6 Tdo 519/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 519/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 9. 2025 Spisová značka:6 Tdo 519/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.519.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada nemajetkové škody Znásilnění Pohlavní zneužití (zneužívání) Šíření pornografie Ohrožování mravní výchovy mládeže úmyslné Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1 tr. ř. § 229 odst. 2 tr. ř. § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku § 2956 předpisu č. 89/2012 Sb. § 3079 odst. 2 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 519/2025-785 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Götha a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a Mgr. Daniela Plška projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 12 To 53/2023, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 1/2023, takto: I. Podle § 265m odst. 2 tr. ř. za přiměřeného použití § 265 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že obviněný M. F. je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen nahradit nemajetkovou újmu: - poškozenému AAAAA (pseudonym) v částce 150 000,- Kč, - poškozenému BBBBB (pseudonym) v částce 150 000,- Kč, - poškozenému CCCCC (pseudonym) v částce 150 000,- Kč. II. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškození se zbytkem svých nároků na nemajetkovou újmu v penězích odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních. O d ů v o d n ě n í : 1. Předně je potřebné uvést, že Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání obviněného v této trestní věci již podruhé, a to nyní na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. II. ÚS 3450/24 (dále též jen jako „zrušující nález“ nebo „zrušující nález Ústavního soudu“), jímž bylo z podnětu ústavní stížnosti podané poškozenými zrušeno dřívější usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 6 Tdo 660/2024, ve výroku pod bodem III. 2. Nejvyšší soud posledně zmíněným usnesením I. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil napadená rozhodnutí obecných soudů, a to v adhezním výroku o povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy každému z poškozených ve výši 600.000 Kč (stručně vyjádřeno zejména pro absenci odkazu soudů na zákonná ustanovení upravující občanskoprávní odpovědnost za nemajetkovou újmu, nedostatečné posouzení podstaty vzniklé újmy, kdy z odůvodnění soudů nebylo možno ani určit, o které okolnosti opřely své úvahy), II. podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí soudů nižších stupňů obsahově navazující, III. podle § 265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím § 265 tr. ř. všechny tři poškozené odkázal s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních, IV. jinak zůstala napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů beze změny (tedy ve zbývajícím rozsahu nebylo dovolání obviněného posouzeno jako důvodné a opodstatněné). 3. Ústavní soud ve svém nálezu výrokem pod bodem I. vyslovil, že postoupením nároků poškozených do občanskoprávního řízení byla porušena jejich práva na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod (dále jen „Listina“) ve spojení se zásahem do jejich práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny a ochranu lidské důstojnosti a cti podle čl. 10 odst. 1 Listiny. V tomto rozsahu ve výroku pod bodem II. zrušil napadené usnesení Nejvyššího soudu a ve výroku pod bodem III. odmítl ústavní stížnost ve zbývající části.4. K otázce odkázání poškozených na občanskoprávní řízení Ústavní soud uvedl, že ačkoliv Nejvyšší soud správně vytkl nedostatky v odůvodnění přiznané náhrady újmy, měl sám dostatek podkladů pro rozhodnutí alespoň o části uplatněných nároků. To, že tak Nejvyšší soud neučinil, vystavilo poškozené zbytečné sekundární viktimizaci, zvláště s přihlédnutím k jejich statusu jako zvlášť zranitelných obětí. Podle Ústavního soudu náhrada nemajetkové újmy má být poskytnuta bez velkých časových prodlev a procesních komplikací a bylo tak povinností Nejvyššího soudu napravit právní vady v předcházejících rozhodnutích a o nárocích poškozených rozhodnout. 5. Z dosud uvedeného tedy vyplynula povinnost Nejvyššího soudu z podnětu dovolání obviněného meritorně rozhodnout o vznesených nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy. V souvislosti se skutečnostmi uvedenými výše a ve vztahu k nálezu Ústavního soudu Nejvyšší soud připomíná ustanovení § 314h odst. 1 tr. ř., z něhož mimo jiné vyplývá, že orgán činný v trestním řízení je vázán právním názorem, který byl v dané věci vysloven Ústavním soudem, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní soud nařídil. Poté, co bylo předchozí usnesení Nejvyššího soudu částečně zrušeno Ústavním soudem, byla věc vrácena Nejvyššímu soudu s pokynem, aby znovu rozhodl v rozsahu zrušeného výroku. Měl přitom přihlédnout k ochraně poškozených před překvapivým soudním rozhodnutím ohledně výše náhrady nemajetkové újmy a nezhoršit právní postavení obviněného. Vzhledem k neúplným skutkovým zjištěním týkajícím se stanovení výše nemajetkové újmy (což mimo jiné Nejvyšší soud ve svém předcházejícím usnesení soudům nižších stupňů vytkl a Ústavní soud se s tím ztotožnil), nemluvě o delší časové prodlevě od posuzovaných událostí a Ústavním soudem konstatované povinnosti poskytnout obviněnému i poškozeným možnost se vyjádřit k posuzované otázce, byly vyzvány dotčené subjekty (tedy obviněný, státní zástupce, poškození prostřednictvím jejich zmocněnkyně a s ohledem na obviněným vykonávaný trest odnětí svobody i věznice), aby se k projednávané otázce vyjádřily a aktualizovaly svá stanoviska. Obviněný i státní zástupce přitom využili svého práva a mj. souhlasili s projednáním věci a rozhodnutí v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 6. V rámci svého písemného vyjádření ze dne 19. 7. 2025 obviněný k dotazu sdělil, že v současné době nedisponuje významným majetkem. Své finanční zdroje vyčerpal v průběhu trestního řízení na zaplacení právního zastoupení, kompenzace poškozeným ve výši 450 000 Kč (150 000 Kč na jednoho poškozeného) a dalších svých závazků. Jeho jediný příjem sestává ze zaměstnání v rámci výkonu trestu odnětí svobody, jehož maximální výše je 10 400 Kč měsíčně před zdaněním. Reálně však vydělává méně, neboť uvedená částka je podmíněna počtem odpracovaných dnů, kterého lze jen s obtížemi dosáhnout, a rovněž je třeba také odečíst náklady spojené s výkonem trestu a další nezbytné výdaje. Není v úpadku ve smyslu § 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Pokud jde o pozemek parcelního č. XY v katastrálním území XY, zapsaný na LV XY, ten dosud nebyl prodán. Případné finanční prostředky získané prodejem by ovšem stejně šly na uhrazení stávajících závazků vůči rodině, bance a realitní kanceláři. Na nákladech trestního řízení uhradil 13 000 Kč a na nákladech spojených s účastí poškozených přibráním zmocněnkyně zaplatil částku 355 546, 61 Kč. Obviněný dále doplnil, že v září 2022 zaslal 50 000 Kč na transparentní účet pro oběti trestných činů, a že je připraven a odhodlán zaplatit poškozeným další případnou náhradu způsobené nemajetkové újmy. Vyjádřil taktéž lítost nad svým jednáním a zdůraznil, že nárok poškozených na náhradu nemajetkové újmy nerozporuje. Má však za to, že přerušení jeho kariéry v oboru IT mu znemožňuje si po vykonání trestu najít odpovídající zaměstnání, k čemuž by se mělo přihlédnout při stanovení výše náhrady. 7. Z vyjádření věznice Horní Slavkov, ve které obviněný vykonává svůj trest odnětí svobody, bylo zjištěno, že dotyčný je pracovně zařazen. V období od května 2024 do května 2025 (tedy od nástupu do výkonu trestu) byla celková čistá mzda obviněného 73 294 Kč. Z toho pak obviněný pokrýval své osobní nákupy i pohledávky věznice. 8. Zmocněnkyně poškozených prezentovala jejich aktuální stanovisko ve věci, podle něhož trvají na původní výši uplatněného nároku, tedy 600 000 Kč za každého poškozeného. Obviněný jim nad rámec již uhrazených 450 000 Kč (150 000 Kč na jednoho) nic dalšího nezaplatil. Jednotliví poškození se k dopadům trestné činnosti na jejich život vyjádřili tak, že to na ně mělo značný emoční a sociální dopad, především ve vztahu k okolí, s jistými aspekty se potýkají dodnes, zejména přetrvává problém s uvědoměním si návratu obviněného z výkonu trestu. Svůj fyzický stav však popsali jako dobrý, nevyž