6 Tdo 405/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 405/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 8. 2025 Spisová značka:6 Tdo 405/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.405.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví Nutná obhajoba Podjatost Vyloučení soudce Dotčené předpisy:§ 145 odst. 1 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:11. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.12.2025III.ÚS 3670/25 Jan Svatoň Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 405/2025-622 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2025, č. j. 9 To 265/2024-544, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 11/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ (dále též „soud prvního stupně“ nebo „okresní soud“) ze dne 8. 10. 2024, č. j. 37 T 11/2024-481, byl obviněný P. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že v přesně nezjištěné době kolem 19:15 hod. dne 19. 9. 2023, když si byl zaběhat na levém břehu řeky Labe v obci XY, okr. Praha-XY, poblíž rekreační chaty ev. č. XY, po předchozí vzájemné hrubé slovní hádce s rybáři T. U., nar. XY, a P. K., nar. XY, poté, co jim nakopl psa, se za ním rozeběhli T. U. a P. K., kdy T. U. pěstí, ve které držel pěstní nůž zn. Safe Maker II. s délkou čepele 82,55 mm, udeřil do oblasti krku, čímž mu způsobil přetětí krkavice a mízovodu, kdy následně došlo ke vzniku trombózy krkavice s následným ochrnutím končetin a úplnou poruchou řeči, kdy se jednalo o zranění bezprostředně život ohrožující, a v případě, že by mu nebyla poskytnuta přednemocniční péče s následnou urgentní operací, došlo by u něj k smrti, kdy s největší pravděpodobností u něj zůstanou trvalé následky, poté z místa pokračoval v běhu. 2. Obviněný byl za tento zvlášť závažný zločin odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu poškozenému T. U. v částce 1 004 461 Kč a majetkovou škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky v částce 1 115 620 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený T. U. odkázán se zbytkem svého uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. 1. 2025, č. j. 9 To 265/2024-544, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce prof. JUDr. Tomáše Gřivny, Ph.D., dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h), i), m) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, kterým byl uznán vinným, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány uvedené důvody dovolání. 5. K dovolacímu důvodu podle písm. b) obviněný uvedl, že podal námitku podjatosti všech členů příslušného senátu soudu prvního stupně, která byla zamítnuta, jakož i jeho následná stížnost proti tomuto zamítnutí. Oba příslušné soudy se při posouzení jeho námitky držely pouze doslovného znění § 30 odst. 1 tr. ř., přestože opakovaně upozorňoval, že problematika podjatosti je rozsáhlejší a je nutné vzít v potaz závěry Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), jejichž závěry v dovolání citoval. Navázal, že všechny členky senátu by měly být vyloučeny z důvodu objektivních pochybností o jejich podjatosti, neboť senát předjímal závěry o skutečnostech, které měly být teprve objasněny v rámci hlavního líčení a předsedkyně senátu se v průběhu hlavního líčení o něm vyjadřovala zaujatě. 6. Stran předjímání závěrů odkázal na několik okamžiků z hlavního líčení konaného dne 18. 6. 2024 a dodal, že „[j]iž samotný fakt, že soud I. stupně předložil Vrchnímu soudu danou věc k rozhodnutí o příslušnosti dvakrát v krátkém časovém rozmezí, vzbuzuje podiv“, přičemž dokonce i vrchní soud se výslovně pozastavil nad expresivními výrazy užitými v odůvodnění usnesení okresního soudu. Na základě uvedeného dospěl k závěru, že senát soudu prvního stupně učinil závěr o jeho vině ještě před započetím hlavního líčení bez provedení jakéhokoli dokazování. 7. Dovolací důvod podle písm. g) uplatnil v jeho první alternativě, přičemž uvedl, které skutkové okolnosti byly v hlavním líčení prokázány, a lze je považovat za nesporné, a které zůstaly spornými. Spornými podle jeho mínění zůstalo, zda udeřil poškozeného do krku a zda poté z místa pokračoval v běhu. Soudu prvního stupně vytýká, že vycházel při posouzení okolností průběhu skutkového děje téměř výhradně z výpovědi svědka K., výpověď obviněného soud vyhodnotil jako nevěrohodnou a výpověď svědka K. vzal v potaz v rámci hodnocení důkazů pouze částečně a toliko v těch částech, které byly v jeho neprospěch. 8. Uvedl, že existují dvě verze, jeho a svědka K. Soud prvního stupně vyhodnotil nevěrohodnost jeho výpovědi jako celku pouze na základě toho, že jmenovaný svědek tvrdil opak. Podle mínění dovolatele nastala situace „tvrzení proti tvrzení“. Jeho verzi události přitom podporují slyšení svědci a nevylučují ji ani znalecké posudky. Verzi obžaloby naopak potvrzuje pouze svědek K. O tom, že se jednalo o útok na něj ze strany poškozeného a svědka K., vypověděl v hlavním líčení i tento svědek. Žádná z dalších osob však nepotvrdila verzi svědka K., že by se jednalo o úmyslný útok na poškozeného či že by dokonce postupoval směrem k poškozenému a aktivně, a tím pádem úmyslně bodnul. Dodal, že události vedoucí ke zranění poškozeného započal poškozený, a po střetu s obviněným pokračoval v pronásledování. 9. Odvolací soud však nevzal v potaz žádnou námitku obhajoby, přestože poukázal na rozpory mezi výpověďmi svědků K. a K. Jmenoval konkrétní argumenty, které nasvědčují tomu, že svědek K. není věrohodný. Za zásadní označil také skutečnosti, které vyplynuly z dokazování, nejsou však v odůvodněních rozhodnutí soudů vyhodnoceny. Soudy naopak do svých úvah zařadily okolnosti, které z žádných důkazů nevyplynuly. 10. Obviněný soudům vytýká porušení zásady presumpce neviny. Ze skutečnosti, že poškozený utrpěl zranění na krku podle něj nesprávně dovozují, že se jednalo o úmyslný útok, nikoli obranu a že si musel být vědom možných následků. Podle znaleckých závěrů se o směru bodnutí ze samotné rány nedá nic usoudit. Závěry ošetřujícího lékaře taktéž svědčí pro vznik rány zepředu. Polohu rukou potvrdil svědek K. a v původních úředních záznamech i svědek K. Soudy mu také vytýkají, že si nevšiml, že je poškozený raněn. Fakt, že poškozený ho ještě několik metrů pronásledoval a doběhl až na úroveň svědka K., dokazuje, že si poškozený své zranění uvědomil až s odstupem, a především, že se jednalo o pokračující útok. Podle dovolatele žádným důkazem nebyla vyloučena jeho obhajoba, že při obraně si poškozený na nataženou ruku s nožem sevřeným v dlani naběhl. 11. Nesprávné právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle písm. h) obviněný spatřuje v otázce nutné obrany. Na teoretická východiska navázal skutkovými okolnostmi a argumenty svědčícími pro závěr, že jednal v nutné obraně. Podle něj se jednalo o bezprostředně hrozící útok dvou útočníků pod vlivem alkoholu. Vyprovokovaný útok nevylučuje nutnou obranu a nevylučuje ji ani použití nože nebo absence útěku či varování. Nebyla prokázána ani neozbrojenost útočníků. Jeho úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví nelze vyvozovat z toho, že poškozený utrpěl zranění v oblasti krku. 12. Obviněný trvá na tom, že skutek byl jednoznačně bezprostředně hrozícím a trvajícím útokem. Poukázal, že i na ostatní osoby situace působila konfliktně. Nelze zjistit, jaký následek by mu hrozil, kdyby útočníci útok dokončili. Je třeba brát v potaz, jak se útok jevil tomu, kdo ho odvracel. Neplatí ani zásada subsidiarity, a nemusel proto utéct. Upozornil také, že rybáře varoval, že má nůž. Poškozený přesto v útoku nepřestal a obvině