7 Tdo 1261/2013 – Nejvyšší soud

7 Tdo 1261/2013-55 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal dne 12. března 2014 v neveřejném zasedání v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněných V. B., V. D., a M. Z., a dovolání obviněného V. B., gen. shora, podaná proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 2 To 76/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 12/2009, a rozhodl t a k t o : I. Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce se podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 2 To 76/2012, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 2 T 12/2009. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 2 T 12/2009, byli obvinění V. B., V. D. a M. Z. uznáni vinnými trestnými činy obchodování s lidmi podle § 232a odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009, které podle skutkových zjištění soudu spáchali tím, že po předchozí společné dohodě ve spojení se skupinou osob kolem A. K., I. J., G. L. N., B. M. O., zvaným S. B., a T. M., zvaným M., a dalších dosud neustanovených osob působících na území Rumunské republiky a České republiky, nejméně od 1. dubna 2008 do 4. července 2008 jako členové skupiny s organizovanou vnitřní strukturou a stanovením úkolů se záměrem dosáhnout neoprávněného majetkového prospěchu formou soustavných zisků, pod příslibem zprostředkování práce zlákali z Rumunské republiky do České republiky poškozené N. J., H. D.-D., I. D., R. N.-I., R. C.-F., R. C., T. G., R. C.-M., M. C., M. V., S. C., Z. F., I. D., Z. C.-I., S. L., S. D., N. A.-C., T. M.-A., I. V., I. D., všichni státní příslušníci Rumunska, a další neustanovené osoby, přičemž G. L. N., I. J., A. K., B. M. O. a T. M. prováděli v Rumunské republice nábor pracovních sil, kdy najímaným poškozeným slibovali za sběr chřestu vysokou měsíční mzdu v rozmezí 2 000 až 3 000 Lei (v přepočtu 12.000 Kč až 18.000 Kč), pravidelné vyplácení záloh nebo celé mzdy, dopravu, ubytování i stravu zdarma, případně u některých pouze zajištění dopravy a uzavření pracovních smluv, poškození byli po příjezdu do České republiky ubytováni v pronajatých domech na adresách R. n. L.,Č., R. n. L., A., ubytovně H. u V., okres M., přičemž obvinění V. B. a V. D. jim skutečně zprostředkovali zejména prostřednictvím společnosti BEAR loging cz, s. r. o., se sídlem Mělník, Sportovní 2723, jejímž jednatelem a společníkem byl obviněný V. B., dělnickou práci v masokombinátu společnosti Procházka, spol. s r. o., se sídlem Roudnice nad Labem, Chelčického 627, a sběr chřestu na chřestových polích ve V., okres M., společnosti BOHAEMER SPARGEL KULTUR, spol. s r. o., Vojkovice, Hostin, obvinění V. B., V. D. a M. Z. a A. K., G. L. N., I. J., T. M. po příjezdu poškozeným odebrali doklady, aby i nadále setrvávali v jimi zprostředkované práci a byli na nich závislí, poškození nedostávali odpovídající stravu, obvinění svévolně zrušili dojednané obědy ve V., zajistili nevhodné ubytovací podmínky, přičemž poškození pracovali v těžkých podmínkách, v časovém rozpětí od pondělí do neděle, v některých případech 12 hodin denně na chřestových polích a 18 hodin denně v masokombinátu, bez smluvené přestávky, nebyla jim při sběru chřestu zapisována skutečně odvedená práce, byli nuceni pracovat i nad rámec dohodnuté normy, řádně jim nevypláceli mzdu nebo nezaplatili vůbec, dopravu a stravu si museli hradit sami, někteří poškození byli zaměstnáni bez řádných pracovních smluv, dalším byly předloženy listiny v českém jazyce, s tím, že se jedná o pracovní smlouvy a někteří poškození tyto dohody o provedení práce podepsali, aniž by rozuměli jejich obsahu, přičemž za sběr chřestu měli od společnosti obviněného V. B. BEAR loging cz, s. r. o. obdržet odměnu ve výši 6,50 až 7 Kč/kg až za tři měsíce po podpisu této dohody, za práci v masokombinátu měli od téže společnosti obdržet odměnu ve výši 55 Kč/hod, a to 22. dne v měsíci po dokončení a odevzdání práce, týdně však poškození dostávali pouze od 200 Kč do 500 Kč, když z těchto peněz si museli opatřovat potraviny a uspokojovat další základní životní potřeby, obviněný V. B. nesplnil informační povinnost vůči příslušným úřadům práce vyplývající ze zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, poškození byli omezováni ve volném pohybu, museli se vracet na místo ubytování ve V. v určenou hodinu, na ubytovně byli zamykáni, při práci na ně dohlíželi G. L. N., I. J., B. M. O., obviněný V. D., A. K., T. M., obviněný M. Z. - pouze při sběru chřestu a G. D., občan Rumunské republiky - pouze v masokombinátu, když poškození nesouhlasili s pracovními podmínkami a požadovali navrácení zadržených dokladů, protože chtěli odejít, obvinění V. D., M. Z., A. K., G. L. N., B. M. O. a J. I. některým z poškozených vyhrožovali, že pokud se pokusí utéct nebo odejít, že nedostanou jídlo nebo budou zbiti, budou jim spáleny doklady, poškozenému L. S., že bude zastřelen, přičemž obviněný M. Z. fyzicky napadl poškozené Z. C.-I. za to, že chtěl odjet domů, a N. A.-C. za to, že pro bolesti zad odmítl jít pracovat, obvinění V. B. a V. D. chytili na útěku, vrátili zpět a zbili dosud neustanovené rumunské občany, kteří pracovali v masokombinátu, mezi poškozené úmyslně navozovali atmosféru strachu a nejistoty, využívali jejich materiální tísně, neboť většina z nich přijela do České republiky pracovat, aby zajistila příjem své rodiny, využívali jejich neznalost českého jazyka a prostředí, přičemž poškození se stali závislými na zprostředkovatelích a mnozí z nich neměli žádnou reálnou či přijatelnou možnost, než se podrobit jednání obviněných, kteří jim zajistili práci, takto jednali proto, aby kořistili z peněz vydělaných poškozenými, obviněný V. B. tyto peníze inkasoval na účet vedený u Komerční banky, a. s., č. .............. od společností Procházka, spol. s r. o., Roudnice nad Labem a BOHAEMER SPARGEL KULTUR, spol. s r. o., Vojkovice, s nimiž měla společnost BEAR loging cz, s. r. o., uzavřenou smlouvu o dílo, obvinění poškozeným vyplatili jen poměrnou část a zbývající si rozdělili a užili ve svůj prospěch, některým poškozeným se podařilo utéci a kontaktovat Velvyslanectví Rumunské republiky v Praze, Arcidiecézní charitu v Praze a následně Policii České republiky. Za tyto trestné činy byli obvinění V. B., V. D. a M. Z. odsouzeni každý z nich podle § 232a odst. 3 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, byli obvinění V. B. a V. D. zařazeni pro výkon trestů do věznice s ostrahou. Podle § 39a odst. 3 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, byl obviněný M. Z. zařazen pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, byl obviněnému V. B. uložen trest propadnutí věci, a to plynové pistole zn. Bruni, mod. 92, ráže 9 mm P. A., výr. č. ......, včetně 1 ks zásobníku. Podle § 55 odst. 3 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, byl obviněnému M. Z. mu uložen trest propadnutí věci, a to 5 ks nábojů ráže .22 Extra Long Rifle značky CCI. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození N. J., H. D.-D., R. N.-I., R. C., T. G., R. C. F., R. C.-M., M. C., M. V., S. C., Z. F., I. D., Z. C.-I., C. V.-S., P. V., S. L., S. D., N. A. C., A. M. C., T. M.-A., I. V., I. D., C. N. R., C. A., S. C., odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvoláních všech obviněných a odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, které podala v neprospěch všech obviněných proti výrokům o vině, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 2 To 76/2012, tak, že podle § 256 tr. ř. zamítl všechna odvolání jak nedůvodná. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce podle § 265d odst. l písm. a) tr. ř. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 t. ř. v neprospěch obviněných V. B., V. D. a M. Z. dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupce především poznamenal, že jde již o druhý rozsudek soudu prvního stupně; jeho první odsuzující rozsudek ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 2 T 12/2009, jímž byli všichni obvinění uznáni vinnými zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. e), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), byl k odvolání všech obviněných i státní zástupkyně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 2 T