávněn činit výhradně ve dvouměsíční dovolací lhůtě, jakékoli změny a doplnění dovolání učiněné po jejím uplynutí nemají právní význam a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1399/2019, dále též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20, a ze dne 19. 2, 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08). Proto Nejvyšší soud nepřihlížel k námitkám, které obviněný uplatnil v podání označeném „Doplnění dovolání ze dne 28. 8. 2025“, jež bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 13. 10. 2025, tj. po uplynutí zákonné dovolací lhůty. 6. Obviněný ve svém včas podaném dovolání jednak zopakoval námitky z jeho prvního dovolání, ale také vznesl novou výhradu. V prvním okruhu výhrad obviněný odmítl, že by označené poškozené či některého z nich podvedl, při komunikaci s nimi nepředstíral nepravdy, ale uzavřené smlouvy patří mezi tzv. odvážné smlouvy, které představují rizika obchodování, což bylo všem poškozeným známo. Podle názoru obviněného by proto celá záležitost měla být řešena výlučně prostředky civilního práva. Podvodný úmysl obviněného vyloučil také znalecký posudek opatřený v přípravném řízení policejním orgánem, s nímž se soudy opomenuly vypořádat. (Tato výhrada neodpovídá výsledkům znaleckého zkoumání posuzovaných obchodních operací, mj. znalec konstatoval, že obviněný poskytoval poškozeným v raportech neúplné a ekonomicky bezúčelné až matoucí informace, jak jednoznačně plyne z reprodukce tohoto důkazního prostředku na str. 43 rozsudku soudu prvního stupně – poznámka Nejvyššího soudu). Podobně jako v prvním dovolacím řízení obviněný rovněž zdůraznil, že sám neměl z žádné obchodní operace finanční zisk. Pro nedostatek znaku podvodného úmyslu proto obviněný nesouhlasil se svým odsouzením za zločin podvodu. 7. Další námitka obviněného, již v předešlém dovolání (logicky) neuplatnil, spočívala v jeho tvrzení, že před konáním druhého