6 Tdo 1523/2016 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1523/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 12. 2016 Spisová značka:6 Tdo 1523/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1523.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Spravedlivý proces Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 3. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.3.2017 6.4.2017IV.ÚS 966/17 IV.ÚS 1061/17prof. JUDr. Jan Musil, CSc. prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto odmítnuto5.12.2017 5.12.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1523/2016-80 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. prosince 2016 o dovoláních, která podali obviněný S. P., obviněný S. P., a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obou obviněných, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2016, č. j. 6 To 15/2016-2968, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 9/2015, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných S. P., S. P., a nejvyššího státního zástupce o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : 1. Obvinění S. P., (dále také „obviněný S. P. st.“), a S. P., (dále také „obviněný S. P. ml.“), byli rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 1. 2016, č. j. 68 T 9/2015-2751, uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustili skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. 2. Za tento trestný čin byl obviněný S. P. st. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí majetku. 3. Rovněž obviněný S. P. ml. byl za předmětný trestný čin podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí majetku. 4. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně podali jak státní zástupce, tak oba obvinění odvolání, která Vrchní soud v Olomouci podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. 5. Oba obvinění podali prostřednictvím svých obhájců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2016, č. j. 6 To 15/2016-2968, dovolání, ve kterých shodně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 6. Stěžejní argumentace obviněného S. P. st. spočívá především v tvrzení, že „odvolací soud převzal skutkové i právní závěry soudu nalézacího, tzn. převzal a vyvodil nesprávné právní závěry o vině odvolatele“, z čehož obviněný S. P. st. dovozuje extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Na podporu tohoto svého tvrzení poukázal, na dle jeho mínění, nedostatečné prokázání objektivní stránky předmětného trestného činu, nesrovnalosti týkající se určení množství odebraného mimobilančního lihu nalézacím soudem, jakož i samotnou nesprávnost procesního postupu soudů nižších stupňů v průběhu dokazování. 7. Obdobně také obviněný S. P. ml. v rámci uplatněného dovolacího důvodu zpochybnil právní závěry soudů nižších stupňů, vztahující se k uznání jeho osoby vinným spácháním předmětného trestného činu, přičemž obdobně jako v dovolání, které podal spoluobviněný, vyjádřil svoje přesvědčení o existenci extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Obviněný S. P. ml. zpochybnil naplnění všech znaků skutkové podstaty předmětného trestného činu, včetně určení množství odebraného mimobilančního lihu. Obdobně jako spoluobviněný zpochybnil také správnost procesního postupu soudů nižších stupňů v průběhu dokazování. S ohledem na pochybení soudů nižších stupňů, ke kterým dle názoru obviněného S. P. ml. došlo, upozornil tento na nutnost aplikace zásady in dubio pro reo. 8. Závěrem svého dovolání oba obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2016, č. j. 6 To 15/2016-2968, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 1. 2016, č. j. 68 T 9/2015-2751, zrušil a podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně, aby věc znovu projednal a rozhodl. 9. Rovněž také nejvyšší státní zástupce využil svého práva a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2016, č. j. 6 To 15/2016-2968, podal dovolání, a to v neprospěch obviněných, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť má za to, že na podkladě učiněných skutkových zjištění soudy nižších stupňů lze kvalifikovat jednání obviněných jako trestný čin spáchaný vědomě se členem organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce má za to, že naplnění předmětného ustanovení vyplývá především z rozdělení funkcí a úloh v rámci takové skupiny, stejně jako z charakteru kontaktů obviněných s touto skupinou, jakož i z blízkého přátelského vztahu obviněných s některými jejími členy, délky a rozsahu předmětné trestné činnosti. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2016, č. j. 6 To 15/2016-2968, a to v té části, ve které bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 68 T 9/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc znovu projednal a rozhodl. Zároveň nejvyšší státní zástupce vyjádřil svůj souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných a nejvyššího státního zástupce jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř., v případě obviněných prostřednictvím obhájců], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a ačkoliv je dovolání obviněných formálně založeno na dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je z obsahu dovolání patrné, že obvinění měli zájem uplatnit tento dovolací důvod prostřednictvím § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a proto je tato vada považována za nepodstatnou a dovolání jak obviněných, tak nejvyššího státního zástupce za vyhovující obligatorním náležitostem ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05). 11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými a nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 12. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02 a usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zji