5 Tdo 941/2006 — Nejvyšší soud

5 Tdo 941/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:9. 8. 2006 Spisová značka:5 Tdo 941/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.941.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 941/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2006 o dovolání obviněného Ing. P. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2006, sp. zn. 11 To 81/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 157/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. M. o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 5 T 157/2004, byl obviněný Ing. P. M. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v období od února až do března 2002 jako fyzická osoba podnikající pod obchodní firmou Ing. P. M. – G., s místem podnikání H. K., poté, co ukončil se s. r. o. G. H. spolupráci, neoprávněně bez dohody s nositelem autorských majetkových práv k předmětným kartografickým dílům získal pro R. H., podnikajícího pod obchodní firmou R. H. – vydavatelství M., kartografické mapy měst Č., H., K., K. H., R. n. K., U. H. a regionu J. M., kdy mapy měst Č., H., K., K. H. a R. n. K. byly vytvořeny firmou Ing. B. P. R., mapa města U. H. Ing. P. M. a mapa regionu J. M. K. A., vždy výhradně pro s. r. o. G. H., přičemž tyto získané mapy sám upravil, aby nevypadaly shodně s mapami měst vydaných v publikacích s. r. o. G. H. a poté je předal R. H. za účelem jejich zařazení do jeho vlastních vydávaných publikací, přičemž kartografické dílo je podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským, autorským dílem, svým jednáním porušil majetková práva autorská uvedená v § 12 odst. 4 písm. b) autorského zákona, když rozšiřoval upravená autorská díla bez uzavřené licenční smlouvy s autorem nebo nositelem majetkových autorských práv, a s výjimkou případu mapy města U. H. porušil i osobnostní práva autorská uvedená v § 11 odst. 3 autorského zákona, kdy mu nebylo uděleno svolení autora ke změně či jinému zásahu do autorova díla. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. P. M. odsouzen podle § 152 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 30.000,- Kč, přičemž podle § 53 odst. 4 tr. zák. bylo stanoveno, že peněžitý trest může být splacen v deseti pravidelných měsíčních splátkách po 3.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ nevykonání peněžitého trestu ve stanovené lhůtě určen náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla společnost G. H., s. r. o., se sídlem H. K., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Hradci Králové, jenž projednal jako odvolací soud odvolání obviněného Ing. P. M., které podal proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 5 T 157/2004, rozhodl usnesením ze dne 27. 3. 2006, sp. zn. 11 To 81/2006, tak, že odvolání obviněného podle § 256 jako nedůvodné zamítl. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2006, sp. zn. 11 To 81/2006, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 5 T 157/2004, podal obviněný Ing. P. M. prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. M. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel rozvedl, že chráněným zájmem jsou v jeho trestní věci autorská práva. Proto podle jeho názoru soudy obou stupňů pochybily, pokud dovodily, že obviněný v dané věci nedovoleným způsobem porušil autorská práva k dílům, metodice i práva k databázi. Dovolatel totiž sám byl autorem výše zmíněných děl a vlastnictví osobnostní ani majetkové složky autorských práv žádné jiné osobě nesvědčí a k databázím konkrétních děl neměl přístup. Porušení autorských práv k vlastním dílům, kde nositelem majetkové složky autorských práv je společnost G. H. K., s. r. o., nyní v konkurzu, nebylo obviněnému prokázáno způsobem, který by vyloučil důvodné pochybnosti o jeho spáchání. Posouzení a závěry znalců se různí, když stejnou vysokou shodnost porovnávaných dvojic map jeden považuje u dvou nezávislých tvůrců za daných podmínek za možnou, druhý za důkaz plagiátu. Závěry znalců z tohoto hlediska nejsou jednoznačné, hlavně v souvislosti s jejich výpověďmi před soudem, když vyjadřují pouze určitou míru pravděpodobnosti. Z jejich hodnocení ve vzájemné souvislosti lze podle obviněného dovodit, že se jedná na základě shodných exaktních poznatků o závěry značně subjektivní a rozdílné, přičemž jednoznačný objektivní závěr je velice nesnadné až nemožné učinit. Vysoká míra shodnosti byla totiž konstatována i u dvojic map, které vytvořili jiní grafici. Obviněný se tak cítí zkrácen na svých právech, když soud prvního stupně odmítl provést obžalovaným opakovaně navrhovaný významný důkaz v jeho prospěch, a to posouzení dvojic map vytvořených nejprve obviněným a teprve následně Ing. P. pro G., při ustanovení znalce Doc. D., či jiného. Soud druhého stupně se touto skutečností nikterak nezabýval a stejným způsobem pominul nezákonné použití Odborného vyjádření Fakulty stavební ze dne 20. 12. 2003 jako důkazu při hodnocení soudem prvního stupně, ačkoliv se jednalo toliko o úkon ve smyslu ustanovení § 158 odst. 3 písm. b) tr. ř. a nikoliv o úkon neodkladný. V dalším odůvodnění odkázal obviněný na odůvodnění svého odvolání a pouze shrnul, že byl uvedenými pochybeními soudů obou stupňů zkrácen na svých právech na obhajobu, když soud nepřipustil provedení jím opakovaně navrhovaných velmi významných důkazů. V rozporu s ustanovením § 125 tr. ř. v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nebylo řádně vyloženo, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují, a není z něj ani patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou a proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů. V odůvodnění napadeného rozsudku jsou vesměs uvedeny a zvýrazněny důkazy svědčící v neprospěch obviněného, naopak důkazy v jeho prospěch jsou potlačeny. Tato skutečnost svědčí i o hodnocení důkazů soudem. Spáchání skutků kladených mu za vinu v trestním řízení nebylo nikterak jednoznačně bez důvodných pochybností prokázáno. Nebylo ani prokázáno, že se stal skutek, pro který se stíhání vede, a soud tudíž pominul zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného. Uvedené zásady nevzal v úvahu ani soud odvolací při rozhodování o dovolatelově opravném prostředku, či se jimi vůbec nezabýval a plně se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně. Proto dovolatel uzavřel, že soudy obou stupňů z provedeného dokazování dovodily nesprávný skutkový stav věci, který bez opory v dokazování a bez odstranění důvodných pochybností vzaly za prokázaný a na základě toho vydaly nesprávná rozhodnutí. V závěru dovolání obviněný s ohledem na shora uvedené navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení podle § 265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a následně buď vydal rozsudek, kterým obžalovaného zprostí obžaloby, nebo přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně, které bylo ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. dovolání doručeno, se k němu do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce