6 Tdo 371/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 371/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 9. 2022 Spisová značka:6 Tdo 371/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.371.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 4 odst. 1 písm. a) předpisu č. 586/1992 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 371/2022-836 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2022 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné S. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2021, č. j. 8 To 275/2021-784, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 15/2021, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2021, č. j. 8 To 275/2021-784, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 7. 2021, č. j. 19 T 15/2021-713, byla obviněná S. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznána vinnou přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že dne 1. 4. 2015 ani později, s cílem vyhnout se povinnosti uhradit daň z příjmů fyzických osob, nepodala u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 5, se sídlem Peroutkova 263/61, 150 00 Praha 5, přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 ve vztahu k příjmu získanému v souvislosti s prodejem bytové jednotky č. XY vymezené v budově sestávající z č. p. XY, XY, XY, XY a XY, postavené na pozemcích č. parc. XY, XY, XY, XY, XY, XY, souvisejícího spoluvlastnického podílu ve výši XY na společných částech budovy sestávající z č. p. XY, XY, XY, XY, XY, postavené na pozemcích č. parc. XY, XY, XY, XY, XY, XY a souvisejícího spoluvlastnického podílu ve výši XY na pozemcích parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. XY (ostatní plocha – zeleň), parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), vše zapsané u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště XY, pro katastrální území XY, obec XY, část obce XY, na listech vlastnictví č. XY a č. XY, kterou nabyla na základě smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 15. 6. 2012 za částku 891 885 Kč a kterou prodala prostřednictvím kupní smlouvy ze dne 27. 2. 2014 za částku 3 440 000 Kč, a uvedeným způsobem jednala, přestože věděla, že tento příjem nesplňuje podmínky pro osvobození od daně z příjmů fyzických osob předpokládané ustanovením § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném k datu 27. 2. 2014, neboť v předmětné bytové jednotce neměla bydliště nejméně po dobu dvou let bezprostředně před prodejem předmětné bytové jednotky a prostředky získané jejím prodejem nepoužila na uspokojení bytové potřeby, v důsledku čehož přes vědomí své povinnosti k úhradě příslušné daně nepřiznala a neuhradila daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 ve výši 346 575 Kč, po započtení nákladů na rekonstrukci bytové jednotky ve výši 100 000 Kč. 2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 3.460 Kč, tedy celkem ve výši 346.000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 12. 2021, č. j. 8 To 275/2021-784, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněnou zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 29. 1. 2021, č. j. 1 ZT 99/2020-184, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozený Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto rozsudku podal v neprospěch obviněné dovolání nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“), a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Po shrnutí argumentace odvolacího soudu (body 5. až 11. dovolání, dále při odkazu: „D + příslušný bod“) nejvyšší státní zástupce uvedl, že nesouhlasí s jeho závěrem, že obviněná splnila obě podmínky pro osvobození od daně z příjmů (dále též jen „DP“) podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), a tudíž nemohla naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. 5. K první variantě osvobození od daně z příjmů uvedl (D 13.), že ze strany odvolacího soudu došlo k pominutí odlišností mezi pojmy „bydliště“ a „bydliště na území České republiky“, což omezuje jejich použitelnost pro výklad § 2 odst. 4 ZDP a využití odvolacím soudem citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 7 Asf 120/2014. Poukázal na komentář k citovanému ustanovení a pokyn Generálního finančního ředitelství D-22 (D 14.), definici pojmu bydliště v § 80 odst. 1 o. z. (D 15.) a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 2 Afs 4/2014 (D 21.). 6. Dovolatel připomenul (D 16.), že podle odvolacího soudu byl znak stálosti bytu naplněn po celé období od 3. 3. 2012 do 3. 3. 2014, přestože obviněná v bytě od 3. 3. 2012 od 29. 11. 2012 nepřebývala, neboť při absenci právního titulu k obývání bytu jinými osobami jej mohla mít bez prodlení k dispozici a fakticky začít užívat. Podle jeho názoru (D 17.) je však třeba vzít v úvahu, že i bez písemné nájemní smlouvy nemohla obviněná osoby užívající byt nechat svévolně vystěhovat, neboť jej neužívaly neoprávněně, ale na základě ústní dohody, což neměly nejmenší problém dokázat. Úspěch případné žaloby na vyklizení bytu by při zohlednění zásady jednání v souladu s dobrými mravy byl přinejmenším sporný. S odkazem na komentář k § 4 odst. 1 písm. a) ZDP dovodil (D 18.), že pojem „bydliště“ reprezentuje faktický stav. V případě pojmu „bezprostředně před prodejem“ poukázal na komentářem zmiňovaný případ, kdy poplatník začal nemovitost tři měsíce před prodejem pronajímat. Nadto upozornil (D 19.), že zákon správci daně neukládá přezkoumávat právní titul, na jehož podkladě poplatník bytovou jednotku ve smyslu jeho bydliště přenechal další osobě do užívání, neboť rozhodným je faktický stav. Uvedené vyplývá ze zásady definované v § 8 odst. 3 daňového řádu ve znění zákona č. 280/2009 Sb. (s účinností do 31. 12. 2014) nebo § 8 odst. 4 v současnosti účinného znění. Zásada zákazu zneužití práva byla přitom dovozována i v době předcházející účinnosti této pozdější právní úpravy (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 11/2010). 7. První alternativní podmínku v § 4 odst. 1 písm. a) ZDP je tak podle dovolatele (D 22.) třeba vykládat tak, že aplikace institutu osvobození příjmu z prodeje jednotky od příslušné daně z příjmů je závislá na dodržení podmínky skutečného bydliště poplatníka v jednotce nejméně v průběhu dvou let bezprostředně před prodejem takové jednotky. Nic na tom nemůže změnit neexistence písemné nájemní smlouvy mezi obviněnou a dalšími osobami, jejichž faktické bydliště v rozhodném období v předmětném bytě bylo bez pochybností zjištěno (na rozdíl od obviněné). Obviněná měla v předmětném bytě sice hlášen trvalý pobyt, ale v bytě nejméně po dobu od 3. 3. 2012 do 29. 11. 2012 nebydlela, neboť žila s manželem a nezletilým synem v XY, XY (D 23.). Údaj o trvalém pobytu, zaznamenaný na základě jejího požadavku, se často měnil a neodpovídal skutečnostem zjištěným v průběhu trestního řízení. Pokud odvolací s