6 Tdo 469/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 469/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 9. 2025 Spisová značka:6 Tdo 469/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.469.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 469/2025-8234 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný N. O. H. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2024, č. j. 3 To 18/2024-7825, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 3/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále „krajský soud“ nebo „soud prvního stupně“) ze dne 6. 11. 2023, č. j. 48 T 3/2019-7534, byl obviněný N. O. H. N. (dále též jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění (společně s dalšími specifikovanými obviněnými) dopustil způsobem popsaným v bodech I./1., 4., 5., 7., 19., 46. a II./1. – 6. Shledán vinným byl (zkráceně uvedeno) tím, že I. T. L. N., J. C., D. F., N. O. H. N., T. N. H. a D. V. spolu s dalšími neustanovenými osobami se společným úmyslem získat pro sebe a další osoby majetkový prospěch tím, že budou do České republiky dovážet tabákové výrobky neoznačené tabákovou nálepkou pro daňové účely České republiky a tyto prodávat na území České republiky bez uhrazení spotřební daně, vytvořili skupinu a nejméně v období od 21. 6. 2018 do 28. 11. 2018 na daňové území České republiky dovezli cigarety bez jakýchkoliv tabákových nálepek opatřené různými značkami a názvy, přičemž některé byly v rozporu s § 8 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění do 31. 12. 2018 (dále jen „zákon o ochranných známkách“), neoprávněně opatřené ochrannými známkami Marlboro a L&M, kdy se jednalo o padělky, a dále neoznačený řezaný tabák bez jakýchkoliv tabákových nálepek, které zcela mimo evidenci správce daně, po vzájemné dohodě mezi sebou prodávali, sami skladovali a distribuovali do sítě odběratelů tyto tabákové výrobky ve smyslu § 101 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 315/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „citovaného zákona“), tedy ve smyslu § 3 písm. k) bodů 3. a 4. citovaného zákona uváděli do volného daňového oběhu vybrané výrobky, které nebyly označeny platnou tabákovou nálepkou v souladu s § 114 odst. 2 citovaného zákona, která dle § 116 odst. 1, odst. 2 citovaného zákona prokazuje přiznání a zaplacení spotřební daně, čímž jim podle § 9 odst. 1 citovaného zákona u místně příslušného správce daně vznikla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň jako plátce ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) citovaného zákona, kterou nesplnili, kdy podle § 108 citovaného zákona neohlásili celnímu úřadu, že hodlají tabákové výrobky dovážet, přičemž N. O. H. N. s přezdívkou „T.“ – nakupoval cigarety od T. L. N., přičemž po předchozí telefonické dohodě s ním si cigarety vyzvedával přímo ve skladu na ulici XY XY, XY, kdy takto nelegálně získané tabákové výrobky následně převážel zejména vozidlem VW Passat, RZ: XY, ke svým zákazníkům z řad osob vietnamské komunity, a to ve dnech 21. 6., 28. 6., 2. 7., 7. 7., 11. 9. v rozsahu uvedeném ve výroku rozsudku, čímž zkrátil spotřební daň ve výši 52 600 Kč (I. 1.), 368 200 Kč (I. 4.), 157 800 Kč (I. 5.), 105 200 Kč (I. 7.), 52 600 Kč (I. 19.) a nejméně do dne 28. 11. 2018 v nebytovém prostoru garáže číslo XY, bez čísla evidenčního, nacházejícím se na pozemku parc. č. XY zapsané na LV XY k. ú. XY, obec XY, kterou užíval, skladoval v rozporu s právními předpisy 20 pytlů každý o hmotnosti 15 kilogramů, obsahující celkem 300 kilogramů řezaného tabáku, čímž zkrátil spotřební daň za tento tabák ve výši 670 800 Kč, II. A. T. N. a T. H. N. společně s úmyslem získat pro sebe majetkový prospěch v Brně na ulici XY XY v provozovně „Bar XY“ a XY XY v dřívější provozovně „Hospoda XY“, na jejichž provozu se oba podíleli, v období od 17. 12. 2017 do 4. 11. 2018, mimo evidenci správce daně, skladovali a distribuovali do sítě odběratelů tabákové výrobky ve smyslu ustanovení § 101 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 315/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „citovaného zákona“), tedy ve smyslu § 3 písm. k) bodům 3. a 4. citovaného zákona uváděli do volného daňového oběhu vybrané výrobky, které nebyly označeny platnou tabákovou nálepkou v souladu s § 114 odst. 2 citovaného zákona, která dle § 116 odst. 1, odst. 2 citovaného zákona prokazuje přiznání a zaplacení spotřební daně, čímž jim dle § 9 odst. 1 citovaného zákona u místně příslušného správce daně vznikla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň jako plátce ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) citovaného zákona, kterou nesplnili, přičemž jim předmětné tabákové výrobky dodával v uvedeném období N. O. H. N., a to dne 17. 12. 2017, 7. 1., 2. 2., 5. 3., 2. 6. a 4. 11. 2018, čímž spolu s nimi zkrátil spotřební daň ve výši 257 000 Kč (II. 1), 105 200 Kč (II. 2.), 26 300 Kč (II. 3.), 26 300 Kč (II. 4.), 289 300 Kč (II. 5.) a 263 000 Kč (II. 6.). 2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 měsíců. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trestu ve výši 200 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby se stanoví částkou 500 Kč, tedy celkem 100 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí vyjmenovaných věcí. 3. O odvolání obviněného, spoluobviněných, zúčastněné osoby a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále „vrchní soud“ nebo „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2024, č. j. 3 To 18/2024-7825. Ve vztahu k dovolateli rozhodl jednak tak (výrok VI.), že jeho odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl a dále tak (výrok IV. učiněný podle § 259 odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce podaného v jeho neprospěch), že soudu prvního stupně přikázal, aby rozhodl o chybějících výrocích, konkrétně o skutcích popsaných v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 24. 7. 2019, č. j. 2 KZV 51/2018-727, v bodech I./41, I./42 a III./6. 4. Další výroky rozsudku odvolacího soudu (výroky pod body I., II., III. a V.) nemají bezprostřední vazbu k osobě dovolatele, neboť jimi bylo rozhodnuto o řádných opravných prostředcích spoluobviněných a státního zástupce. Zbývá dodat že pod bodem IV. rozhodl odvolací soud o povinnosti soudu prvního stupně rozhodnout o chybějících výrocích i ohledně vyjmenovaných spoluobviněných a že pod bodem VII. odvolací soud konstatoval, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. 5. Pro úplnost, a to ve vztahu k výroku učiněném pod bodem IV. podle § 259 odst. 2 tr. ř., se dodává, že o skutcích (popsaných ve vztahu k dovolateli pod body I./41. a 42. a III./6. žalobního návrhu) následně rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 3. 2025, č. j. 48 T 3/2019-7991, které nabylo právní moci dne 3. 5. 2025, tak, že podle § 231 odst. 1 tr. ř. za použití § 223 odst. 2 tr. ř. z důvodů § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro neúčelnost, neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který mu byl již uložen (a to dovoláním napadenými rozhodnutími). II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu, resp. jeho výrokům IV., VI. a VII., podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Víta Dubového dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Podle obviněného · jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, částečně ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, částečně jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a částečně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, · rozhodnutí spočívá na nesprávním právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. · odvolací soud rozhodl (v textu d