6 Tdo 264/2020 — Nejvyšší soud

6 Tdo 264/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. j) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 3. 2020 Spisová značka:6 Tdo 264/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.264.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranné léčení Dotčené předpisy:§ 399 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 264/2020-69 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2020 o dovolání J. T., nar. XY, bytem XY, okr. Příbram, t. č. Psychiatrická nemocnice XY, okres Plzeň-jih, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2019, č. j. 15 To 28/2019-37, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 Nt 3303/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání J. T. odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2019, č. j. 15 To 28/2019-37, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost J. T. (dále též „dovolatele“), kterou podal proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 2. 2019, č. j. 2 Nt 3303/2018-29, kterým mu bylo uloženo podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. I. Dovolání a vyjádření k němu 2. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2019, č. j. 15 To 28/2019-37, podal J. T. prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém odkázal na naplnění dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. V podaném dovolání uvedl, že pro uložení ochranného opatření nebyly splněny zákonné podmínky, neboť soudy nižších stupňů nesprávně právně věc posoudily, když zaujaly názor, že v předmětné trestní věci není třeba dvou posudků, jak marně obhajoba navrhovala. Podle mínění dovolatele lze sice souhlasit s názorem odvolacího soudu, že volba dvou nebo jednoho znaleckého posudku ve věci zkoumání duševního stavu je ponechána na úvaze soudu, avšak v případě ukládání ochranného opatření je toho mínění, že „použití výlučně jednoho znaleckého posudku na duševní stav je nespravedlivé, jest to porušením práva na spravedlivý proces“. Podle dovolatele v takovém případě musí „rozhodnout dva nezávislí znalci shodně“. Je rovněž přesvědčen, že se nejedná o případ, který zmiňuje ustanovení § 105 odst. 4 tr. ř., tedy, že nejde o věc důležitou, proto je přesvědčen, že by věc měli posoudit dva znalci. Závěrem navrhl, aby rozhodnutí stížnostního soudu i jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně byla zrušena a soudu věc přikázána k novému projednání a „věc v prvním stupni obohatit o další znalecký posudek duševního stavu obviněného a přesvědčivě znovu rozhodnout“. 3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se s argumentací dovolatele neztotožňuje, neboť námitky, které tento vtělil pod uplatněné dovolací důvody, jsou procesního charakteru a nelze je pod uplatněné dovolací důvody podřadit. V této souvislosti mj. zdůraznil, že zákon nestanoví povinnost zkoumat duševní stav dvěma znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. V předmětné trestní věci nevznikly sebemenší pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, a proto nevyvstala ani potřeba přibrání dalšího znalce. Podle státního zástupce byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení, a proto navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. e) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda vznesené námitky naplňují zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 6. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. 8. Důvodem dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je nesplnění zákonem stanovených podmínek pro uložení ochranného opatření. Nesplnění zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení, jež jsou stanoveny v § 99 tr. zákoníku, může spočívat např. v tom, že pachateli bylo uloženo ochranné léčení podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přestože vzhledem k jeho osobě je zřejmé, že účelu ochranného léčení nelze dosáhnout, nebo že bylo pachateli uloženo ochranné léčení podle § 99 odst. 1 nebo 2 písm. a) tr. zákoníku, ačkoliv jeho pobyt na svobodě není nebezpečný, anebo že bylo pachateli uloženo ochranné léčení zcela jiného zaměření, než jaké odpovídá jeho zjištěné nemoci. III. Důvodnost dovolání 9. V souvislosti s argumentací dovolatele je nutno uvést, že jeho