7 Tdo 1012/2019 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1012/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 9. 2019 Spisová značka:7 Tdo 1012/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1012.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Krádež Znásilnění Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 185 odst. 1 tr. zákoníku § 205 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1012/2019-1081 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 3. 9. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného O. O., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 50 To 76/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 118/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. O. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 2. 2019, č. j. 8 T 118/2018-835, byl obviněný uznán vinným pokusem přečinu znásilnění podle § 21 odst. 1, § 185 odst. 1 tr. zákoníku a pokusem přečinu krádeže podle § 21 odst. 1, § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 185 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný pokusů uvedených přečinů dopustil v podstatě tím, že dne 26. 8. 2018 v době od 5:20 hod. do 5:25 hod. v areálu Fakultní nemocnice XY, prošel na oddělení rehabilitace-lůžkovou část, kde v úmyslu něco odcizit vešel do neuzamčeného pokoje č. 5-nadstandard, který za sebou zamkl zevnitř klíčem v zámku, přistoupil k posteli, kde spala pacientka, poškozená H. V., kdy nejdříve prohledal její noční stolek, následně na poškozenou nalehl a začal ji osahávat na těle přes noční košili, poškozená se probudila a začala křičet a aktivně se bránit, proto jí střídavě zacpával dlaní ústa se slovy: "Nekřič!", držel ji druhou rukou za krk a škrtil ji, přičemž ji nadále osahával po těle, poškozená dál křičela o pomoc, až se jí podařilo zmáčknout tlačítko interkomu do sesterny, když obžalovaný uslyšel zdravotní sestry, které se snažily dostat do pokoje, svého jednání zanechal, nejméně v době po tomto fyzickém útoku se poškozené zeptal, kde má peníze, na což mu odpověděla, že nic nemá, poté pokoj odemkl a odešel, aniž by se zmocnil věcí poškozené. Uvedeným jednáním způsobil poškozené zranění, které si vyžádalo prodloužení její hospitalizace o jeden týden a léčbu dechovou rehabilitací a klidovým režimem v celkové délce do šesti týdnů, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 4 T 17/2016, který nabyl právní moci dne 4. 1. 2017, odsouzen mj. za pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku zčásti dokonaným, zčásti ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 34 měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2016 sp. zn. 3 To 268/2016, přičemž trest vykonal dne 17. 7. 2018. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 3. 2019, č. j. 50 To 76/2019-958, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g), h), l) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. namítl, že v řízení došlo k porušení práva na spravedlivý proces a k odepření práv uvedených v § 33 odst. 1, § 36 odst. 3 tr. ř. Dne 29. 8. 2018 byt vyslechnut jako osoba podezřelá podle § 76 odst. 3 tr. ř. a již tomuto úkonu měl být přítomen obhájce, avšak tomu tak nebylo i přesto, že o jeho přítomnost žádal. Uvedl, že byl podezřelý ze spáchání trestného činu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákonku. V takovém případě musí mít obviněný obhájce již v přípravném řízení a jeho práva podle § 33 odst. 1 tr. ř. musí být zachována i tehdy, jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době, kdy proti ní není ještě zahájeno trestní stíhání podle § 160 tr. ř. Zdůraznil, že od samého počátku požadoval přítomnost obhájce, jeho právu na obhajobu se však dostalo až dne 18. 1. 2019, kdy mu byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu. Podotkl, že zároveň si obhájce zvolil a žádal o odročení hlavního líčení, které bylo nařízeno na 25. 1. 2019, aby se obhájce mohl náležitě připravit na obhajobu, avšak tomu soud nevyhověl. S odkazem na judikaturu uzavřel, že obhajobě nebyl dán dostatečný prostor k přípravě řádné obhajoby a z toho důvodu nemohla plnit své zákonné povinnosti a oprávnění. V souvislosti s tím shledal rovněž naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., kdy v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že trvá na tom, že jeho jednání nesměřovalo k uspokojení pohlavního pudu, nebylo nijak sexuálně motivováno ale jednalo se o pád v důsledku ztráty rovnováhy. Výrok o vině založil soud především na výpovědi poškozené, ale ta přitom výpověď měnila a ohýbala k sexuálně motivovanému jednání, což si mohla vsugerovat. S odkazem na nesrovnalosti ve výpovědi poškozené nebyl dostatečně prokázán úmysl spáchat sexuálně motivovaný čin. Jednání mělo být posouzeno spíše jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, když připustil, že na poškozenou v důsledku ztráty rovnováhy upadl. V důsledku vadné právní kvalifikace byl naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou za trestný čin, který připouští, že spáchal. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s odkazem na judikaturu uvedl, že nepřichází v úvahu nutná obhajoba u osoby podezřelé, ale váže se na obviněného až po zahájení trestního stíhání. Postup orgánů činných v trestním řízení byl správný, jestliže obviněný v době svého výslechu v postavení podezřelého obhájce neměl. Dovolání v této části je zjevně neopodstatněné. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že námitka obviněného, že úmysl spáchat sexuálně motivovaný čin „nebyl dostatečně prokázán“ obsahově odpovídá námitce, že soudy nepostupovaly podle zásady in dubio pro reo, která je však zásadou procesní a ani podle judikatury nepřipouští Nejvyšší soud, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. V této části tedy dovolání neodpovídá uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že při posouzení tohoto dovolacího důvodu je třeba vycházet z trestní sazby trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným a nikoliv z trestní sazby trestného činu, kterého se obviněný domáhá. Uložený trest nevybočil z mezí trestní sazby podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolání v této části neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť vychází z právního posouzení skutku, které soud neučinil. Z důvodů výše uvedených, tak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. l písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Obviněný k tomuto dovolacímu důvodu namítl, že byl dne 29. 8. 2018 vyslechnut jako osoba podezřelá podle § 76 odst. 3 tr. ř. a již tomuto úkonu měl být přítomen obhájce podle § 36 odst. 3 tr. ř.,