6 Tdo 50/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 50/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 3. 2023 Spisová značka:6 Tdo 50/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.50.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 6. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1718/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 50/2023-644 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. Š., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 44 To 246/2022-596, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 2/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 6. 2022, č. j. 37 T 2/2020-521, byl obviněný J. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 13. 6. 2019 kolem 15:20 hodin v Praze 4, na komunikaci XY ve směru od ulice XY k ulici XY, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Opel Astra, registrační značky XY, přičemž při předjíždění traktoru tovární značky Fendt 936 Vario 934 registrační značky XY s přívěsem registrační značky XY jako řidič jedoucí za jiným současně předjíždějícím vozidlem, motocyklem tovární značky Suzuki V-Storm 650 registrační značky XY, neponechal za tímto motocyklem dostatečnou bezpečnou vzdálenost tak, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení před ním jedoucího vozidla a poté, co motocykl snížil rychlost k ukončení předjížděcího manévru z důvodu signalizovaného odbočení předjížděným vozidlem, do něj zezadu narazil přední částí svého vozidla, v důsledku čehož řidič motocyklu poškozený V. H., nar. XY, ztratil kontrolu nad řízením motocyklu a vyjel vlevo mimo komunikaci, kde havaroval a utrpěl při tom zhmoždění levého ramene a paže, pohmoždění hrudníku a četné odřeniny s obvyklou dobou léčení 3 až 5 týdnů, a svým jednáním tak porušil povinnosti řidiče podle § 4 písm. a) a § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. 2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené VZP ČR náhradu škody ve výši 8 339 Kč včetně úroků z prodlení ode dne 5. 3. 2020. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený V. H. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2022, č. j. 44 To 246/2022-596, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Prokopa Beneše dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 5. Obviněný má za to, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou v rozporu s provedeným dokazováním a nemohou při střízlivém logickém hodnocení provedených důkazů obstát. V bodě 5. svého dovolání poskytl tabulku se seznamem skutkových zjištění soudu prvního stupně a provedenými důkazy, s nimiž jsou v rozporu. Uvedl, že podle znalce mohla nehoda probíhat dvěma rovnocennými způsoby, nalézací soud si vybral variantu pro něj (dovolatele) zatěžující. Uvedený soud doplnil dokazování výslechem svědka K., který vypovídal v jeho prospěch, soud ho však označil zcela nedůvodně za nevěrohodného na základě pojatého přesvědčení o jeho vině, tedy v rozporu s principem presumpce neviny. Předložil k tomu související judikaturu Ústavního soudu. Soud prvního stupně dále uvádí, že na jednání účastníků nemohlo mít vliv, ve kterou chvíli bylo zapnuto znamení o změně směru jízdy, tento závěr však není podložen dokazováním ani žádnou úvahou. Nalézací soud v bodě 12. rozsudku uvedl vyjádření znalce, že motocyklista brzdil maximálně střední intenzitou, což jím řečenému neodpovídá. Logickým závěrem není, že poškozený nebrzdil prudce, protože to není za dané situace technicky možné. V rychlosti 90 km/h by se i při úplném zastavení dostal před traktor. Poškozený brzdil prudce (nouzově) a nesprávně. Krom toho byl po operaci ramene a fyzicky ani nebyl schopen účinně a bezpečně brzdit. S nedostatečnými zkušenostmi neměl tedy v té době řídit motocykl na veřejné komunikaci. 6. Odvolací soud se nevyjádřil ke srovnání výpovědí, které předložil ve svém odvolání. Pokud odvolací soud uvedl, že se svědek K. po nehodě na místě nevyskytoval, neodpovídá to důkazům ve spise, tedy fotografiím pořízeným PČR zachycujícím jeho auto. Závěr odvolacího soudu, že obviněný nezanechal za motocyklem bezpečnou vzdálenost, nevyplývá z dokazování. Taktéž jeho vyjádření, že řídil automobil vyžadující opravy, nevyplývá z dokazování. Oproti názoru Nejvyššího soudu nebylo soudy zjištěno, v jakých místech a za jakých okolností došlo k předjíždění traktoru vlečkou poškozeným a obviněným, jaká přibližně byla síla nárazu vozidla obviněného do motorky a přítomnost osob na místě po nehodě. 7. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný shledává ve skutečnosti, že skutek není trestným činem, neboť nedošlo k prokázání znaku porušení důležité povinnosti a zavinění v požadované formě a aplikaci zásady subsidiarity trestní represe. Při posuzování znaku porušení důležité povinnosti bylo přihlíženo pouze k § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu. Uvedený zákon však nedefinuje, co je důležitá povinnost a podle judikatury Nejvyššího soudu je nutné význam porušení posuzovat podle konkrétní dopravní situace. Krom toho je nutné, aby soudy hodnotily i možné porušení povinnosti řidiče motocyklu. V napadených rozhodnutích zcela chybí úvahy soudů o subsumpci pod konkrétní formu zavinění. Obvinění trvá na tom, že nejde ani o nevědomou nedbalost. Svědkové potvrdili, že situace vypadala bezproblémově, výhled do protisměru byl dobrý a nikoho nenapadlo, že by motocyklista nedokončil v pořádku předjížděcí manévr. Nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi jeho jednáním a nehodou, či zkoumána ta mezi prvotním jednáním traktoristy, následně jednáním motokáře a nehodou. Důležité je, zda bylo jeho jednání z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Za dané situace ani stupeň způsobení následku nemůže sám o sobě určit společenskou škodlivost, a to právě vzhledem k tomu, že v případě neexistence prvotní příčiny by nebyl ani následek. V jeho věci to znamená, že ani samotné zranění poškozeného vzniklé v souvislosti s nehodou nemůže vést k závěru o stupni společenské škodlivosti jeho jednání. 8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 44 To 246/2022-596, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 6. 2022, č. j. 37 T 2/2020-521, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. 9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že rozhodnutí ve věci nevykazují žádné vady, které by odůvodnily opakovaný kasační zásah dovolacího soudu. Pakliže dovolací soud ve svém prvním, kasačním usnesení určité vady vytýkal, nelze říci, že by aktuální, nyní přezkoumávaná rozhodnutí takovými vadami trpěla. Možné pochybnosti o správnosti přezkoumávaných rozhodnutí byly ze strany soudů po prvém kasačním rozhodnutí dovolacího soudu rozptýleny. Současně ve věci činné soudy dostatečně reagovaly na relevantní argumentaci obviněného, a tak lze v dalším na přezkoumávaná rozhodnutí odkázat. 10. Závěrem stá