7 Tdo 115/2017 — Nejvyšší soud

7 Tdo 115/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 5. 2017 Spisová značka:7 Tdo 115/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.115.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 7. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.7.2017III.ÚS 2116/17JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto10.7.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 115/2017-63 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 11. května 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Mgr. J. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. 1 To 35/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 81 T 1/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 81 T 1/2015, byl obviněný Mgr. J. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen tr. zákon). Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 písm. d) tr. zákona mu bylo uloženo ochranné opatření, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to konkrétně bytové jednotky specifikované v tomto výroku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro jiný skutek. Obviněný se trestného činu dopustil tím, že dne 17. 10. 2009 v O. na H. N. uzavřel jako zástupce společnosti Klotz LLC, se sídlem Wyoming, Spojené státy americké, s poškozeným M. H. Servisní smlouvu č. …, v níž se zavázal, že zařídí nebo zprostředkuje vyřízení úvěru na částku 1 300 000 Euro pro společnost poškozeného, ač od počátku věděl, že svůj závazek vyplývající ze smlouvy nemůže reálně splnit, přesto po podpisu uvedené smlouvy byl poškozený povinen uhradit jakožto platbu tzv. administrativních nákladů na základě Mgr. J. M. vystavené a předané faktury č. … částku 150 000 Euro, jež byla zaslána dne 19. 10. 2009 na bankovní účet (uvedeného čísla) vedený v České republice na společnost KLOTZ LLC, kde byl společně se svojí manželkou J. M. disponentem tohoto účtu, kdy následně v dohodnutém termínu 45 bankovních dnů a ani později úvěr nezprostředkoval a ani jinak nezajistil, obdržené finanční prostředky ve výši 150 000 Euro poškozenému nevrátil a ani nevyúčtoval jejich užití, přičemž získané finanční prostředky použil pro vlastní potřebu, zejména uhrazení části kupní ceny nemovitosti ve prospěch jeho dcery M. M., čímž poškozenému M. H. způsobil škodu ve výši 150 000 Euro (3 866 250 Kč). Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. 1 To 35/2016, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o uložení ochranného opatření, zabrání věci. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že toto ochranné opatření uložil podle § 101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (zabrání bytové jednotky specifikované v tomto výroku). Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas obsáhlé dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., obviněný namítl, že ve věci rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen. V prvním stupni ve věci rozhodoval senát, jehož předsedou byl JUDr. A. Vašků, který byl podle rozvrhu práce k tomuto senátu přidělen pouze dočasně. Z rozvrhu práce přitom podle obviněného nelze dovodit, pro která konkrétní řízení byl JUDr. A. Vašků zákonným soudcem, neboť dočasné přidělení v rozvrhu není dostatečně jasně vymezeno. Dále podle jeho názoru došlo v senátu 81 T k záměně dvou přísedících za přísedící nové, přičemž z rozvrhu práce není podle obviněného zřejmé, kteří přísedící měli být přiděleni konkrétně v jeho trestní věci. Jednoznačně patrné z rozvrhu práce pak podle jeho přesvědčení není ani složení senátu odvolacího soudu. Vedením senátu 1 To je podle rozvrhu pověřen JUDr. J. Holubec, který však v jeho věci nebyl předsedou senátu, ale pouze jeho členem (předsedou byl JUDr. Š. Škadra). Obviněný tak dovodil, že uvedená složení senátů jsou v rozporu s č. l. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytkl několik pochybení. Především zdůraznil, že v dané věci se jednalo primárně o obchodněprávní vztah, jehož smluvními stranami byl poškozený M. H. a společnost Klotz LLC. On smluvní stranou nebyl a za společnost Klotz LLC byl oprávněn smlouvu jen podepsat. Pokud posléze došlo k přenesení odpovědnosti z obchodněprávního vztahu na jeho osobu, aniž by byly použity prostředky jiných právních odvětví, byla porušena zásada subsidiarity trestní represe. V dané věci se poškozený neobrátil na občanskoprávní soudy, ale podal rovnou trestní oznámení avšak na osobu, která nebyla ani vlastníkem, ani jednatelem společnosti, ale měla pouze oprávnění k určitým dílčím úkonům při realizaci smlouvy. Obviněný uvedl, že navíc v uvedené společnosti přestal pracovat ještě v době trvání smlouvy (plná moc do 29. 9. 2010). Obchodněprávním vztahem mezi obviněným a poškozeným se soudy podle obviněného nezabývaly. Není podle něj ani zřejmé, zda byl celý obsah smlouvy v řízení před soudem citován. Obviněný dále namítl, že nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to jeho objektivní a subjektivní stránka. V návaznosti na to shrnul některá, z jeho pohledu významná zjištění, především, že jednal za společnost na základě zmocnění, dále že smlouva byla standardní, shodná jako u P. H., u tohoto skutku v obsahově totožné věci ho ovšem soudy zprostily obžaloby, když zjistily, že se nejedná o trestný čin. Dále soudům vytkl, že nebylo náležitě řešeno, jakým jednáním měl být poškozený uveden v omyl, a zdůraznil, že od trestného činu podvodu je třeba odlišit situace spočívající v pouhé neschopnosti dostát smluvnímu závazku. M. H. navíc podle jeho názoru nelze označit za poškozeného trestným činem, neboť peníze zaslané na účet společnosti Klotz LLC nebyly jeho, ale šlo o finanční prostředky společnosti Horimex, s. r. o. Ve vztahu k otázce zavinění připomněl, že úmysl musí existovat již v době spáchání, přičemž pouhé nesplnění závazku ve sjednané lhůtě ještě nedokazuje, že podvodný úmysl byl dán již v době podpisu smlouvy. Nebylo tedy prokázáno, že by poškozený jednal v důsledku uvedení v omyl a že by se snad uvedení v omyl dopustil právě obviněný. Ve vazbě na uvedené, s poukazem na složitost obchodního závazku, opětovně připomněl zásadu subsidiarity trestní represe. V další části dovolání namítl nezákonnou aplikaci trestního zákona. V dané věci měl být podle něj v souladu s § 2 odst. 1 tr. zákoníku aplikován právě trestní zákoník a nikoli trestní zákon účinný v době spáchání skutku, neboť úprava v trestním zákoníku je podle něj výhodnější. Uvedený závěr učinil obviněný s odkazem na to, že ustanovení týkající se trestného činu podvodu umožňovaly podle předchozí právní úpravy uložit širší okruh trestů (i peněžitý trest), než je tomu podle právní úpravy nové (podle nové právní úpravy již peněžitý trest uložit nelze). Navíc ve vztahu k možnosti uložit podmíněný trest odnětí svobody bylo podle předchozí právní úpravy možné podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dva roky a podle nové právní úpravy již lze podmíněně odložit i výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího roky tři. Soudu dále vytkl nesprávnou aplikaci přitěžující okolnosti a tedy údajné porušení zásady zákazu dvojího přičítání. Podle něj byla nesprávně aplikována přitěžující okolnost podle § 34 písm. h) tr. zákona (způsobení vyšší škody), neboť kvalifikovaná skutková podstata trestného činu podvodu v sobě již tento kvalifikační znak zahrnuje. Závěrem dovolání soudu vytkl nepřiměřenost uložené trestní sankce. Poukázal v této souvislosti na některé okolnosti případu, vyjádřil názor, že soudy se dostatečně nezabývaly tím, jak byly peníze použity, a náležitě nehodnotily, že použití peněz k jinému ú