5 Tz 10/2023 — Nejvyšší soud

5 Tz 10/2023 citace  Název judikátu:Porušení zákona ve výroku o trestu zákazu činnosti jeho příliš širokým vymezením Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2023 Spisová značka:5 Tz 10/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:5.TZ.10.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právnická osoba Zákaz činnosti Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 20 odst. 1 t.o.p.o. § 1 odst. 2 t.o.p.o. § 73 odst. 3 tr. zákoníku § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tz 10/2023-261 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 3. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Bohuslava Horkého, stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby – obchodní společnosti B. F., IČO: XY, se sídlem XY, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2020, sp. zn. 1 T 49/2019, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2020, sp. zn. 1 T 49/2019, byl porušen zákon v neprospěch obviněné právnické osoby – obchodní společnosti B. F. v ustanoveních § 20 odst. 1 a § 1 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, a § 73 odst. 3 tr. zákoníku. Trestní příkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2020, sp. zn. 1 T 49/2019, se zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený trestní příkaz, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Hradci Králové se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 49/2019 nejprve rozhodl samosoudce trestním příkazem ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 1 T 49/2019, který nabyl právní moci dne 20. 2. 2020. Tímto trestním příkazem byla obviněná právnická osoba – obchodní společnost B. F., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen obviněná), uznána vinnou přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 (aniž by bylo výslovně označeno příslušné alinea) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a odsouzena podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen v zkratce „t. o. p. o.“), s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. „k trestu zákazu činnosti v trvání 5 (pěti) let“. Proti tomuto pravomocnému trestnímu příkazu posléze podala dne 20. 8. 2020 ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona, neboť trestním příkazem byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanoveních § 20 odst. 1 a § 1 odst. 2 t. o. p. o. a § 73 odst. 3 tr. zákoníku, když nebyl nijak specifikován trest zákazu činnosti. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud ve veřejném zasedání rozsudkem ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 5 Tz 31/2020, následovně. Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanoveních § 20 odst. 1 a § 1 odst. 2 t. o. p. o. a § 73 odst. 3 tr. zákoníku v neprospěch obviněné, a z tohoto důvodu napadený trestní příkaz a na něj obsahově navazující rozhodnutí zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K tomu vyslovil závazný právní názor ohledně obsahových náležitostí a specifikace výroku o trestu zákazu činnosti, jakož i o potřebnosti jeho úzkého vztahu k trestné činnosti, pro niž je ukládán, resp. i smyslu a podstatě tohoto druhu trestu i ve vztahu k jiným druhům trestu, zároveň upozornil Okresní soud v Hradci Králové na princip zákazu reformationis in peius. 2. Po vrácení věci Okresnímu soudu v Hradci Králové rozhodl samosoudce opět trestním příkazem ze dne 30. 10. 2020, sp. zn. 1 T 49/2019, který nabyl právní moci dne 22. 4. 2021. Tímto trestním příkazem byla obviněná znovu uznána vinnou přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by (i přes předchozí upozornění Nejvyšším soudem) bylo výslovně označeno příslušné alinea, tj. jeden ze tří nečíslovaných odstavců, který byl Okresním soudem v Hradci Králové užit (podle právní věty bylo užito alinea 1). Za to byla obviněná znovu odsouzena podle § 254 odst. 1 a § 73 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 15 odst. 1 písm. e) a § 20 odst. 1 t. o. p. o. „k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oborech – výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v trvání 5 (pěti) let“. II. Stížnost pro porušení zákona 3. Proti uvedenému trestnímu příkazu ze dne 30. 10. 2020 podal dne 3. 2. 2023 ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona. Podle ministra spravedlnosti byl napadeným trestním příkazem opět v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanoveních § 20 odst. 1 a § 1 odst. 2 t. o. p. o. a § 73 odst. 3 tr. zákoníku. 4. Ministr spravedlnosti předně konstatoval dosavadní průběh řízení a předestřel znění jednotlivých ustanovení, která měla nalézt v této věci uplatnění. Pak konkrétně namítl, že napadeným trestním příkazem byl uložen obviněné trest zákazu činnosti v trvání pěti let, byť byl nově tento druh trestu specifikován, byl vymezen příliš široce způsobem, který ostatně předtím Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozsudku v téže věci výslovně označil za nesprávný a nezákonný. Zvolené vymezení trestu zákazu činnosti je příliš široké, znamená vlastně výkon prakticky jakékoliv podnikatelské činnosti, rovná se pak trestu zrušení právnické osoby. Neodpovídá ani povaze a závažnosti trestného činu, který byl obviněné kladen za vinu, je ve zřejmém rozporu s účelem trestu ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř., je též pochybné, že by měl takový trest úzkou a bezprostřední souvislost se spáchanou trestnou činností ve smyslu § 20 odst. 1 t. o. p. o. Výslovně pak ministr spravedlnosti poukázal na závazný právní názor v odstavci 15. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 5 Tz 31/2020, který samosoudce novým rozhodnutím nerespektoval. Proto učinil návrh, aby Nejvyšší soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. III. Posouzení důvodnosti stížnosti pro porušení zákona 5. Stížnost pro porušení zákona shledal Nejvyšší soud podle § 266 odst. 2 tr. ř. přípustnou, a z jejího podnětu pak Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení trestnímu příkazu předcházející. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je zcela důvodná a že zákon byl porušen v neprospěch obviněné, přičemž samosoudce Okresního soudu v Hradci Králové nerespektoval závazný právní názor vyřčený v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 5 Tz 31/2020, dokonce použil vymezení trestu zákazu činnosti, které v odůvodnění tohoto rozsudku bylo výslovně označeno jako příliš široké, a proto i nesprávné – viz konkrétně v bodě 11. jeho odůvodnění. 6. Nejvyššímu soudu proto nezbývá, než zopakovat své právní názory a závěry z předchozího rozsudku, jež nebyly ani napodruhé beze zbytku respektovány, a proto je třeba i druhý ve věci vydaný trestný příkaz s příliš široce formulovaným trestem zákazu činnosti zrušit. 7. Opět je tak možno připomenout, že trestní odpovědnost právnických osob a trestní sankce za trestné činy, jakož i zvláštnosti trestního řízení proti nim, jsou upraveny v již zmíněném zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, jenž je speciálním právním předpisem ve vztahu k trestnímu zákoníku a k trestnímu řádu, které se jako obecné právní předpisy použijí, nestanoví-li uvedený zákon jinak (viz § 1 odst. 2 t. o. p. o.). Podle § 20 odst. 1 t. o. p. o. může soud uložit právnické osobě trest zákazu činnosti na jeden rok až dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s touto činností. Tento trest ve výměře do pěti let lze uložit i trestním příkazem - § 37a písm. c) t. o. p. o. Podle § 73 odst. 3 tr. zákoníku, který se užije i pro právnickou osobu ohledně rozsahu a okruhu činností, jež mohou být právnické osobě zakázány, trest zákazu činnosti spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo ta