6 Tdo 782/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 782/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 11. 2022 Spisová značka:6 Tdo 782/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.782.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pomoc k trestnému činu Účast na organizované zločinecké skupině Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1 písm. c), § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku odst. 107 písm. 1) tr. zákoníku § 360 odst. 1 alina 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 782/2022-9799 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2022 o dovolání, které podali obviněný O. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a obviněný K. J., nar. XY, trvale bytem XY, XY, nyní ve výkonu tresu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2022, č. j. 3 To 84/2021-9343, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 4/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obou obviněných odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, č. j. 63 T 4/2020-8807, byli obvinění O. H. a K. J. uznáni vinnými jednak účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchanému ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustili tím, že (zkráceně vyjádřeno) obžalovaný E. H. společně s obžalovanou Z. Y. a obžalovaným F. L., s pomocí dalších obžalovaných, zorganizovali v období od 1. 9. 2011 do 29. 7. 2014 dovoz převážně oděvního a textilního zboží z Čínské lidové republiky na území Evropské unie v celkové hodnotě 434 184 266 Kč, obecně zakládající povinnost přiznat a zaplatit DPH podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen ZDPH), jeho přepravu z přístavu v Hamburku do České republiky a zde jeho uvolnění do celního režimu domácí spotřeby se souběžným propuštěním do volného oběhu jako zboží, které netvoří dodávku osvobozenou od DPH, které formálně realizovali prostřednictvím obchodních společností: · I., IČO XY, se sídlem XY, XY, · K. IČO XY, se sídlem XY, XY, · L. E., IČO XY, se sídlem XY, XY, · N., IČO XY, se sídlem XY, XY, · S., IČO XY, se sídlem XY, XY, · T., IČO XY, se sídlem XY, XY, · T., IČO XY, se sídlem XY, XY, · T. i., IČO XY, se sídlem XY, XY, · T. g., IČO XY, se sídlem XY, XY, · T., IČO XY, se sídlem XY, XY, · T., IČO XY, se sídlem XY, XY, · Z. F., IČO XY, se sídlem XY, XY, registrovaných k DPH v České republice, jejichž společníky a statutárními zástupci byly převážně osoby plnící úlohu tzv. bílých koní, které však ve skutečnosti nevykonávaly samostatnou podnikatelskou činnost a s dovezeným zbožím fakticky nedisponovaly, avšak jako formálně deklarovaným kupujícím jim jakožto registrovaným plátcům vznikla podle § 23 odst. 3 ZDPH povinnost přiznat DPH až dodatečně v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do volného oběhu propuštěno, což se nestalo, neboť nastrčené společnosti buď vůbec nepodaly v rozhodném období daňová přiznání k DPH nebo podaly hrubě zkreslená daňová přiznání k DPH, ve kterých uskutečněný dovoz zboží buď nepřiznaly, čímž zatajily zdanitelná plnění, anebo tento přiznaly, avšak u tohoto neoprávněně uplatnily nárok na odpočet DPH v plné výši, a žádná z těchto společností DPH z dovozu tohoto zboží nezaplatila, avšak tato jejich formálně a v rozporu se skutečným stavem deklarovaná účast na dovozech vedla k navození fiktivního stavu, umožňujícího utajení totožnosti skutečných příjemců zboží, jak v České republice, tak i v dalších zemích Evropské unie, v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty z dovezeného zboží, a dosáhnout stavu, kdy se dovezené a do volného oběhu propuštěné zboží bez evidování dalšího odbytu fakticky ztratilo z dohledu správce daně a mohlo s ním být dále nekontrolovaně obchodováno s cenovou konkurenční výhodou, neboť v důsledku jednání obžalovaných zákonná daň z přidané hodnoty z tohoto zboží nikdy zaplacena nebyla, čímž tito obžalovaní (dále také „organizátoři“) s pomocí dalších osob zkrátili ke škodě České republiky DPH o celkem 100 931 385 Kč, přičemž mezi obžalovanými byly nastaveny vztahy vzájemné nadřízenosti a podřízenosti a vnitřní organizační struktura jejich společenství, rozdělení funkcí a dělba činností následovně: obžalovaný E. H. (alias „A.“, „A.“ nebo „S.“) společně s obviněnou Z. Y. (alias „A.“) a s obžalovaným F. L. (alias „L.“): · organizovali a řídili činnost podřízených pomocníků, tj. obžalovaných O. H. a K. J., · v rozporu se skutečným stavem určovali pro účely celního a daňového řízení do pozic formálních příjemců zboží v České republice konkrétní obchodní společnosti, na kterých měla zůstat daňová povinnost, které ve většině případů fakticky ovládali a bez vědomí statutárních orgánů těchto společností za tyto jednali, · organizovali společně s pomocníky dopravu zboží z námořního přístavu v Hamburku na celní úřad do České republiky k jeho uvolnění do volného oběhu a dále k vykládce či překládce na jiných místech v České republice, jakož v případě dalšího vývozu zboží do jiného členského státu jeho přeložení z kontejneru a dopravu na místo určení, · v rozporu se skutečným stavem vytvářeli či pozměňovali doklady k dováženému zboží, které pak předkládali prostřednictvím nasmlouvaného celního zástupce celnímu orgánu v celním řízení · vedli elektronickou evidenci kontejnerů s dováženým zbožím, · prováděli hotovostní platby za služby spojené s přepravou a proclením zboží, obžalovaný O. H. v období nejméně od 28. 3. 2014 do 29. 7. 2014 a obžalovaný K. J. (alias „K.“) v období nejméně od 21. 11. 2013 do 29. 7. 2014, ač si s ohledem na činnosti, které pro organizátory vykonávali, jakož i na své dosavadní pracovní zkušenosti, byli vědomi účelově navozeného fiktivního stavu a současně byli i srozuměni s jeho výše popsanými dopady na plnění daňové povinnosti vůči České republice, podle instrukcí a pokynů organizátorů: · zajišťovali a řídili dopravu zboží z námořního přístavu v Hamburku na celní úřad do České republiky k jeho uvolnění do volného oběhu a dále k vykládce či překládce na jiných místech v České republice, jakož v případě dalšího vývozu zboží do jiného členského státu jeho přeložení z kontejneru a dopravu na místo určení, · komunikovali s celními deklaranty, · v rozporu se skutečným stavem vytvářeli či pozměňovali doklady k dováženému zboží, které byly předkládány v celním řízení. čímž pomohli organizátorům zkrátit DPH ke škodě České republiky, a to obžalovaný O. H. o 19 344 862 Kč za období od 28. 3. 2014 do 29. 7. 2014, kdy bylo dovezeno zboží za 82 831 900 Kč, a obžalovaný K. J. o 37 353 116 Kč, za období od 21. 11. 2013 do 29. 7. 2014, kdy bylo dovezeno zboží za 158 725 099 Kč. 2. Obviněný O. H. byl za uvedené trestné činy odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 90 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 1 300 Kč, tedy celkem ve výši 117 000 Kč. Obviněný K. J. byl za uvedené trestné činy odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 120 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 1 300 Kč, tedy celkem ve výši 156 000 Kč. 3. Citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu spoluobviněných E. H., Z. Y., F. L. a spoluobviněných právnických osobách L. E., T., a T. g. 4. O odvoláních obviněných E. H., Z. Y., F. L., O. H., K. J. a obchodní spol