6 Tdo 1045/2024 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1045/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 12. 2024 Spisová značka:6 Tdo 1045/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.1045.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1045/2024-243 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný T. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 31 To 86/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 154/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 15. 1. 2024, sp. zn. 2 T 154/2022, uznal obviněného T. N. vinným přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně) v XY dne 18. 10. 2022 v době od 19:20 hodin do 19:30 hodin zaklepal na vstupní dveře bytu poškozených Š. B., nar. XY, a J. L., nar. XY, v panelovém domě v XY ul. č. XY, které poškozená otevřela, a když zjistila, že se jedná o obviněného, chtěla je zavřít, ale obviněný strčil nohu do dveří a poškozená neměla sílu ho ze dveří vytlačit a zavřít. Obviněný vytrhl poškozené z ruky mobilní telefon, se kterým kopal po společné chodbě. Poškozený se snažil obviněného z bytu vystrčit, proto ho obviněný fyzicky napadl tak, že ho popadl a udeřil s ním o zem do prostoru společné chodby, kde poškozený dopadl na záda a zlomil si malík levé dolní končetiny, neboť byl bez bot a jak ho obviněný vytahoval z bytu, zavadil nohou o kovovou zárubeň dveří. Poté obviněný proti vůli poškozených vnikl do jejich bytu, přestože byl nejméně 5x slovně z bytu vykazován. Následně se na chodbě bytu nakláněl k poškozenému, odstrkoval ho ramenem a vyzýval ho, ať ho uhodí, a vyhrožoval mu, že nemá zdravit jeho matku, že si jí nemá vůbec všímat, jinak ho zbije. Obviněný tak způsobil poškozenému zlomeninu malíku levé nohy a pohmoždění zad a levého lokte. Pro zlomeninu se poškozený léčil do 18. 11. 2022, kdy musel dodržovat klidový režim a nemohl chodit na pravidelné procházky ani dojít na nákup. 2. Za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 2 T 47/2023, podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku mu soud prvního stupně uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Ve výroku jmenované poškozené a poškozenou Oborovou zdravotní pojišťovnu zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví s nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. K odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 31 To 86/2024, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a nově obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 2 T 47/2023. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný namítl, že soudy obou stupňů založily svůj závěr o jeho vině pouze na výpovědích poškozených. Ani jeden ze soudů nevysvětlil, proč odmítly jako věrohodnou výpověď matky obviněného, která je dlouhodobě terorizována hlukem z domácnosti poškozených, a to od doby, kdy si nechali v bytě položit plovoucí podlahu bez náležitého provedení izolace proti kročejovému hluku. Tato příčina celého incidentu zůstala mimo pozornost orgánů činných v trestním řízení. Jedná se tak o opomenuté důkazy. V rozhodnutích soudů obou stupňů není podle obviněného nikde vysvětleno, proč se v takovémto kontradiktorním případě, kdy je každý z účastníků incidentu podpořen právě jedním svědkem, přiklonily na stranu poškozených. K průběhu incidentu, jak jej popsal poškozený, nebyl podle obviněného předložen jediný důkaz. Pokud by byl poškozený přehozen přes záda a na podlahu a měl z toho mít zlomený malíček u nohy a naražená žebra, není reálné, že by v průběhu 60 sekund, kdy neprobíhal kamerový záznam, vstal a pokračoval následně ve verbálním incidentu, jako by se nic nestalo. Soudy pak také nehodnotily odlišnosti průběhu děje bezprostředně po incidentu ve výpovědích obou poškozených. Podle obviněného pominuly také prokázání příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a vznikem zranění poškozeného. Vznik zranění poškozeného lze vysvětlit i jinými alternativními ději. Vše je postaveno pouze na svědeckých výpovědích poškozených, nezávislé hmotné stopy podle obviněného zjištěny nebyly, kamerové záznamy nic nepotvrzují. Soudy neaplikovaly pravidlo in dubio pro reo, ačkoli byly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Pochybily v závěrech o tom, zda se skutek vůbec udál, o naplnění objektivní a subjektivní stránky ani nemluvě. Ve zjevné snaze „zprocesovat případ a zbavit se ho“ se povrchně přiklonily k verzi poškozených. Soud prvního stupně podle obviněného jeho jednání nesprávně posoudil „podle ustanovení § 250 odst. 1, 4 tr. zák., § 89 odst. 11 tr. zák. a § 88 odst. 1 tr. zák. a tato ustanovení porušil i odvolací soud při výkonu své přezkumné povinnosti“. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Požádal též podle § 265o odst. 1 tr. ř. o odklad výkonu trestu odnětí svobody. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že obviněný opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, s nimiž se soudy správným a dostatečným způsobem vypořádaly. Státní zástupce vysvětlil právní úpravu dovolacích důvodů a meze dovolacího přezkumu a konstatoval, že část námitek obviněného lze s velkou dávkou tolerance podřadit dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť vytýká nesoulad skutkových zjištění s důkazy, které jsou pro něj klíčové, a to svou popěrnou obhajobou a výpovědí své matky. Podle státního zástupce však veškerá skutková zjištění Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z provedených důkazů po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky dovodit lze. Podstatný obsah hodnocení důkazů následně státní zástupce stručně shrnul. Konstatoval také, že obviněný ve skutečnosti nevytkl žádnou vadu opomenutých důkazů, tedy ji zmínil pouze formálně s odkazem na příčiny konfliktu mezi oběma rodinami. Výtku nesprávného právního posouzení skutku pak obviněný podle státního zástupce buduje výlučně na skutkových závěrech, ke kterým dospěl ve vazbě na vlastní hodnocení provedených důkazů, které jsou diametrálně odlišné od skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost aproboval také odvolací soud. Námitky obviněného tak dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze. Podle státního zástupce v posuzované věci také žádný ze soudů neměl po vyhodnocení důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje, které by měly vést k aplikaci zásady in dubio pro reo. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž k odkladu či přerušení výkonu trestu nejsou splněny zákonné předpoklady. III. Formální podmínky věcného projednání dovolání 7. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. 8. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. 9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami vznesenými v dovolání rovněž zapotřebí posoudi