6 Tdo 309/2007 — Nejvyšší soud

6 Tdo 309/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 3. 2007 Spisová značka:6 Tdo 309/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.309.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 309/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. března 2007 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2006, č. j. 5 To 445/2006-260, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 103/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2006, č. j. 4 T 103/2004-233, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle § 53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře dvaceti týdnů. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 9. 2006, č. j. 5 To 445/2006-260, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradním trestu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody ve výměře dvaceti týdnů. Dovolání obviněný podal s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť „soudy obou stupňů vyšly z naprosto nesprávného právního názoru o skutku, který měl obžalovaný spáchat“. Obviněný uvedl: „Je nepřehlédnutelné, že se poškozený nárazem do zpětného zrcátka dopustil nedbalostního škodního jednání ve smyslu občanského zákoníku. Soudy zcela přehlédly, že jiné předpisy než jen zvláštní část trestního zákona připouštějí v právních vztazích mezi fyzickými osobami (přiměřeně též právnickými) určitou míru násilí v nezbytné míře (ust. § 76 odst. 2 tr. ř., především však ust. § 6 občanského zákoníku) tam, kde výkon státní moci v tomto směru není efektivní“. Dodal, že v dané situaci se obžalovaný snažil dostihnout poškozeného, aby mohl zjistit jeho totožnost a přimět jej k náhradě způsobené škody, za kterou podle občanskoprávních předpisů zjevně odpovídal. Je přesvědčen o tom, že „poškozený jednal ve zjevném zlém úmyslu uprchnout a znemožnit odhalení své osoby jako osoby pasivně legitimované ve škodním nároku a tak uspokojení tohoto nároku zmařit“. Soudy podle jeho názoru přehlédly i takovou skutečnost, že míra násilí, kterou mají za prokázanou při údajném „strkání poškozeného zpět k vozu obžalovaného“ nepřekračovala nutnou mez – „poškozený měl být tlačen zpět stoje obkročmo na kole“. Vytkl soudům, že nevzaly v potaz, v jaké fázi obviněný poškozeného udeřil. Pokud k údajnému úderu došlo po předchozím šermování rukama poškozeného, je zjevné, že v této fázi by obviněný nepochybně jednal v nutné obraně, aby poškozeného zklidnil. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 6 občanského zákoníku umožňuje podle názoru obviněného užití určité míry násilí a taková míra dosahuje pouze uvedené intenzity, není možné, aby takové jednání bylo posuzováno jako trestný čin. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů „v té části, ve které se staly pravomocnými“ zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Je toho názoru, že obviněný předkládá dovolacímu soudu vlastní verzi průběhu skutkového děje a domáhá se zjištění odlišných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly při svém rozhodování v úvahu. Je zřejmé, že obviněný prioritně napadá skutkové závěry, ke kterým dospěly soudy prvního stupně a druhého stupně a až sekundárně dovozuje nesprávnost právního hodnocení jednání, jež mu bylo kladeno za vinu. Za této situace by bylo nutno dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Podle státního zástupce však obviněný naplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v části, v níž uvedl, že: „Je nepřehlédnutelné, že poškozený se nárazem do zpětného zrcátka dopustil nedbalostního škodního jednání ve smyslu občanského zákoníku. Soudy podle názoru obžalovaného zcela přehlédly, že jiné předpisy než jen zvláštní část trestního zákona připouštějí v právních vztazích mezi fyzickými osobami (přiměřeně též právnickými) určitou míru násilí v nezbytné míře (ust. § 76 odst. 2 tr. ř., především však ust. § 6 občanského zákoníku) tam, kde výkon státní moci v tomto směru není efektivní. Aplikováno na danou situaci se obžalovaný dostižením poškozeného snažil zjistit jeho totožnost a přimět jej k náhradě způsobené škody, za kterou podle občanskoprávních předpisů zjevně odpovídal, a to v situaci, kdy poškozený jednal ve zjevném zlém úmyslu uprchnout a znemožnit tak odhalení své osoby jako osoby pasivně legitimované ve škodním nároku a tak uspokojení tohoto nároku zmařit (srov. ust. § 6 občanského zákoníku)“. Tuto výhradu lze podle státního zástupce podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vzhledem k tomu, že „předpoklady pro odlišné právní posouzení jednání obviněný v uvedeném rozsahu dovozuje z jiného právního hodnocení skutku obsaženého v pravomocném výroku o vině“. V souladu s ustanovením § 6 občanského zákoníku svépomoc přichází v úvahu tehdy, hrozí-li bezprostředně neoprávněný zásah do práv, a dále že ochrana je přiměřená. Bezprostředností neoprávněného zásahu se rozumí, že se tento zásah bezprostředně chystá, resp. již nastal a nebyl dosud ukončen. V takové situaci může ten, jehož právo bylo takto ohroženo nebo porušeno, sám svémocně zásah odvrátit. Může k tomu ovšem použít jen přiměřených prostředků. Státní zástupce uvedl, že není pochyb, že v okamžiku kdy se poškozený již vzdálil od automobilu, ze strany poškozeného bezprostředně žádný další zásah do práv obviněného nehrozil. Obviněný prosazoval vůči poškozenému jednání, které – i kdyby směřovalo k odvrácení zásahu do práva – bylo by nepřípustnou útočnou svépomocí. Ve smyslu § 6 občanského zákoníku však není útočná svémoc spočívající v aktivním jednání k obraně práva proti tomu, kdo toto právo porušuje, přípustná. Obviněný aktivně fyzicky vůči poškozenému vystupoval a posléze jej i fyzicky atakoval, jeho jednání se v žádném případě neomezilo na pouhé zjištění totožnosti poškozeného a jeho seznámení se s rozsahem škody. Upozornil, že i osobu, která byla přistižena při činu, který má znaky přestupku, je oprávněn zajistit jen policista [srov. § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů]. S přihlédnutím k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem váz