6 Tz 8/2025 — Nejvyšší soud

6 Tz 8/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 4. 2025 Spisová značka:6 Tz 8/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TZ.8.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Poškozený Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1 tr. ř. § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. § 250 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 2914 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 03.06.2025III.ÚS 1647/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost12. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 8/2025- 480 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Götha a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Daniela Plška projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. V. proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 44 To 343/2021, a rozhodl takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 44 To 343/2021-289, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. V. v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. a § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 44 To 343/2021-289, v části adhezního výroku, jímž byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozené P. R., nar. XY, bytem Praha XY, XY XY, na náhradě škody a nemajetkové újmy celkovou částku 174 055 Kč, a jímž byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svých nároků odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: I. Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 6. 2021, sp. zn. 1 T 12/2021 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. V. (dále jen „obviněný“), uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle výroku tohoto rozsudku dopustil tím, že: dne 9. 7. 2020 v době kolem 17.15 hod. v Praze XY, po ulici XY ve směru k XY po tramvajovém pásu vedeném uprostřed komunikace a v úrovni vozovky, kde byl svislým dopravním značením vyznačen „Vyhrazený jízdní pruh pro autobusy“, řídil autobus MHD tov. zn. SOR NB 18, RZ: XY, linky č. XY, evidenční číslo XY, přičemž v blízkosti sloupu veřejného osvětlení č. XY, se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, neřídil se pravidly provozu na pozemních komunikacích a ohrozil chodce, který přecházel pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, a srazil po přechodu pro chodce zprava doleva přecházející poškozenou P. R., nar. XY, které vozidlo jedoucí ve stejném směru v pravém jízdním pruhu zastavením před přechodem umožnilo přejít, čímž poškozené způsobil tříštivé zlomeniny dolních článků I., II., III. a V. prstu pravé nohy, zlomeninu při zevní straně základny horního článku I. prstu pravé nohy bez posunu, šiknou nitrokloubní zlomeninu horního článku II. prstu pravé nohy bez posunu, zlomeninu V. žebra vlevo bez posunu, tržně zhmožděnou ránu na hřbetu I. meziprstní pravé nohy a tržně zhmožděnou ránu přední strany pravého bérce, tj. zranění, která si vyžádala lékařské ošetření a omezovala poškozenou v obvyklém způsobu života po dobu 6-8 týdnů, přičemž tím, že ohrozil chodce, který přecházel pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, porušil důležitou povinnost uloženou mu § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. 2. Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců za současného uložení povinnosti uhradit podle svých sil škodu způsobenou trestným činem podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 15 měsíců. 3. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku ve výši 24 667 Kč a poškozené P. R. částku ve výši 50 041 Kč. Podle 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená P. R. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a stejně tak byla dotyčná podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy taktéž na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný do výroku o trestu a poškozená P. R. proti výroku o náhradě škody odvolání. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 44 To 343/2021, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu zákazu činnosti a ve výroku o náhradě škody vůči poškozené P. R. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině a trestu odnětí svobody podmíněně odloženém na zkušební dobu 15 měsíců odsoudil podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti, spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu s výjimkou skupiny vozidel A1 a B s odkazem na ustanovení § 80a odst. 1 písm. b), f), zák. č. 361/2000 Sb., O provozu na pozemních komunikacích, na dobu 15 měsíců. Dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo uhradit poškozené P. R. náhradu škody a nemajetkovou újmu v celkové částce 174 055 Kč sestávající se z částky 38 938 Kč (ztráta na výdělku), částky 11 103 Kč (náklady na nákup léků), částky 94 014 Kč (bolestné) a částky 30 000 Kč (nemajetková újma). Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem svých nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 5. Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona podle § 266 odst. 1 tr. ř. 6. Konkrétně vytkl, že byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. Obviněný se dopustil trestného činu jako zaměstnanec Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti, při řízení autobusu hromadné městské dopravy a nebylo zjištěno, že by se dopustil excesu mimo rámec svých pracovních úkolů. Obviněný ostatně řídil předmětný autobus po přesně vymezené trase a postupoval v souladu s pokyny zaměstnavatele. Pro tento případ platí, že objektivně odpovědným za vzniklou škodu je zaměstnavatel podle § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), kterému je podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., Zákoník práce (dále jen „zákoník práce“) zaměstnanec povinen nahradit škodu, jež způsobil svým zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 4 Tz 3/2004, podle kterého až vybočením mimo rámec plnění pracovních povinností lze dovozovat výhradní odpovědnost zaměstnance. Jestliže tedy v daném případě došlo ke škodní události a obviněný svým jednáním nevybočil z předem daného rámce, je za jím způsobenou újmu odpovědný výlučně zaměstnavatel, jako by ji způsobil on sám, byť se tak stalo osobní činností zaměstnance, kterého k tomu použil. K této objektivní odpovědnosti zaměstnavatele ovšem odvolací soud při ukládání povinnosti nahradit škodu nepřihlédl. 7. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 44 To 343/2021-289, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. V. v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. - podle § 269 odst. 2 napadené rozhodnutí zrušil ohledně výroku o náhradě škody, včetně dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, - a dále, aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) uvedl, že neshledává jakékoliv pochybnosti o důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona. Vzhledem ke zjištěným okolnostem případu bylo vyloučeno rozhodnout postupem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a uložit obviněnému povinnost nahr