6 Tdo 747/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 747/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:6 Tdo 747/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.747.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Veřejné zasedání Neveřejné zasedání Odvolání Odvolací řízení Dotčené předpisy:§ 263 odst. 1 tr. ř. § 253 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 747/2025-1921USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 12 To 9/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 98 T 6/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27. 1. 2025, sp. zn. 98 T 6/2024, uznal obviněného V. R. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, zločinem zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1 tr. zákoníku [pod body 5) a 6)], a přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 7)], za které mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a trest propadnutí věcí v rozsudku vyjmenovaných. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. 2. Bylo také rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o jeho povinnosti nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 21 227 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od dne 24. 9. 2024 do zaplacení. Dále bylo obviněnému uloženo nahradit společně a nerozdílně se spoluobviněnou S. G. poškozené AAAAA (pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 450 000 Kč a poškozené BBBBB (pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 400 000 Kč. Tyto poškozené byly podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytky svých nároků odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byl obviněný pro část žalovaného jednání zproštěn obžaloby. 3. Odvolání obviněného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 12 To 9/2025, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), h), m) tr. ř. K prvnímu dovolacímu důvodu uvedl, že odvolacím soudem bylo porušeno jeho právo účastnit se veřejného zasedání, které se konalo ve dvou termínech, vyrozuměn byl však až o druhém z nich. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zdůvodnil tím, že ačkoli bylo doplnění odvolání podáno po stanovené lhůtě, stalo se tak současně s dostatečným časovým předstihem před konáním veřejného zasedání. Rozhodnutí o odmítnutí odvolání je přepjatě formalistické, neboť k pochybení došlo na straně kanceláře obhájce bez zavinění obviněného. Odvolací soud měl možnost obsah odvolání meritorně přezkoumat. V podstatě stejnou námitku pak obviněný stručně zopakoval ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Namítanými pochybeními odvolacího soudu bylo podle něj porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že argumentace vznesená k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tomuto důvodu neodpovídá, neboť se nevztahuje k nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení. Obviněný netvrdí, že by jeho jednání nebylo trestným činem, nebo že by bylo jinak nesprávně právně posouzeno. Pokud by to však tvrdil, bylo by dovolání v této části nepřípustné. Jestliže totiž odvolací soud věcně nepřezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze se dovoláním domáhat takového přezkumu. 6. K dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. d) a m) tr. ř. státní zástupce uvedl, že námitky obviněného postrádají opodstatnění. Obviněný tvrdí, že doplnil své původní blanketní odvolání ještě před rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, a že tento soud měl tedy rozhodnout věcně. Z obsahu spisu však vyplývá, že obviněný ani jeho obhájce nedoplnili odvolání ve lhůtě stanovené soudem podle § 251 odst. 1 tr. ř. ani později před konáním neveřejného zasedání, a to navzdory řádnému poučení o možných následcích. Vrchní soud proto postupoval správně, pokud odvolání odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. pro nesplnění obsahových náležitostí. Pozdější doplnění odvolání již nehrálo žádnou roli. 7. Dále státní zástupce připomněl, že vrchní soud rozhodoval v neveřejném zasedání, což je v případě odmítnutí odvolání pro formální nedostatky podle § 253 odst. 3 tr. ř. zcela v souladu se zákonem. Státní zástupce vyložil ustanovení § 263 odst. 1 tr. ř. a uvedl, že rozhodnutí formální povahy lze učinit právě v neveřejném zasedání bez účasti procesních stran. Nemohlo tak být porušeno právo obviněného účastnit se veřejného zasedání. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. III. Formální podmínky věcného projednání dovolání 8. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. 9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda jeho konkrétní argumentace odpovídá obsahovému vymezení uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), h), m) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. slouží k nápravě vad spočívajících v porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. 11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. IV. Důvodnost dovolání 13. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatnil obviněný argumentaci, že nebyl řádně vyrozuměn o konání prvního „veřejného zasedání o odvolání“. Z takto kuse pojaté argumentace však nelze rozpoznat, zda mínil odvolání své či odvolání spoluobviněné S. G. a čtyř poškozených. V projednávané věci však bylo odvolání obviněného pro nedostatek náležitostí odmítnuto (již) v neveřejném zasedání dne 19. 3. 2025 (č. l. 1754a). Je sice pravda, že odvolací soud následně konal veřejné zasedání ve věci odvolání spoluobviněné a poškozených (dne 1. 4. 2025 a 8. 4. 2025), přičemž obviněný byl o konání teprve druhého z těchto veřejných zasedání vyrozuměn s tím, že se jej může účastnit, neboť odvolání poškozených směřovalo do výroku o náhradě nemajetkové újmy také vůči němu. To však nic nemění na tom, že nešlo o veřejné zasedání, v němž by bylo projednáváno jeho odvolání, ale ve vztahu k obviněnému se jednalo pouze o adhezní řízení. Nemohlo proto v této souvislosti dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu naplnění zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Kromě toho je zřejmé, že odvolací soud si své pochybení spočívající v nevyrozumění obviněného a jeho obhájce o prvně konaném veřejném zasedání uvědomil a veřejné zasedání odročil právě za účelem jejich vyrozumění. V následně konaném veřejném zasedání, jehož se obviněný z vlastní vůle osobně neúčastnil [neboť po doručení vyrozumění, nikoli předvolání,