6 Tdo 453/2024 — Nejvyšší soud

6 Tdo 453/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 6. 2024 Spisová značka:6 Tdo 453/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.453.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Doprava Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 2 písm. q) předpisu č. 361/2000 Sb. § 22 odst. 1 předpisu č. 361/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:20. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 453/2024-614 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2024 o dovolání, které podala obviněná P. K. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 10 To 270/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 T 2/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné P. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 7 T 2/2023 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla obviněná P. K. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že: dne 25. 7. 2021 kolem 11:10 hodin řídila vlastní osobní motorové vozidlo Toyota Corolla, registrační značky XY, v obci XY, soudní okres XY, po vedlejší silnici III. třídy č. XY ve směru od obce XY a při vjíždění do pětiramenné křižovatky s hlavní silnicí II. třídy č. XY se záměrem odbočit vlevo na centrum obce XY porušila minimálně § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b) a § 22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, tím, že důsledně nezohlednila specifičnost dopravně technického stavu křižovatky vyžadujícího zvýšenou pozornost řidiče při vjezdu z vedlejší silnice na hlavní silnici, řádně z vozidla neověřila dopravní situaci na hlavní silnici pozorným rozhledem i za možného využití přítomného dopravního zrcadla nebo zastavením vozidla na vhodném místě před křižovatkou s dostatečným výhledem do stran, a nerespektovala tak svislou dopravní značku P4 „Dej přednost v jízdě!“, v důsledku čehož nedala přednost v jízdě motocyklu Triumph, registrační značky XY, řidiče L. S., který jel po hlavní silnici II. třídy č. XY ve směru od centra obce XY na obec XY rychlostí kolem 40 km/h, přičemž při odbočování vlevo vjela svým vozidlem do jízdního pruhu motocyklu na hlavní silnici, který z větší části zahradila, na základě čehož řidič L. S. musel reagovat na její vozidlo jako na překážku náhlou a neočekávanou a v rámci záchranného manévru ve snaze vyhnout se střetu s vozidlem začal motocykl intenzivně brzdit, přičemž došlo i ke smýkání motocyklu a následně k poklopení motocyklu na pravý bok včetně dopadu řidiče L. S. a jeho spolujezdkyně J. S. na vozovku, aniž by došlo ke střetu motocyklu s vozidlem, přičemž kromě poškození motocyklu došlo také ke zranění posádky motocyklu s tím, že L. S. musel být ambulantně ošetřen především ve Fakultní nemocnici v Motole a utrpěl částečnou trhlinu předního zkříženého vazu pravého kolene, v důsledku čehož byl v pracovní neschopnosti do 23. 9. 2021, zranění se projevovalo místní bolestivostí a musel dodržovat režimová opatření znesnadňující jeho běžný způsob života po dobu téměř 10 týdnů zejména odlehčovat pravou dolní končetinu až do plné zátěže, a J. S. musela být převezena zdravotnickou záchrannou službou nakonec k lékařskému ošetření s operačním zákrokem v celkové anestezii do Fakultní nemocnice v Motole s hospitalizací od 25. 7. 2021 do 29. 7. 2021 a utrpěla tříštivé zlomeniny dolních konců holenní a lýtkové kosti pravé dolní končetiny s posunem úlomků, v důsledku čehož byla po propuštění od 29. 7. 2021 v pracovní neschopnosti, musela dodržovat zásadní režimová opatření podstatně omezující její běžný způsob života zejména klidový režim, medikaci a chodit o dvou berlích bez došlapu na operovanou dolní končetinu do 13. 10. 2021, od kdy pak mohla poraněnou končetinu ještě po dobu 2 až 3 měsíců omezeně zatěžovat, s tím, že zranění se v průběhu projevovala místní bolestivostí a léčba byla komplikována částečným rozpadem operačních ran s drobnými okrsky odúmrtí měkkých tkání a výrazným prodloužením hojení měkkých tkání v okolí zlomenin. 2. Za tento přečin byla obviněná odsouzena podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v trvání 22 měsíců. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. ji soud prvního stupně dále zavázal k povinnosti nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 41197518, sídlem Orlická 2020/4, Praha, škodu ve výši 100 079 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 100 079 Kč ve výši reposazby ČNB, platné pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů ročně, jdoucí ode dne 23. 3. 2023 až do zaplacení, dále poškozenému L. S., nar. XY, bytem XY XY, XY, nemajetkovou újmu – bolestné ve výši 36 323 Kč, škodu ve výši 90 Kč a poškozené J. S., nar. XY, bytem XY XY, XY, nemajetkovou újmu – bolestné ve výši 183 664 Kč, škodu ve výši 267 730,07 Kč. 4. Poškození L. S. a J. S. byli dále podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 12. 9. 2023, č. j. 10 To 270/2023-531, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že má za to, že napadeným usnesením a dále i v řízení, které jeho vydání předcházelo, došlo mimo jiné k nesprávnému právnímu posouzení skutku, resp. i k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení věci, přičemž rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a to zejména revizní znalecký posudek. Soud odvolací, jakožto i soud prvního stupně podle ní sice na věc aplikovaly správné právní předpisy (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích), avšak tyto právní předpisy nesprávně vyložily, a to zejména v otázce stanovení její viny. 7. Obviněná nejprve obecně zmínila, že v řízení byla porušena mimo jiné zásada volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., zásada zákonnosti podle § 2 odst. 1 tr. ř., zásada legality podle § 2 odst. 4 tr. ř. a zejména zásada materiální pravdy podle § 2 odst. 5 tr. ř. Oba soudy nižšího stupně podle ní důkazní situaci a okolnosti, které vyšly najevo, hodnotily od počátku způsobem, který vyznívá zcela v její neprospěch. V procesu dokazování přitom došlo k vadnému hodnocení provedených důkazů stran způsobu její jízdy, a to ve vazbě na chování poškozeného. Soudy navíc nedostály požadavkům plynoucím z nezbytnosti uplatňování zásady in dubio pro reo vyplývající z principu presumpce neviny, zakotveného v čl. 40 odst. 2 Listiny. Extrémní porušení této zásady, zakotvené na úrovni trestně procesních pravidel obsažených v trestním řádu, týkajících se zjišťování materiální pravdy, vedlo také k dotčení jejího práva na spravedlivý proces, které je zaručeno čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále uvedla, že v předkládané věci spatřuje zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů v tom, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, tedy došlo podle ní ke svévolnému hodnocení důkazů ze strany soudů, a to bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. 8. Konkrétně obviněná namítla, že byly provedeným dokazováním bezpečně prokázány následující skutečnosti. Dopravní zrcadlo, o němž pojednává usnesení odvolacího soudu, bylo v době dopravní nehody objektivně poškozené a výhled z něj byl zkreslený, což prokazují fotografie z místa nehody, které jsou součástí spisu. Obhajobou pořízená fotografie (tato byla součástí dovolání) dále jasně znázorňuje vadu zrcadla a zkreslení výhledu, jakož i skutečnost, že v zrcadle bylo přijíždějící vozidlo vidět na poslední chvíli. Kromě fotografie přiložila k dovolání dvě videosekvence, které mají tyto skutečnosti taktéž dokazovat. Dále podle