6 Tdo 944/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 944/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 9. 2021 Spisová značka:6 Tdo 944/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.944.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Účinná lítost Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 33 písm. a) tr. zákoníku § 240 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 1. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 145/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 944/2021-2567 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 26. 1. 2021, č. j. 6 To 147/2020-2505, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 94/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 12. 2019, č. j. 2 T 94/2017-2436, byl obviněný J. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. Zároveň bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. L. a P. M. 2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. 3. O odvolání dovolatele a obviněného M. L. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, č. j. 6 To 147/2020-2505, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve vztahu k obviněným J. Š. a M. L. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., jehož se dopustil tím, že (zkráceně vyjádřeno), jako fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem J. Š., IČ XY, se sídlem XY, vykonávající společně s fyzickou osobou podnikající pod obchodním jménem M. Z., IČ XY, se sídlem XY, podnikatelskou činnost v oblasti kovovýroby v rámci sdružení bez právní subjektivity, označeného smlouvou o sdružení ze dne 3. 6. 1998 jako Sdružení U., v rámci kterého mají oba účastníci 50% podíl na společných příjmech a výdajích s pověřením J. Š. vést za sdružení společnou daňovou evidenci a podávat přiznání k dani z přidané hodnoty, s úmyslem zkrátit daň nechal v letech 2010 a 2011 prostřednictvím pověřeného externího účetního T. J., IČ XY, se sídlem XY, zahrnout do společné daňové evidence Sdružení U. dodavatelské faktury společností C., H. T., S. s., p. a D. C., které se následně promítly v daňových přiznáních J. Š. ve vztahu k dani z přidané hodnoty a v daňových přiznáních J. Š. a současně i M. Z. ve vztahu k dani z příjmů fyzických osob, podaných Finančnímu úřadu v Kroměříži postupně v případech citovaných pod body 1) - 9) rozsudku, přestože uvedení dodavatelé zdanitelná plnění z těchto dokladů pro Sdružení U. neuskutečnili, a tudíž nemohla být ani použita pro ekonomickou činnost tohoto sdružení, čímž v rozporu s ustanovením § 72 odst. 1, 2 a § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném pro předmětné období, zkrátil daň z přidané hodnoty, ani uplatněné výdaje nebyly vynaloženy za účelem dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů tohoto sdružení, čímž v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro předmětné období, zkrátil daň z příjmů fyzických osob, a celkově J. Š. zkrátil ke škodě Českého státu, zastoupeného Finančním úřadem pro Zlínský kraj, Územním pracovištěm v Kroměříži, sídlem Kroměříž, Husovo nám. 535/21, daň v rozsahu 568 613 Kč. 4. Obviněný byl za tento přečin odvolacím soudem odsouzen podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 12 měsíců. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Hrdiny dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž nesprávnost právního hodnocení spatřuje v nesprávné předběžné kvalifikaci a aplikaci § 33 tr. zákoníku ve spojení s § 240 tr. zákoníku. 6. Obviněný namítl nesprávnou předběžnou právní kvalifikaci s ohledem na tzv. Alex Kittel test sestávající ze čtyř otázek, na základě nichž lze uzavřít, kdy daňový subjekt ztrácí nárok na odpočet DPH. Zdůraznil, že jestliže kupující nevěděl nebo nemohl vědět o tom, že dodání zboží je součástí protiprávní činnosti prodávajícího, nemůže mu být odepřen nárok na odpočet DPH. Odkázal přitom na rozhodnutí soudního dvora EU nebo Nejvyššího správního soudu. Má za to, že v nich uvedené závěry lze aplikovat na jeho věc, neboť o probíhající trestné činnosti nevěděl a ani vědět nemusel. S ohledem k objektivním okolnostem byl zcela legitimně v dobré víře, že tyto subjekty plnily své daňové povinnosti. Zdůraznil přitom, že uvedená námitka je čistě právní. Dodal, že navrhoval znalecký posudek z oboru ekonomika, který měl osvědčit, zda plnění na vstupu odpovídala plněním na výstupu. Připomenul dále, že svědkové ho vesměs neznají, přičemž soudy se nevyrovnaly s variantou, podle níž dostával od M. L. polotovary s fakturami společností napsaných na bílé koně. Podle jeho mínění se žádný z orgánů činných v trestním řízení nezabýval otázkou určení počátku a konce řetězce. Projevil dále nesouhlas s posouzením jeho námitek odvolacím soudem jako skutkových, což považuje za ryze účelové ve snaze ztížit mu možnost dovolání. 7. Druhým okruhem svých námitek obviněný brojí proti závěru odvolacího soudu, že § 33 tr. zákoníku na danou věc nedopadá. Uvedl přitom, že dlužnou daň včetně úroku a penále doplatil ještě před zahájením trestního stíhání. Postupoval tak až po využití obranných prostředků, když sám měl odůvodněně za to, že k protiprávnímu jednání nedošlo. Poté, co s touto obranou neuspěl, přistoupil k úhradě nedoplatku. Poukázal na závěr, podle něhož není dobrovolnost podle § 33 zákoníku vyloučena jen proto, že pachatel jednal pod vlivem obecné obavy z možného trestního stíhání. Upozornil dále na možnost použití speciálního ustanovení o účinné lítosti podle § 242 tr. zákoníku, k čemuž citoval nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3093/08 a sp. zn. IV. ÚS 2181/14. 8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ve vztahu k jeho osobě napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí. 9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která upozornila, že argumentace obsažená v dovolání obviněného je v zásadě opakováním jeho dosavadní obhajoby. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně věc náležitě přezkoumal a v rámci tohoto přezkumu vyvrátil podstatné námitky obviněného. Závěry odvolacího soudu jsou podle státní zástupkyně logické, vycházejí z výsledků dokazování a jsou v souladu se zákonem, není tedy důvodu se od nich odchylovat. Obviněný přitom zřetelně směřuje ke zpochybnění skutečného stavu věci, k nastolení odlišných skutkových závěrů, než které jsou zakotveny ve výroku o vině, a tímto způsobem se pokouší dosáhnout odlišného právního posouzení skutku. 10. Z hlediska trestní odpovědnosti konkrétní osoby za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku poukázala na to, že pachatelem takového daňového trestného činu může být nejen subjekt daně, resp. jeho statutární zástupce, ale obecně kdokoliv, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, resp. se společně s dalšími osobami vědomě podílí na způsobení stavu, kdy zákonná daň nebyla vyměřena buď vůbec, nebo v zákonné míře, a daň tak byla zkrácena ve větším rozsahu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1098/2017, 7 Tdo 1532/2016, 5 Tdo 1249/2012, 7 Tdo 45/2012, 5 Tdo 117/2011). V projednávané věci jednatelé dodavatelských obchodních společností (či jiné osoby oprávněné za tyto společnosti jednat) shodně uvedli, že žádné faktury nevystavovali a nepodepisovali. Bylo tedy prokázáno, že ve fakturách zmiňované subjekty tyto práce pro sdružení U. ve skutečnosti neprovedly, jiný