6 Tdo 1122/2009 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1122/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2009 Spisová značka:6 Tdo 1122/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1122.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1122/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2009 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněných T. U., a I. L., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, č. j. 23 To 1/2009-1289, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 21/2008, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, č. j. 23 To 1/2009-1289, ve výroku, jímž byly obviněné T. U. a I. L. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěny obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. Zt 1295/2005. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, č. j. 23 To 1/2009-1289, byl k odvolání obviněných T. U., I. L. a R. R. podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 7. 2008, č. j. 32 T 21/2008-1151, a nově bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněné T. U. a I. L. byly podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěny obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. Zt 1295/2005 /obviněný R. R. byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř./. V neprospěch obviněných T. U. a I. L. podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, č. j. 23 To 1/2009-1289, s odkazem na dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jeho naplnění spatřuje v tom, že Krajský soud v Českých Budějovicích se ve svém rozsudku, kde konstatoval, že skutek popsaný v obžalobě není trestným činem, zabýval dále již jen problematikou subsidiárního přestupku, tj. přestupku na úseku zdravotnictví podle § 29 odst. 1 písm. f) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jehož znaky v jednání obviněných neshledal, aniž by se zabýval otázkou, zda v jednání obviněných nelze spatřovat zákonné znaky jiného přestupku, a to přestupku na úseku podnikání podle § 24 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. V souvislosti s tímto svým závěrem poukazuje nejvyšší státní zástupkyně na argumentaci uplatněnou v odůvodnění rozsudku krajským soudem, kdy tento na str. 15: uvedl „Jest na místě ztotožnit se se závěrem soudu okresního, že obžalované měly konat způsobem popsaným ve výrokové části rozsudku pod bodem 1 a 3“, přičemž dále státní zástupkyně dodává, že důvodem pro zproštění obžaloby obviněných byl závěr soudu, že nebyl dostatečně prokázán škodlivý následek – tedy, že takto upravované potraviny byly natolik závadné, aby byly nebezpečné pro zdraví lidí. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně závěr odvolacího soudu, že šlo o potraviny nejakostní, plně postačuje k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Závěrem podaného dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí krajského soudu a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřily obě obviněné. T. U. je toho názoru, že jde ze strany nejvyšší státní zástupkyně o zcela nedůvodné dovolání, neboť popis skutku obsažený v obžalobě i rozsudku soudu prvního stupně, je neurčitý, jde o takový popis skutku, který by mohl být zaměněn s jiným, a proto by podle obviněné musel i orgán rozhodující o přestupku, jsa vázán popisem skutku, dospět k závěru o zastavení přestupkového řízení právě s ohledem na neurčitost popisu stíhaného skutku. Dále upozorňuje na to, že popis skutku neobsahuje žádné jednání, kterým by bylo možno naplnit skutkovou podstatu přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. V souvislosti s problematikou promlčení a okolnosti projednat zmíněné jednání jako přestupek odkazuje obviněná na to, že od údajného spáchání přestupku již uplynula doba téměř čtyř roků a tudíž projednání přestupku by se z hlediska generální i individuální prevence míjelo svým účinkem. Závěrem podaného vyjádření k dovolání navrhla, aby je Nejvyšší soud podle § 265j tr. ř. zamítl. Obviněná I. L. poukazuje rovněž jako obviněná T. U. na neurčitost vymezení skutku a nedodržení obžalovací zásady, což vedlo ke zprošťujícímu rozsudku, který vydal odvolací soud. Ztotožňuje se i s dalšími námitkami spoluobviněné a závěrem vyjádření k podanému dovolání navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněného. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř.], bylo podáno nejvyšší státní zástupkyní, tj. osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávně