5 Tz 31/2025 — Nejvyšší soud

5 Tz 31/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:5 Tz 31/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TZ.31.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Škoda Škoda značná Popis skutku Výrok rozhodnutí Trestní příkaz Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku § 254 odst. 3 tr. zákoníku § 314e odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:26. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tz 31/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. 9. 2025 v senátě složeném z předsedy JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Bohuslava Horkého, stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného Ibrahima Özera, bytem Kurt-Pchalek-Strasse 14, Bautzen, Spolková republika Německo, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 12. 2024, sp. zn. 8 T 119/2024, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 12. 2024, sp. zn. 8 T 119/2024, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Ibrahima Özera v ustanovení § 254 odst. 1 a 3 tr. zákoníku a § 314e odst. 1 tr. ř. Trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 12. 2024, sp. zn. 8 T 119/2024, se zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený trestní příkaz, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí 1. Ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 8 T 119/2024 rozhodla samosoudkyně dne 2. 12. 2024 trestním příkazem, který nabyl právní moci dne 29. 1. 2025. Tímto trestním příkazem byl obviněný Ibrahim Özer, bytem Kurt-Pchalek-Strasse 14, 026 25 Bautzen, Spolková republika Německo, státní příslušník Spolkové republiky Německo (dále jen obviněný), uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 254 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Poškozená Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro Liberecký kraj, Územním pracovištěm v Liberci, byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 2. Proti uvedenému trestnímu příkazu podala dne 29. 7. 2025 ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, který byl podle ministryně spravedlnosti porušen v neprospěch obviněného v ustanoveních § 254 odst. 1 a 3 a § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. 3. Ministryně spravedlnosti předně konstatovala dosavadní průběh řízení a předestřela znění jednotlivých ustanovení, která měla nalézt v této věci uplatnění a jejich výklad v odborné literatuře a judikatuře. Napadený trestní příkaz přitom vykazuje vady. Konkrétně namítla, že výši škody podle § 254 odst. 3 tr. zákoníku nelze stanovit podle pomůcek ve smyslu § 98 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), což je jen kvalifikovaný odhad, tedy metoda sice přípustná pro účely daňového řízení, nikoli však pro řízení trestní. K tomu odkázala na rozhodnutí ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1160/2019, uveřejněné pod č. 48/2020 Sb. rozh. tr. (ve stížnosti pro porušení zákona s chybným označením spisové značky i čísla, pod kterým bylo rozhodnutí publikováno). Další pochybení shledala stěžovatelka v právní větě, v níž bylo obviněnému vytýkáno též zatajení účetních dokladů, ačkoliv bylo obviněnému vytýkáno jejich řádné nevedení. Jde podle ministryně spravedlnosti o taková pochybení, pro která nemůže trestní příkaz obstát, a proto je třeba konstatovat porušení zákona v neprospěch obviněného a napadený trestní příkaz zrušit. 4. Stížnost po porušení zákona byla zaslána k vyjádření nejvyšší státní zástupkyni a obviněnému. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství souhlasil s argumentací i návrhem ministryně spravedlnosti, označené vady zakládají nezákonnost napadeného trestního příkazu, a proto je třeba jej zrušit. Vyjádřil též souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí, než jaké bylo navrženo. Obviněný se do rozhodnutí Nejvyššího soudu k podané stížnosti pro porušení zákona nevyjádřil (pouze zaslal plnou moc obhájkyně). III. Posouzení důvodnosti stížnosti pro porušení zákona 5. Stížnost pro porušení zákona shledal Nejvyšší soud podle § 266 odst. 2 tr. ř. přípustnou, a z jejího podnětu pak Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení trestnímu příkazu předcházející. K tomu účelu si opatřil trestní spis. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je zcela důvodná a že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, jak namítala stěžovatelka, ale i v dalších ohledech. Předně při rozhodování trestním příkazem nebyla nerespektována judikatura Nejvyššího soudu, konkrétně právní názor vyřčený v rozhodnutí č. 48/2020 Sb. rozh. tr. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1160/2019), podle jehož třetí právní věty výši škody podle § 254 odst. 3 tr. zákoníku není možno stanovit podle pomůcek ve smyslu § 98 odst. 1, 3 DŘ. Kromě toho trpí trestní příkaz koncipovaný ve shodě s podanou obžalobou i dalšími vadami výrokové části, jak bude rozvedeno níže a jak na ně zčásti upozornila i ministryně spravedlnosti. 6. Předně je třeba uvést zjištění učiněná na základě trestního spisu. Obviněný byl původně stíhán pro daňovou trestnou činnost, a sice pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a pro přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se měl dopustit ve spojitosti s provozováním pohostinské činnosti obchodní společnosti HOKKO, s. r. o., IČ: 28662415, se sídlem Moskevská 146/51, Liberec IV, jejímž byl statutárním orgánem. Přitom prvně uvedený trestný čin (§ 240 tr. zákoníku) byl spatřován v jednání popsaném v bodech 1), jde-li o daň z příjmů, a 2), jde-li o daň z přidané hodnoty, obě z let 2015 až 2019, druhý trestný čin (§ 241 tr. zákoníku) v jednání popsaném v bodech 3), jde-li o pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, a 4), jde-li o pojistné na zdravotní pojištění, a to z let 2014 až 2019. Pro blíže popsané a takto právně kvalifikované skutky podala dne 2. 5. 2023 k Okresnímu soudu v Liberci státní zástupkyně obžalobu (sp. zn. 2 ZT 394/2020), v níž s ohledem na chybějící účetnictví uvedené obchodní společnosti stanovila rozsah zkrácených daní v bodech 1) a 2) zcela ve shodě se správcem daně na základě daňových pomůcek, což též přiznala v popisu skutku (a to s odkazem na postup správce daně podle § 98 odst. 1 a § 145 odst. 1 DŘ). S takovým postupem nesouhlasila předsedkyně senátu, která nařídila předběžné projednání obžaloby, a následně ani senát Okresního soudu v Liberci, který v neveřejném zasedání svým usnesením ze dne 12. 7. 2023, č. j. 8 T 72/2023-1106, rozhodl podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. o vrácení věci k došetření, přitom vlastně jediným důvodem bylo, že rozsah zkrácení daně nelze stanovit kvalifikovaným odhadem podle daňových pomůcek, přičemž vycházela především z rozhodnutí č. 48/2020-III. Sb. rozh. tr. Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 1. 9. 2023, č. j. 31 To 286/2023, tak, že napadené rozhodnutí podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil a sám nově rozhodl, že se podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. věc vrací státnímu zástupci k došetření, jen jde-li o skutky popsané pod body 1) a 2) obžaloby. Stížnostní soud uznal argumentaci soudu prvního stupně, která však byla přiléhavá jen ohledně trestného činu podle § 240 tr. zákoníku, a nikoli i § 241 tr. zákoníku. Jen pro úplnost lze dodat, že trestní stíhání pro skutky původně popsané pod body 3) a 4) pokračovalo v řízení před soudem prvního stupně, který nakonec svým rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 8 T 72/2023-1441, který téhož dne nabyl právní moci, obv